ADJUSTMENT (o magii s Maat)

předchozí Vyprávění příběhu, i toho, který se nikdy neodehrál, bývá náročné na rozpoložení.  Pár let je dlouhá doba, příběh se jakoby zastaví, ale fakticky běží nepřerušeně dál. Až jednou nadejde čas a je potřeba příběh dovyprávět.  Sirga se na Keter dostala, nějak se ji povedlo přibrat sebou i Ronalda, považovala to za bezpečnější. Jestliže by něco neklaplo, nemohli jej vtělit někam jinam jen tak.     Ronald již zpět ve své posteli doma přemítal o velmi roztržených až mlhavých vzpomínkách. Jeho receptory nebyly zvyklé na vnímání v pustině. Alespoň jemu připadal Keter jako pustina, velká prozářená pustina. Sám si nebyl jistý, nakolik vnímal, protože tam nebyl, ...nebo možná byl. Vnímal opojení, spánek a násilné vytržení z něj.  Vzpomenul si, jak jej sirga vytáhla do ohromného tunelu, a vůbec si z té cesty mnohé nepamatuje, pouze jak za ní vlál, tunel, procházel do dalších tunelů a zdály se být nekonečně  spletité a rozmazané. Konečně přestali se hýbat, opravdu neuměl ten pohyb popsat,

  Předchozí příspěvky  Obecná část Tělo-Mysl-Paměť Hamr-Fylgja-Hamingja Dnešní příspěvek pojednává o poslední projevech osobnosti. Ódr - On - Sal Ódr a On jsou navázané na dary bohů a porozumíme jím více ve vztahu runě Gebo. Sal představuje onu část, která je individualizovaná a jako taková zůstává i po smrti.  Ódr představuje schopnost dostat se do extáze. Jedná se mnohem více nežli o zkušenost, stav mysli. jedná se o schopnost propojit emociální stav s fyzickým tělem, která normální stav vědomí dostává do vyššího stavu entusiasmu. Jedná se o stav spojený s Ódhinnem, který umožňuje schopnost práce se sílou magie. Taková mobilizace vůle, pomocí níž můžeme nakládat se světem kolem sebe a měnit realitu. Jedná se o dar Hoenira. Díky němu máme inspiraci. On představuje extatickou schopnost dechu, dar Ódhinna. Jedná se o vitální energii podobnou jako prána či átman. Tato osobnostní síla je základem runové práce.  Sal  přichází do hry po fyzické smrti. Představuje stín subtilního těla. Za ž

Tato část nebude až tolik o specifických reáliích vampýrismu, ale lze ji považovat za úvod do transformační magie. Protože bez ní není možné magii vampýrismu praktikovat. Magická transformace probíhá v různých rovinách. V rovině hmotné, kdy máme první iniciaci a porozumíme tomu, že magie, máme odpověď na otázku proč. Další je v rovinách jemnohmotných, v příspěvku se dotknu pouze dvou jemnohmotných rovin. Pokud vampýrická magie nesměřuje ke kontaktům se Svatým andělem strážným (SAS), stává se člověk obětí svých nezvládnutých vášní, ať již si pod tím představíme cokoli. Je potřeba odlišovat éterické tělo, které zahrnuje spíše jistou představu vázanou na mytologii a kulturní kontext, od SAS. Podoba éterického těla, které je, uznávám, jistou spojnici mezi námi a SAS, se může měnit a může nabývat i podobu zvířecí, smíchanou humanoidní podobu a podobu jakoukoli jinou. Asi málokdo si představí kostku s nožičkami, většinou zde budou atributy jako rohy, ocas, křídla, .... a vůbec fantazii se me

  Je vůbec možné, aby adept magie neudělal žádnou chybu? Aby ze svojí cesty nevykročil někam bokem? Nepodlehl vlastní zaslepenosti? Nevím o nikom, kdo by se uměl chybě vyhnout. Dá se říci, že naběhnutí k úspěchu je v tomto oboru lemováno hodně chybami, které jsou na začátku a uprostřed snad přímo nevyhnutelné. Na rozdíl od jiných činností chyby v magii obvykle bolí, protože pracujeme sami na sobě. Když nebolí, je to snad ještě horší, protože jsme obalení neproniknutelnou vrstvou, přes kterou se magie k nám nedostane.  Povaha chyb bývá různá, protože každý jsme individualitou a jaksi Univerzum nám dává zabrat ohledně našich slabých stránek. Toho, co bychom nikdy neudělali. Vyzkouší naše zásady, předsudky, nastaví nám nekompromisní zrcadlo, pokud jej tedy budeme chtít vidět. To je ještě lepší případ. Přesto některé chyby se dají tak nějak zredukovat do jistých oblastí. Podstatné je připustit si, že se jedná o chybu. Práce s ní je otázkou sebepoznání. Někdo potřebuje být hodně spokojený.

Jednou z typických lidských vlastností jsou postranní úmysly, kdy lidé maskují svojí  vůli za něco úplně jiného. Může jít o lichocení, neříkání toho, co skutečně chceme, nastavování úplně jiných záměrů. Jednoduše jednat přímo a bez různých manipulací s tím druhým bývá spíše výjimkou. Za tím vším stojí určitá obava z přímé cesty, prozrazení se a obavy z upadnutí do nemilosti, když tomu druhému se nebude podstrojovat. A mnohé jiné motivy, které si ani nechci představovat, neb na mě leze slovo nuda představovaná ideou maloměšťanské paničky, která potřebuje nějak udat svojí ne příliš hezkou a myšlenkově poněkud tupou dceru do dobré rodiny. Proto se problému dotýkám pouze z pohledu podstatného pro magii.  Takže napřímo k věci, pokud chcete dělat podobné věci, bude váš magický výsledek spíše nějakou nahodilou událostí, protože si svým intrikařením a pletichařením sami sobě podkopáváte nohy na lianách ve své džungli zamotaných vztahů, protichůdných energií apod. Na straně druhé budete mít nes