ADJUSTMENT (o magii s Maat)

část čtvrtá Bylo to bláznivé, natolik bláznivé, že sama nevěřila vlastním očím. Pokud si vzpomínala, pánové uznali, že její představa z procesu Apokalypsy je vskutku nejhnusnější a potom začali polemizovat o rozštěpenosti osobnosti Samuela, který za sebe předvedl nějakou nudnou povídačku o nemožnosti tančit valčík na Kolo kolo mlýnské, ale jako Chiara, začal řešit obsah jejich žaludku. Pokud si to správně vybavovala, padaly i slova jako patologický rozštěp osobnosti. Vůbec netušila, zda je taková diagnoza možná, nicméně ji zajímalo, jak z tohoto podezření hodlá Samuel vybruslit. Ono idylické poledne začalo nabírat naprosto jiný ráz, jakmile se Alexandr s Janem rozhodli pro odpolední spánek. Pamatovala si poměrně zajímavou polemiku stran části dne. Nikdo z nich neměl sebou nic, co by měřilo čas. Pokoušeli se získat nějakou orientaci podle délky stínu. A zde nastal praktický problém. Přímo na Slunci nikdo z nich nebyl schopen vrhat stín. Pokoušeli se o to všichni čtyři, veliké na...

část třetí Probudila se a prohlídla si ruku, držela po hromadě a vypadala jako vždy. Opatrně slezla z hromady těl. Ležela na hubeňourovi, ten ležel přes druhého a úplně dole hromotluk. Všichni spali, zřejmě se ještě nestihli vrátit do snu, nicméně vypadali celistvě a dýchali. Nechtěla je do snu probírat násilím. Přišlo jí líto hromotluka, jehož tělo neslo ostatní. "Blahopřeji,"ozval se jí za zády známy hlas. Byl to její kněz do půl těla nahý, měla nesmírnou radost z toho nečekaného setkání. Krásně zářil na Slunci. Spontánně se objali. "Pojď", řekl tiše, "rozložíme ta těla po louce, než se proberou." Opatrně brali tělo hubeňoura a poté druhého, ona je držela za ruce, on za nohy, a kladli je na louku. Neměla plášť, ale nějakou krásnou róbu a bosé nohy se bořily do jemňoučkého trávníku. Vzduchem proháněly se hlasy připomínající dětské štěbetání. "Bylo to šílené." přenesla myšlenku ke knězi, "možná nás zachránila láhev absinthu....

část druhá Vešla do kupé maje v ruce tři třetinky nejoblíbenějšího iontového nápoje s minimem obsahu alkoholu, jaké je pro tento druh nápoje ještě přípustné. "Jsi borec!" vyjádřil druhý obdiv hromotlukovi. Jejich sen o cestě za Sluncem zdál se být cestou do ráje, v němž imago podvědomé představy servíruje pivo, i hromotlukovi. V ten okamžik jakoby pozapomenul na temnější pasáže knihy Cesty za Sluncem. Třetinky si pánové tak nějak sami nadšeně rozebrali, připili si a přišlo jím v souladu s řádem Universa, že ona představa s nimi nepopíjí. Iluze ráje se trochu zasekla, když se dožadovali dalšího přídělu. "Sklapněte...", spíše zasyčela, než-li promluvila a jím překvapením div nevylezli oči z důlků. "Za chvíli dorazíme do zóny osobního pekla, kdy každý z vás bude konfrontován nejenom se zánikem vlastní existence, ale i celého světa. Uvidíte zhroucení Země, možná celého vesmíru, uvědomíte si, že vše, co máte rádi, milovaní lidé, se jenom tak vypaří nebo bu...

část první Poklimbávala ve vagónu, již ne v náručí hromotluka, ten ji opatrně přesunul na volné sedadla, položil její hlavu na svůj složený svetr a přikryl ji jejím vlastním pláštěm. Přitom všem její transsnové tělo sedělo v Chrámu, v komnatě kněze. Okna komnaty vedla na odvrácenou stranu, bez tmy a světla, kde zatracenci bloumali ve snaze nalézt tajemné něco... Bezbarvá hmota působila jako zahuštěný smog nechtějící se pustit světa vytvářející falešný dojem mraků, jenomže v těch mracích byli vězněny duše vedené nutkáním se mstít či jinými podobně nízkými pohnutkami. "Již jsi poznala své společníky." jemně k ní promluvil, "tvým úkolem je dostat je ke Slunci." Nevěřícně na něj pohlédla: "Myslíš tři ožraly... Každý tak se sedmičkou ostrého alkoholu v krvi provázaného pro jistotu pivem. A právě teď jím alkohol vyprchává z fyzických schránek do těl mentálních. Dva z nich nemají absolutně tucha, která bije, třetí nevěří, že existuji." Pevně stiskl její ...

Pohlédla na své ruce. Zvykla si je v každém snu prohlížet. Věřila, že díky tomu si své sny zapamatuje. Vracela se z nich nabitá jinou zkušeností. Doufala ve sny, v nichž odpoutá se od situací denních. Položila ruce na dveře vagonu, do něhož chtěla nastoupit. Opatrně a jemně se ubezpečila o stálosti hmoty, která nerozplyne se pod dotekem. Nešla klasicky na nádraží, jak by to bylo ve světě denním. Ocitla se tam plynule z předchozího výjevu. Nejdříve stála před rotujícím tělesem majícím tři zvláštně prohnuté oblé úhly, které vzájemně splývaly. Kolem něj volně se linul obrovský had. Nebála se, stoupla na hada, prošla tělesem dovnitř a ocitla se před vlakem. V kapse pláště našla místenku a lístek. Vlak byl přeplněn lidmi různých národnosti, brebentili, dohadovali se mezi sebou jí neznámými jazyky. Stáhla své vědomí a pokoušela se najít průvodce. Byl tam oblečen v černé uniformě. Zachytil její pátrání a objevil se vedle ni. Uctivě pozdravil. Ona mu podala místenku a požádala, by ji za...