Žena v magii aneb můj osobní pohled

Právě dnes je mezinárodní den žen, který jsem strávila práci, protože si naplňuji sen týkající se bydlení, takže na oslavy čas nezbývá.  Doposud jsem se k tématu nikterak nevyjadřovala vyjma několik pár hlášek, když mě nějaký muž od magie naštval. Jistě, jiná žena, která se magií zabývá může všechno vnímat úplně jinak, může mít jiné zkušenosti, anebo i ty podobné může prožívat jinak. Nakonec otázka vnímání je otázkou rozvinutí ženských kvalit ve vlastní osobnosti.

Pravdou je, že od ženy se očekává, že bude dělat takové to obyčejné čarování, jednoduché věci a nebude mít ambice v magii, jejíž nejvyšší metou nejsou intelektuální projekty a zaklínadla v mrtvých jazycích, jak by se mohlo laikovi nebo některým adeptům magie zdát, nýbrž skvělé spojení s jemnohmotnými složkami vlastní osobnosti, takže komunikace se Svatým andělem strážným, bývá pouhým začátkem.

Nemám nic proti jednoduchému čarování. Naopak, jsou to mnohdy zábavné techniky, které řeší běžné otázky, problémy a podstatné je, jak to dopadlo. Správná čarodějka nemá problém vyrovnat se i s tím, že ono to třeba tak úplně nedopadlo a nepotřebuje si nacházet jiné alibi, proč je to vlastně dobře. Někdy převýší jiné zájmy, což je potřeba respektovat. Pokud chce někdo zůstat „jen“ u čarování, proč ne? Je na každém, čemu chce věnovat svůj čas a energii.

V rámci ženské problematiky se často vzpomíná Bohyně. Nepracuji se ženským archetypem, dokonce Měsíc je pro mě mužského rodu, jak v severské magii, tak i v khemetické. V severské je Slunce ženské polarity, ale Sluneční vůz patří Thórovi. V khemetice je Ra, Amon-Ra skutečně mužská polarita. Jelikož praktikuji kontaktní magii, tedy kontakt s bytostmi, a archetypální obraz představuje v mé práci pouze doplňkovou záležitost, jednoduše pracuji s bytostmi, s nimiž mám kontakt a neřeším otázku, zda bych neměla pracovat výhradně se ženskou polaritou. Není tedy pravdou, že žena musí pracovat se ženskými entitami ani výhradně s mužskými. Občas s tím někteří mají problém, a potom se dovídáme, že máme mezi goetickými inteligencemi ženy. Přitom jde pouze o projekci lidského komplexu.

Existuje něco jako mužská a ženská magie? Nemyslím si a doposud jsem na takové limity nenarazila. Ale existuje individuální přístup. Každý z nás má v sobě ženské a mužské kvality, některé převažují, ale v celku vytvářejí jedinečnou směs u každého jednotlivce. Toť výsledek astrologické praxe. Podle tradiční astrologie mají všechna znamení a planety buď mužskou nebo ženskou polaritu a každý z nás má v horoskopu všechna znamení a všechny planety.

Mají to ženy v magii těžší nežli muži? Nemyslím si. Grant dokonce tvrdí, že zatímco muž potřebuje pro magii ženu, žena si vystačí i sama. Nechci posuzovat, nakolik muž potřebuje k magii ženu, spíše připomenout zajímavý pohled. Podstatnou otázkou je, nakolik má ten, který adept natolik vyvinutou racionalitu, až se stává její oběti.

V podstatě jsou lidé, které mají velmi citlivé vnímání, statisticky více ženy. Nebezpečím je, že se mohou stát oběti vlastní fantazie. Je potřeba s vlastním vnímáním pracovat a naučit se rozeznávat vjemy od fantazie. Na straně druhé nespornou výhodu představuje schopnost mít velmi konkrétní předtuchy, vnímat to, co v danou chvíli je jenom skryté a v důsledku tohoto není potřeba aktivovat až takovou míru podezíravosti (přílišná obezřetnost k ní často vede). Jistě, je potřeba se naučit vyrovnat i intelektuální zájem o magické záležitostí, což pro mnohé takto nastavené (povětšinou ženy) může představovat (především časový) problém.

