ADJUSTMENT (o magii s Maat)

  Otázka velmi zajímavá, protože často zdá se, že nabídka obvykle převyšuje poptávku do doby, než se někdo přihlásí, kterak by rád učitele magie. A ticho. Učit magii není o tom předávat hodně dobrých rad a mouder, to je cesta do pekel. Ale je to o tom, vzbudit v tom druhém schopnost umět si poradit sám. Neb v magii vodění za ručičku není k ničemu. Takže co se tam vlastně učí? Logická otázka čtenáře. Jinou věcí je učení v rámci nějaké školy, kde je nastavený jednotný systém, v rámci něhož se prolíná učení školy s individuálním přístupem. Jenomže o tom psát nechci. Spíše popíšu systém individuálního přístupu ušitý jednotlivci na míru. V rámci individuálního systému mám zkušenost s jednotlivci, protože najednou učím vždy jen jednu osobu, individuální přístup vyžaduje hodně velké nasazení a zaměření na učícího se. Jenomže také to funguje na základě podobného přístupu k věcem, k logice, ke vnímání. Těžko lze bezprostředně přenášet zkušenost na ně...

  Jestliže praktikujeme magii a zároveň s někým jsme, žijeme, rádi bychom, aby milovaná osoba mohla sdílet alespoň kousek magie s námi. Přirozeně toužíme po podpoře, nejlépe, aby i rozuměla tomu, co v nás podporuje, najít jazyk, kterým bychom se mohli přiblížit. Jenomže ne vždy je toto dáno. Mnohdy považujeme za úspěch stádium, kdy ten druhý se neplete pod nohami a respektuje naši podivnost.  Opravdová láska, fungující vztah, je sám o sobě darem a spojení vyznačující se velkou mírou porozumění, rozvinutou telepatii, stabilitou a uměním stát za tím druhým je věcí  osudu. To si leda tak můžeme přát, nevykouzlíme to, můžeme se na to nastavit a doufat, věřit. Takže jakmile něco takového máme, je úplně jedno, že neprobereme různé verze pečetě Aemeth, nepomůže nám se správnou výslovnosti ve straroseverštině a nemá ani zájem o naučení se hieroglyfům .... nebude s námi ležet v horoskopech, číst stejnou knihu, jen abychom mohli probrat ty zajímavé věci.  Protože postačí respe...

Princezny  anebo pážata jsou v pohárech osoby, které stran citů, emocí, vjemů, intuice ještě nemají docela zkušeností a jednoduše se v tom tak trochu učí fungovat. Mohou mít přístup někoho, kdo nedůvěřuje anebo naopak, věří až naivně.  Ve fyzické rovině karta zosobňuje příjemnou a atraktivní postavu, působící mile. Ona krása je právě kvalita, která je předpokladem k lásce, vyvolává příjemné chování anebo naopak závist nepřejícnika. Jestliže se na krásu klade přílišný důraz, sklouzává do narcismu. Jde ale i o umění krásu ocenit. Jak zdůrazňuje tarotová literatura, a s tímto postřehem souhlasím, jde o to najít harmonii v emocích, také i mezi krásou vnější a vnitřní.  Karta často sebou nese i nějakou příležitost týkající se emoční oblasti či oblasti např. umělecké, kde emoce  jsou naopak vhodné. Přílišná důvěřivost může býti nešvarem této karty. Neb od světa očekává hezké a pravdivé přijetí. Jenomže postava nemá ještě zkušenosti potřebné k tomu, aby přehlídla klam, iron...

  Postavit se za sebe je velmi praktická dovednost, která se hodí tak nějak univerzálně. Mnohdy míváme rozpaky, když máme začít si to své hájit, ale zase to nezbytně nutně neznamená, že musíme být rozhádané s celým světem. Ano, i tento můj příspěvek je určen čtenářkám, protože  jej jednoduše z pozice muže napsat neumím.  I ty z nás, které nejsou nikterak nesmělé a nepostávají v koutě, mívají tendence cítit se trapně, když se mají za sebe postavit, neb by to někomu mohlo ublížit, dotknout se jej, případně působit neobjektivně. Jenomže jsou situace, kdy být milé a chápavé již není příliš na místě.  A i trpělivost a tolerance mají jisté hranice.  Tím kouzelným slovem jsou právě hranice. Zdravý jedinec má vytvořené jisté meze sebekontroly, tedy hodnotí své vlastní chování dle situace. Stejně tak je potřeba mít hranice pro chování jiných, tedy umět si nastavit, co ještě hodláme tolerovat a co již je pro nás za čárou. Pochopitelně život není dogma a jinak budeme snáše...