Recenze Komentářů ke Knize Zákona

Sol Noctis se povedl vskutku úžasný počin, vydání sebraných komentářů ke Knize Zákona v češtině pod názvem Dělej, co ty chceš, ať je celý Zákon, autoři: Aleister Crowley, Sebastián Jahič a Charles Stanfeld Jones (= Frater Achad). Protože se jedná o komentáře ke Knize zákona, nazývat je slovem „kniha“ může být poněkud zavádějící. Takže budu o tomto díle mluvit jako o „komentářích“. Komentáře od Sol Noctis obsahují 717 stran a jejich provedení je opravdu radostí pro duši bibliofila. Sebrané komentáře tedy obsahují Starý a Nový komentář Aleistra Crowleyho, Džéridský komentář, Komentář k Tuniskému komentu a Liber Třicet-Jedna Fratera Achada. 

Jedná se nejenom o překlad již napsaných komentářů, ale i vlastní komentář Jahiče a jím vytvořený bohatý a podrobný poznámkový aparát s propracovanými souvislostmi, kdy autor na rovinu přiznává věci, které doposud jasné nejsou. Velmi zajímavé jsou i praktické postřehy týkající se života thelémity v dnešní době. 

Především chci říci, že nejsem organizovaný thelémita ani člen Ordo Templi Orientis (dále jen „O. T. O.“), nicméně vliv Aleistra Crowleyho na moderní magii nelze opomenout. Taktéž nepovažuji za podstatné hodnotit Jahičův překlad, zda je lepší či horší než jiné překlady Knihy Zákona do češtiny. Nechci ani s tímto překladem polemizovat již jen proto, že nemám vystudovanou anglistiku či překladatelství z angličtiny. Doposud jsem pracovala s originálem a Sanovým překladem. Nakonec závazným je pouze originální text Knihy Zákona a jakýkoli její překlad je pouze pomůckou, která má přiblížit její text v rodném jazyce adepta. Což je v komentářích patřičně zdůrazněno. Čistě teoreticky, kdyby si čtenář vzal originál a všechny překlady do češtiny, může si z nich vytvořit vlastní text Knihy, anebo si ji přeložit sám. Osobně s překladem Jahiče souzním, protože díky jeho zmínkám v komentáři, jakými principy se při překladu řídil, máme možnost sledovat jeho úvahy.

 

Co Komentáře obsahují

Nalezneme zde Stélu zjevení, Crowleyho úvod ke Knize Zákona z roku 1938 v češtině, Knihu Zákona: v anglickém znění a protější straně v českém překladu, jakož i původní rukopis Knihy Zákona, na jednom listu čtyři stránky. Samozřejmostí je zde jmenný rejstřík, místní rejstřík, věcný rejstřík a informace o Ordo Templi Orientis v České a Slovenské republice. Úvod Sebastiána Jahiče do tématu uvede i čtenáře, který o Knize Zákona doposud příliš neví. 

Jestliže chceme magicky pracovat s Knihou Zákona, je více než vhodné číst ji navzdory sebelepšímu překladu (tím myslím jakýkoli překlad souznící s duší čtenáře) i v původní podobě. Stejně tak budeme-li chtít objevovat tajemství, je potřeba nahlédnout i do rukopisu obsahujícího na první pohled pravopisné chyby. Jenomže to, co se jeví být chybou, může představovat zároveň co nejvíce srozumitelnou formu textu, v němž hraje roli jiná symbolika. Sebrané komentáře dávají smysl těm, kteří Knihu Zákona vidí poprvé, ale i těm, kteří se jí již déle zabývají, protože obsahuje co nejvíce kompletní informace v jednom svazku.  

