Jsme různí s různým vnímáním a různým přístupem a také nás napadají různé myšlenky. Máme různé potřeby, myslím ty mimo základní, ač pro někoho subjektivně může být základní i jiná potřeba, nežli ta objektivně základní.
Mé vnímání světa je postaveno na magii. Konkrétně na magii, při které dochází ke kontaktu s jinými bytostmi. Ačkoli věty typu "Nikdy nejsme sami." parafrázují s jistou dávkou humoru. Také od mně neuslyšíte, jen co zapálíme svíčku, je zde spoustu jiných bytostí, které se uhánějí, jen aby se v jejím plamenu ukázali. Pravda, mívala jsem bytost, která s oblibou mi foukávala do svíčky a měla u toho brutální hlášky, ale to byl humor.
Ani v magii není typické, že takto každý vnímá. Jsou lidé, kteří jedou magii výhradně jen přes energie či ji pojímají mnohem více archetypálně. Často se nedorozumíme, ale to nevadí. V tom podstatném se nějak k něčemu dobereme. Protože mé vnímání je na poměry racionality více ulítlé, mám spíše snahu kolegy z jiné větve svým vnímáním do detailu netýrat. Nakonec je podstatné jen jediné, zda umí se svým vnímáním žít, praktikovat magii, a zda jsou spokojení. A jestliže ne, to ještě samo o sobě neznamená, že musí přijmout můj pohled a vše se jím najednou změní.
Umím vysvětlit ohledně magie mnohé, pravda těm, kteří mají alespoň v něčem průnik s mým vnímáním. Ve zbytku nevím, sebekriticky si vzpomínám spíše na nedorozumění z jiného vnímání pramenící. Např. se mně někdo zeptá, jak jsem něčeho dosáhla. Řeknu pravdu o bytostech.... a vypadá to, jakobych si dělala legraci. Vskutku není možné vysvětlit někomu, kdo vnímá bytosti, jako cokoli jiného, nežli živou inteligenci s vlastní nezaměnitelnou identitou, že tomu tak je. A já to zase jaksi příliš neumím převést na archetypy... měla bych pocit, že je zrazuji. Na energie a proudy to je jednodušší, pouze ne úplné. Ale není všem dnům konec, třeba jednou najdu způsob.
Nečarové. Kupodivu těm jejich vidění světa vůbec nevyvracím a střežím se čehokoli, co by jej mohlo rozbít. Když je nejhůře, vždy se to dá přešaltrovat na Junga. Nakonec psychologie je zvláštní spíše pavěda, tam se dá schovat mnohé. Zvláštní, ale mnohému mají tendenci porozumět trochu lépe, nežli typicky mág ve stadiu racionality (stadiu, neb od mága lze očekávat, že svůj přístup modifikuje, jinak morálně zestárne a není již mágem).
Lidé od výhradně bílé magie jsou pro porozumění z mého pohledu nejhorší kategorií. Mám spíše snahu jejich vnímání jím ponechávat, a jestliže je popadne snaha evangelizovat mojí maličkost, zacházím do recese. Cokoli vysvětlovat nemá tady smysl, neb kdo jezdí na jednu barvu, nic jiného ani vidět neumí.
Jestliže je něco univerzálního, je to láska. Každý k ní máme nějaký přístup zpravidla se odvíjející od osobní zkušenosti. Ať již ji bereme, odmítáme, máme k ní výhrady, cítíme souznění či osamělost, nějak vnímáme její ohromný energický potenciál. Jistě, jsou lidé odmítající, kteří v tom nejlepším přidají hlášku typu, to jsem zvědavá, co z toho zbyde časem. A lidé, kteří tvrdí, že i jediný den v ní je bohatstvím, které jím již nikdo nevezme.
Zajímavé téma je láska a magie. Lásku nemůže magie nahodit, vyrobit, dodat. Ale s láskou, která je, umí magie pracovat. Je to podobné jako u inteligence, komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Nakonec koncepce "Love under Will" je docela srozumitelná a v praxi hezky prožívaná, dávající magii úplně jiný nádech a dimenze, jestliže s ní jedinec má zkušenost. Paradoxně je zde naprosto jedno, zda vnímá bytosti, archetypy, energie.... nebo má nějaký vermischung všeho. To jsou potom úplně jiné výměny poznatků, prožitá podobná zkušenost nesmírně sbližuje.
Komentáře