„Jason Miller tvrdí, že současná magie
přechází do své „postchaosové fáze“ v níž se chaosmagové začínají
iniciovat do „velice starých tradic a linií“ uvědomujíce si, že imaginární
bohové a duchové nejsou stejně účinní jako ti tradiční.“
Věta, kterou naleznete v knize Sebastiána Jahiče Theléma Aleistera Crowleyho: Magie, mysticismus a etika Nového aeonu. Když jsem si příspěvek dotýkající se chaos magie přečetla po několikáté, rozhodla jsem se k chaos magii napsat pár postřehů. Chaosmagii jsem svojí vědomou cestu k magii začínala, zejména jsem se zaměřila na metodu sigilizace a místo měnění paradigmatu a podobných intelektuálních skoků jsem se zaměřila na Lovecraftovský mythos. Zbytek byl o tom udělat si přehled v rámci různých směrů.
Časem mi začala vadit její určitá zkratkovitost
vyjádřená v onom „nic není pravda, vše je dovoleno“. Další
charakteristikou chaosmagie je zaměření na výsledek. Osobně přiznávám, že pro mě je výsledek podstatným, v tomto směru je vidět, že jsem místo v české subkultuře obligatorního Bardona začala chaosmagií.
A další používání jednotlivostí,
které si chaot vyloví z harampádí staré neboli tradiční magie tak nějak
podle svého systému. Výhodou je, že není až tolik potřeba znát kontext.
Nevýhodou zase, že onen kontext se navzdory důsledné ignoraci prosadí a
následné překvápko nebývá milé. Nemyslím si, že představuji osobu, kterou lze
zařadit mezi chaoty, protože mé experimenty se omezily pouze na zkoušení přenosu vnímání na dálku, což zajímavě fungovalo. Neběhala jsem jako křeček tunely mezi paradigmaty.
Chaosmagie může být zajímavým a úspěšným směrem, pokud se
jí zabývá někdo, kdo se vážně zabývá i nějakou tradici a naplňuje její
podmínky. Začít chaosmagii nemusí být špatně. Čas ukáže, nakolik tato láska
vydrží i vedle něčeho jiného.
Český čtenář má možnost si udělat o chaos magii obrázek,
protože Vodnář vydal knihy od Carrolla, Phila Hine a Fratera V. D., Grada
vydala Patricka Dunna a Fontána Sexuální magii Fratera V. D. To je poměrně
slušný základ, navíc lze zde najít tu a tam i poznámky, které jsou platné v magii obecně,
protože ono skloubení magie a její zavedení do života nese s sebou nemalé
nároky.
Především seznámit se s chaos magií vůbec není pro
začínajícího adepta špatné. Zjistí, jaké jsou různé techniky v magii možné,
získá tak přehled o různých technikách a také zde nalezne návody, jak si něco víceméně
bezpečně vyzkoušet. Oproti Bardonovi nebo i jiným autorům to vypadá tak lehce,
jednoduše, není potřeba pilovat techniku, postačí se rozhodnout a je to. Je to
takový seznam všech možných témat, která jsou přednesena ve velmi zjednodušené
podobě jak na stříbrném táce. Ovšem jsou zde také zkušeností autorů a jejich
experimenty.
Problém je v tom, že když si ony autory přečte adept
pořádně, zjistí, že slova jako „jednoduše“ a „lehce“ bývají v magii podmíněná
ne právě běžným stavem mysli. A tady docházíme k absenci výcviku v technikách,
které nám právě toto umožní. Osobně jsem toto na začátku překlenula práci s vazbou
na energické tělo (herohero), později jsem začala pracovat s tradicí
bez osekávání.
Co je potřeba si uvědomit, chaosmagie nenastavuje pevné
mantinely, ty jsou dány schopnosti toho, kterého magika řešit problém, mít
výsledek, či nějak zaujmout postoj. Není zde něco, co je nutné, co člověk by
musel, ovšem nalezneme zde odkazy na přístupy, které se doporučují, protože
někomu předtím fungovaly. Je přitom potřeba vzít do úvahy, že jinak bude
chaosmagie vypadat u někoho, kdo do ní vstupuje z levelu nečar a jinak u
někoho, kdo již nějakou zkušenost měl a nešlo pouze o dětské kresbičky.
Kritika chaosmagie
Kritiku, kde se opírám o pohled Jasona Millera vnímám
jako poukaz na nevýhody chaosmagie, neb ve srovnání s jakýmkoli jiným
systémem zní chaosmagie svým „nic nemusíš“ velmi jednoduše. Právě u něj narážím
na hezké slovo chaot, tedy osoba, která chaosmagii praktikuje. Když to slovo
vyslovíte musíte onen egregor přímo cítit.