Více racionálně založení a k různému bádání a experimentování v magii bývají více muži. Ale i ženy, které v sobě mají hodně vyvinutou mužskou stránku, což ještě neznamená, že musí vypadat či působit dojmem zápasníka sumo. Pro tyto lidí je charakteristická opravdu velmi velké knihovna, mají dokonalý přehled o čem kdy četli, také si umí přiřadit, když se s něčím magickým potkají, kdo o tom a kde psal. Jistě, i typy více vnímavé s tomuto mohou naučit, se čtením toto bývá spojeno, ovšem ten rozsah bude mnohem chudší. Na straně druhé na takovéto adepty či mágy budou působit ti druzí, vnímaví, zejména pokud zvysoka překračují hranice toho, co si lze představit pod intuitivním, jako nezodpovědní hazardéři.

Zatímco racionální typy ocení věci jako řády, vyznamenání a hodnosti, v podstatě hodně pro svůj obor, tedy magii žijí, tak pro typy vnímavé bývají hodnotami štěstí, naplňování svých snů a někteří hazardéři mohou jít až do důsledku, že ono štěstí chtějí mít na hmotě.

Jistě, patřím mezi ony hazardéry. A podstata všech možných půtek v rámci magické obce, které jsem kdy měla, spočívala právě v tomto. Obvykle jsem se setkávala s argumenty (mužů):

ale já také vnímám.

Jistě, zlato, každý po pár létech magie by měl začít něco vnímat, jinak je to trapný břídil. Je to normální. Ovšem level, o kterém mluvím, si ani neumíš představit.

Když jsem podobnou příhodu rozebírala s někým, kdo také vnímá, přesně věděl, o čem mluvím, a také, v čem spočívá vtip. Je to jako kdyby někdo se mou rozebíral kabalu do hloubky. Nikdy jsem nedělala kabalu do hloubky, nejsem tímto směrem nastavená, také bych netušila, o čem to mluví. Nicméně si umím představit, že moje základní znalost Stromu, Řebříku a Ein Sof je pouhým větrem na hladině, pod níž se skrývá mnohem více.

Z mého pohledu je magie o emocích a myšlenkách. Jejich správnou kombinaci, tedy prvků citu a rozumu, docílím výsledků. V tom spočívá její podstata. Jestliže ty výsledky chceme mít trvalé, je potřeba cit a rozum uhmotňovat v rámci kulturního kontextu. Stran emocí jsem typicky ženská, takže v mém případě toho kontextu, který ke mně přijde tak nějak sám, a vznikne zde propojení.

Jistě, miluji knihy. Ale než pořád hltat nové a nové věci, raději si vybírám a ráda se vracím. Třeba mám tenkou Thorssonovku, kde jsou popsané skvělé postřehy stran seidu, pochopitelně, že si ji vychutnávám. Tak rychločtením ji mám přečtenou, ale teď si vychutnávám text a douvědumuji si detaily, které mě zaujaly. Dělám pauzy, do toho mám ráda rozečteno více knih, zejména ty, které již mám načtené.

Mé ženské stránce čím dál tím více vyhovuje i pracovat na vizuální stránce. Mé některé zápisky jsou takové miniumělecké kreace. Pochopitelně, zapíšu si rychlé postřehy, ale to je jenom šmírák, nebo základ, později si podopisuji, jak se to projevovalo, základní vazby souvislostí na něco jiného, někde se vyskytne i obrázek.

A potom přijde, obvykle na netu, nějaký magický muž, a začne mi dělat přednášku, co bych jako měla dělat. Se tak na něj dívám a říkám, kterou ze svých poloprázdných ambicí si do mě projektuje. Nejvíce legrační jsou ti, co rovnou vydávají příkazy. Možná by takovým mužům pomohlo pořídit si psa, ti bývají vděční za každou pozornost, a jen tak lehce je mudrování neunudí.

Občas se setkávám s argumentem, že když tedy umím tu magii, tak bych měla ustát i řeči, které mě neba? Proč mařit čas nás obou? Třeba někde jinde existuje někdo, kdo bude za něco podobného naopak vděčný. Jedno vím ale jistě, pokud někdo přemýšlí nad tím, co by měl dělat někdo jiný, a nejedná se o klienta, žáka apod, moc té magii nedává, prakticky se nudí a vymýšlí kraviny.

Jakmile se žena projevuje v rámci magie i navenek, dostane si ji rychle poučení i tom, co všechno by naplňovat, aby se jednalo
o opravdovou magii. To je sice hezké, ale magie není a nikdy nebyla o naplňování představ jiných. Vždy byla o naplňování svých vlastních představ.   

Je jedno, zdali jsme více racionální nebo vnímaví, obojímu se dá do jisté míry naučit. Podstatné je pracovat s tím, o čem jsme vnitřně přesvědčení.