I ty z nás, které nejsou nikterak nesmělé a nepostávají v koutě, mívají tendence cítit se trapně, když se mají za sebe postavit, neb by to někomu mohlo ublížit, dotknout se jej, případně působit neobjektivně. Jenomže jsou situace, kdy být milé a chápavé již není příliš na místě. A i trpělivost a tolerance mají jisté hranice.
Tím kouzelným slovem jsou právě hranice. Zdravý jedinec má vytvořené jisté meze sebekontroly, tedy hodnotí své vlastní chování dle situace. Stejně tak je potřeba mít hranice pro chování jiných, tedy umět si nastavit, co ještě hodláme tolerovat a co již je pro nás za čárou. Pochopitelně život není dogma a jinak budeme snášet chování různých jedinců v různých situacích, obvykle v závislosti na míře blízkosti ve vztahu k ním.
Zkusme si představit sebe jako pevnost a kolem té pevnosti budou hradby a každá hradba bude mít svojí bránu. Kolik jich bude a koho si do té či oné brány pustíme? Nechci se odvolávat na psychologii, kterou nemám vystudovanou, a opravdu pár střípků z nějaké mi sympa psychologické školy nepovažuji za ucelené vzdělání v oboru. Ale řekněme, že máme nějaký prostor jen pro sebe. Kolik to bude hradeb?
Když se podíváme na nejvíce vzdálenou hradbu, tam budou cizinci. Lidé, které vůbec nikterak nepotkáváme, nebo na ně narazíme velice zřídka.
Potom některé lidi potkáváme častěji. Mohou zůstat za poslední hradbou anebo některé za ni pustíme. Budeme si s nimi povídat mimo rámec běžného formalismu?
Další hradba bude určena pro ty, s nimiž nějak jsme v aktivním kontaktu. Kolegy, spolužáky, přátelé na netu, se kterými si občas napíšeme. Samozřejmě, jakmile společný zájem padne, někdo si je tam nechává, jiný nemá problém je dát přeci jen za hradbu. Anebo bude u každé hradby prostor pro právě neaktivní kontakty?
Jsou kultury založené na tom, že právě k lidem od této hradby ven nemají problém se chovat mile a přátelsky. Také proč nevražit na jedince, s nimiž jsme tak nějak v kontaktu shodou okolností nebo při naplnění nějaké té profesní a podobné role. Tento prostor často vypovídá o našem nastavení. Máme tendenci se mstít někomu, kdo nám nebyl blízký jen proto, že nás třeba pomluvil, i když na toto máme důkazy?
Pokud je odpovědí četnářky ano, blahopřeji, právě máte zasloužený titul bohyně pomsty.
Osobně se domnívám, že na mstu v této rovině je naprosto zbytečné plýtvat energií. Touto pozorností si daného jedince pouze stáhnete blízko, za hradby, kde jste jej míti nechtěly. A dávate mu tak šanci, aby vám skutečně ublížil. Může nastat i varianta házení energie do černé díry, neb váš cíl jaksi na to zvysoka kašle. I msta je o vztahu, nikoli jednostranném. Nebojte, v bližších okruzích jde msta lépe, pokud Vás tam má i druhá strana.
U lidí v těchto kruzích postačí si trvat na svém a vystupovat tak, abyste dělali čest své profesi a pověsti. Jestliže někdo jiný má na vás požadavky neadekvátní těchto hradeb či snad získal mylný dojem, že budete fungovat podle jeho představy, je na místě říci jedoznačně NE. Nedojde-li k pochopení, je velmi vhodné, vymezit si své hranice až za poslední hradbu. Stručně, věcně, ale o to více pevně.
Jakmile začneme něco dělat, objeví se jako přepadovka lidé mající hodně dobrých rad s dobrými úmysly. Takové lidi je dle anglického přísloví potřeba zakopat hodně hluboko a hodně daleko. Takže opatrně vyhoďte tyto parašutisty za hradby nebo alespoň do té poslední. Protože takový člověk bude uspokojen, teprve až se váš životní příběh bude odehrávat podle něho.