Odkaz přímo na Jasona Millera a jeho kritiku chaosmagie.
https://strategicsorcery.blogspot.com/2010/06/in-your-blog-yesterday-you-wrote-that.html
K
některým jeho bodům popíši svojí zkušenost.
Víra jako nástroj vypadá velmi hravě, ovšem na plytkost tohoto přístupu narazíte, jakmile potřebujete budovat cokoli trvalého. Je pravdou, že podstata magie spočívá ve způsobu, jakým o ní přemýšlíme. Čím více se adept blíží k magickému myšlení, tím blíže je k výsledku. Jenomže magie není pouze o tom, vystřelím a je waw efekt. Magie je o něčem udržitelném, což bez vazby na kulturní kontext jednoduše nepůjde. A přesně toto chaosmagie postrádá. Přesně v tomto lze nalézat onen pragmatický důvod, proč hodně chaotů do svojí práce zahrnulo i práci s nějakou tradicí. Protože ať již mluvíme o víře (trochu jiný pojem nežli v náboženství) anebo o vztahu k různým bytostem, kterou sebou onen kulturní kontext nese, střídáním paradigmat a přístupů sice lze uvidět kus světa, získat hodně zajímavých obrázků, ale skutečný prožitek se bude pohybovat tak někde v kaluži místo v moři.
Zaměření pozornosti na nějakou
postavu nebo moderní směr není to stejné co víra, je to pouze její část. Stejně
jako analogicky láska je také mnohem širší pojem nežli sex. Btw. pokud jsem
měla možnost poradit s operací založené na sigilizaci, jejímž účelem byl sex
(nikoli láska) tato metoda fungovala vždy skvěle. Nevýhodou, před níž jsem
předem varovala, představovala skutečnost, že objekt zájmu měl zájem ještě i
poté, co jej operatér ztratil. Proto např. diskordiánský základ nedocílí stejné
stability výsledku jako základ založený na jakékoli tradici.
Chaosmagie sice odkazuje na stavy změněného vědomí,
mluví o nich, ovšem nepopisuje techniky, s nimiž lze toho docílit. V obecné rovině
odkazuje na neošamanismus a zaštiťuje se LSD či drogami. Osobně nejsem
příznivcem drog v magii, takové experimenty považuji za experimenty samy o
sobě. Většina experimentů týkajících se změněného stavu vědomí je k ničemu.
Věci je potřeba dělat doopravdy, hra na jakože je pouze LARP, neboli hra na imitaci
světa, jak si myslíme, že by mohl fungovat. Jistě, může zde být námitka, že
přeci jsou systémy, které to popisují. Ano, a ty vyžadují zkoušení a provedení
hodně cvičení. Je to dril, takže opravdová zkušenost potom bývá výsledkem drilu,
který je již mimo chaos magii. Chaot je tak donucen stát se řádem.
Povinnost zapomenout sigilii, myslím, že citace mluví za
vše: „To zapomínání mě vždycky štvalo. Zapomenout význam své sigilie je trik
pro nováčky, jak dosáhnout výsledků. Je to jako tvrdit, že k jízdě na kole
potřebujete tréninková kolečka. Pokud jste skutečný mág, vyvíjíte své vnímání a
vědomí, abyste se nemuseli spoléhat na takové metody.“
Na zapomínání jsem se vykašlala. Neměla jsem problém nechat věci být, nezasahovat do nich. Prostě se provedla operace, nebyl důvod cokoli nějak zpětně do toho motat. Ale pro začátečníka s neposednou vrtivou myslí, který navíc je schopen zasadit rostlinku a vydlabávat ji, zda již rostou kořeny, na všechno chtějícího odpověď, je to ta nejlepší praktika, jak vůbec mít šanci se v magii chytit.
Moderní čarodějnictví
Chaos magie se sama pasuje do směru, který stojí za všemi
směry, protože představuje metamodel společný všem směrům. Nu, jak je vidět z výše
rozebraných argumentů, rozhodně nepředstavuje. Naopak, pokud bychom měli vše,
co chaos magie vzpomíná praktikovat důsledně, máme před sebou balvan
neverending story skrze všechny možné systémy. Nelze dělat všechno, jednou si
člověk musí zvolit.
Nicméně z pohledu významu, přehledu, pospojování účinných technik, pokud adept nespadne do pasti přílišného intelektuálna ji mohu směle nazvat moderním čarodějnictvím.
Komentáře