Kouzlo této noci spočívá v jejím překvapivém nástupu, neb naprosto nečekaně nastane něco, co zlomí naše představy, sebenazírání. Patří mezi okamžiky zlomu, jakoby vše doposud udělané se ustálí, překoná samo sebe. A my padáme.... obvykle rychly pád a nejeden si povšimne teprve až dopadne na ostré kameny někde v Abyssu, či si tam prohloubí svojí osobní díru.
Temná noc duše je období, které může trvat neurčitou dobu. Vyznačuje se velmi nepohodlným stavem, neb něco nám nevyhovuje a je potřeba přijít na to, jak problém řešit.
Do toho se přimíchají zajímavé otázky. Například:
Proč jsem o problému nevěděla dříve? Často si vzpomeneme, ale ano, něco jsme vychytávali. Jen to ještě na nás nebouchlo jako saze.
Velmi zákeřná je otázka, jakmile si uvědomíte trochu kauzalitu:
Jak mohu věřit tomu, že je vše v pořádku, když se to i předtím tvářilo být v pořádku, ale nebylo? Možná jsme dokonce byli přesvědčování o opaku.
Úplně ďábelská je myšlenka:
Když se to tvářilo, že je vše v pořádku, mohu tomu věřit, až se to příště bude tvářit, že je vše v pořádku? Anebo bude lepší raději vždy pohotovost? A nepovede pohotovost k nedůvěře?
Výhodou těchto vedlejších otázek je, že jakmile na ně máme prostor, problém hlavní jsme nějak pojali, tedy porozuměli mu a buď se smíříme s tím, že toto nelze řešit.
Anebo, že lze dělat něco.
Anebo si řekneme, že to je zase vliv nějaké nepřejícnosti, útoku, kletby.
Případně se natolik naštveme, že prostě to vyřešíme děj se co děj, a tentokrát vztýčíme i prostředník .... na Univerzum.
A dál? To je ta správná otázka, poskládat se ve všech rovinách a získat schopnost jít dál.
Nedá se viset, zůstat ležet... je potřeba se posbírat, vstát, i kdyby některé části nás za námi jen vlály. Bilance nic moc, sebedůvěra nahlodána, nahlodána důvěra v cokoli tam venku. Přijmout pomocnou ruku je v takové situaci velmi odvážný krok, pokud nám ji tedy někdo vůbec podá. To jeden neví, zdali to není další trik.
V lepším případě toho mnoho nevíme a pomalu se nám třeba začne něco prodírat na vědomí.
V horším naopak víme.... že nás to trefilo do nejvíce slabšího místa, takže si tu bolest prožijeme do nesmírné hloubky. A řekneme si, že dál již to terčem nebude, neb to místo musíme posílit.... aneb právě na sebe bereme úkol sisyfofský a cílem bude nedopadnout jako Sisyfos.
Je naprosto normální v rámci tohoto procesu dospět k závěru, že se nedá absolutně ničemu věřit. A v nic věřit. Pokud budete časem v temné noci duše poněkolikáte, snad porozumíte jednomu. Na tomto světě není nic dokonalé. A dokonalé není ani to, co nás do tohoto stavu vrhlo. Mnohdy to je tak, že kdyby tušilo, co způsobí, možná by i jednalo jinak.... Jenomže na tomto světě není nic dokonalé.
Mnohdy se k tomu přihodí okolost, že něco, co nebylo dořešeno, se jen trochu modifikovalo a vrátilo se, to. Tady je hmota a efekt bumerang je poměrně spolehlivý, a vida, zákon, jemuž lze věřit.
Do tohoto stavu se dostaneme náhle, nečekaně a je potřeba v tom momentu překvapení, nepustit to, čeho bylo dosaženo. Pokud máme ještě mluvit o magii a ne pouze o psychickém zhroucení. Jsme v situaci, která ukazuje naše slabiny, ty máme transformovat, ale ne podrývat vše a mstít se celému světu. Takové reakce svědčí o nezralosti osobnosti.
Vše na hmotě je nedokonalé, vrací se jako bumerang a je to tady potřeba odpracovat. Budeme si muset najít onen oporný bod ve vesmíru, anebo se k němu vrátit. Pomalu, opatrně zkusit, zda drží stabilitu. Ono mnohdy je dobré léčit se tím, co náš pád způsobilo. Je to umění čelit konfrontaci a také možná i klíč k posílení toho, co slabým bylo. Důvěra... bude ji potřeba buď neřešit, anebo obnovit přesně tam, než kde to šlo dole.
Nejhorší možný stav, tedy zásek, po překonání takových chvílí je nedůvěra, zapouzdření se a ujišťování se v tom, jak je vše k ničemu. Má to být o posunu, ne o poklesu dole.
Komentáře