Typickým příkladem je nový vztah. Jste zamilovaná a ono vyskočí hned nějaká dobračka, co vás chce navracet do reality. Ne a ne jí vysvětlit, že nejste slepice, pouze si chcete užít něco hezkého a vážně nemůžete za to, že ona již od sebe všechno odehnala, takže svojí zatrpklostí jen právě otravuje život další bytosti. Vážně ji chcete dělat garde, aby nebyla tolik osamělá a ničit si něco, co by bez ní proběhlo v klidu, neb řešit potíže podle rádkyně tohoto typu nevede k jejich řešení, ale kulminaci?
Může jít o kolegu nebo kolegyni v profesi udělující rady, jež vás uzemňují. V tomto směru dobrá rada je podávána jako osobní zkušenost a tady by měla nastat stopka. Nepatří zde již přesvědčování, jak se podle ní musíte zařídit. A pokud si spálite prstíky, skutečný formát polkne větu typu: vidíš, měl/měla jsem pravdu.
Vůbec v tomto směru je zajímavá magie, speciálně pro ženy. Jak říká jedná má kolegyně, nastává zde efekt: žena v magii, je potřeba ji chudinku poučit. Toto páchají pánové mající tendenci expandovat na území s představou obdivného odezírání ze rtů. Přitom magie je odvětví, v němž buď o radu požádáte sami, anebo je fajn metoda mít odvahu a jít do toho. I při té největší míře tolerance a zdvořilosti, se jednoho krásného dne proberete a jako blesk z čistého nebe toto začnete bez varování vymýtat. V tomto směru jsem přímo učebnicovým případem... Je lepší si to vše držet v hranicích hodně daleko. Ne pustit trochu blíže, trpělivě snášet povykování, mudrování, esodebilismus, absurdní kecy a potom najednou bouchnout pěstí do stolu, až se zlomí deska. Ti lidé potom mají pochopitelně šok z reality. Takže se kaji a hodlám se polepšit. Vážně není normální, když mi již 4. velmi blízký jedinec říká, že má tolerance je již škodlivá. Pragmaticky, nežli si hrát na zneuznaného génia, je lepší přiznat si, mám to blbě nastaveno a udělat změny.
Klienti, zvláštní kategorie. Mohou se tam ocitnout lidé z jakékoliv roviny. Často se jedná o dočasnou kategorii z pohledu aktivniho. Potom se již jen od nás očekává, že klienta nepodrazíme. Klientovi pomáháme za protihodnotu. Nepatří zde nezištná pomoc. Ani jen rada. To vše je nezávazné nejenom pro toho, kdo nedává protiplnění, ale i pro nás.
V dalších hradbách je prostor pro blízké přátelé. Jde o rovinu, kam se nám hodlá vecpat hodně lidí. Na toto není lepší recept, nežli se řídit citem. Nejde o kádrování ani kasty. Tady by měli být lidé nastavení něčím nám blízko. Opatrnost je na místě. Ne proto, že ostatní jsou kreténi, nýbrž proto, že ne každý ke každému sedne. Jsme jednotlivci a je potřeba mít na paměti různorodost v přístupu i nárocích. Např. já jsem zatížená na loajalitu. Lidé typu: nebudu si pálit prstíky či chci být s každým zadobře, se zde nedostanou. Jednoduše při mém stylu přístupu loajalitu nedají.
Rodina, zejména předci a potomci, jsou lidé, které máte úplně v jiném levelu. A zde je každá rada drahá. Myšleno zejména ve směru, kdy vám někdo zkušeně poradí. Škody napravujete i několik desítek let. Stejně tak partner. Je fajn mít v samostatných okruzích předky, potomky i partnera. Jedná se o naprosto odlišné kategorie. Zde je potřeba nastavit jasné hranice. Matka není partner. Syn také ne. Stejně tak partner není váš rodič ani dítě. Jestliže si toto udržíte, nemáte ve vztazích s blízkými žádné problémy.
Máte nějakou oblast jen pro sebe? To hodně napoví o tom, nakolik jste manipulovatelná. Tady je pouze váš prostor. Nemá zde co dělat nikdo jiný. Velmi blízkou osobu zde můžete nechat hostovat, občas. Když se umí chovat. A nepoužije věci odsud proti vám. Jestli to bude pevnost anebo i hradby kolem, je na vás. Jen potřeba mít jistý prostor pro sebe. Ti, jímž na vás doopravdy záleží, jej budou respektovat.
Komentáře