Úvod Sebastiána Jahiče popisuje okolnosti, jak se vůbec Crowley k napsání Knihy Zákona dostal. Dokonce i skutečnost, že Crowley v jistých okamžicích Knihu psát nechtěl, cítil k ní odpor, ovšem ten Aiwass překonal. Pokud se vžijeme do situace, že Crowley se v tuto dobu považoval za buddhistu, lépe jeho odporu porozumíme. Dovíme se zde srozumitelným způsobem, co Kniha Zákona znamená pro thelémitu, jakož i to, kdo je thelémita. Je zde nastíněn vztah thelémitů k ezoterice, náboženství, magii a také pojetí aeonů. Pro porozumění překladu Knihy Zákona je podstatná část zabývající se její strukturou a slohem. Některé věci v ní vskutku samy o sobě znějí děsivě a zejména pro tyto pasáže je komentář velmi potřebný. Za užitečné pro porozumění považuji objasnění duchovní stavby jednotlivce z pohledu thelémy. Ta je něčím podobná jiným „mapám duše“ a v něčem se odlišuje. I pokud čtenář není thelémitou (či spíše právě pro to), je podstatné, aby porozuměl textu samotné Knihy. Thelémité dodržují zákony země, v níž žijí, neb Zákon „Dělej, co ty chceš“ nevede k porušování zákonů ani k rozmařilé svévoli. 

Pořád jsme u úvodu a dovídáme se historii všech dostupných komentářů. Publikace si klade cíl předložit všechny dostupné komentáře čtenáři. Navíc samotné Crowleyho komentáře jsou opatřené i Jahičovým komentářem. Zde je ale zdůrazněno, že čtenář přihlíží při komentářích především k textům psaným Crowleym. 

Samotný Jahičův komentář upozorňuje na zajímavé souvislosti, které by mohly čtenáři uniknout, a také popisuje přístup a úvahu při překladu konkrétních slov. Můžeme tak místy v přímém přenosu sledovat práci překladatele u díla, jež sám několik let studoval (samozřejmě úvod nastiňuje filozofii překladu v obecné rovině). Osobně považuji tento komentář za více než jen přínosnou nástavbu všech přeložených komentářů. Také poznámky pod čarou odkazující na různé zdroje a vysvětlující pojmy jsou nejenom v úvodu, ale prakticky v celém textu komentářů. Například hned první poznámka se zabývá správnou výslovnosti jména Crowley. 

 

Můj přístup k tomuto vydání

Určitě nejsem osobou povolanou k jakékoli interpretaci slov Knihy Zákona, Crowleyho filozofie, hodnocení jeho přístupu k magii. O to se ve své recenzi (nakonec ani v magické praxi) nesnažím. Taktéž si nekladu za cíl objasnit některé pasáže, jejichž význam nadále zůstává nejasným. Chci pouze přiblížit přínos této konkrétní publikace pro mě jako osobu zabývající se několik let magií zaměřenou na osobní transformaci. Magická transformace je mým stěžejním cílem v duchu, jenž nastínil Edred Thorson jako self to Self. Podstatou tohoto procesu je odhození slupek „já“ formovaného vlivem výchovy a společností ve prospěch nalezení a stávání se „Sebou“ ve své pravé podstatě, ať již to znamená cokoli.

Zásadní otázka zní, proč číst vůbec 717 stran poměrně hutného textu bez ilustrací bohatě opatřeného poznámkami pod čarou, když čtenář (stejně jako já) není organizovaným thelémitou ani členem O. T. O.? Nu právě proto, zní moje jednoduchá odpověď. V magii souzním s přístupem, že jejím cílem je kultivace osobnosti, která se dostává do kontaktu s tou naší vlastní částí, ne až tolik hmotnou, jež není ani energickým obalem hmotného těla, neboť i ten je ve srovnání s ní poměrně hmotný. Zůstanu u terminologie Crowleyho a budu o této části mluvit jako o Svatém andělu strážném, známým v českých kruzích pod zkratkou „SAS“, v zahraničí pod zkratkou „HGA“. Právě Knihu Zákona Crowley napsal právě ve stavu, kdy byl ve spojení s SAS. Zároveň, velmi zjednodušeně řečeno, tato kniha obsahuje něco jako „návod“, jak se do takového kontaktu či spojení se svým vlastním SAS dostat. Crowleyho komentáře rozvádí smysl a význam jednotlivých veršů, stejně tak obsahuje místy poznámky a přiznání, v čem teprve po 17 letech od jejího sepsání porozuměl jejímu textu. Jistě, po 17 letech pravidelných kontaktů je v magické práci vždy mnohé jasnější. Chci tím říci, i z vlastní magické zkušenosti, že takový kontakt není záležitostí lusknutí prstů či jednoho rituálu, ale jde o vytrvalou práci na léta, jež v podstatě, dokud jsme zde, nekončí. 

Domnívám se, že Kniha je určena pro magiky usilující o spojení se svým vlastním SAS. A právě v tomto kontextu vnímám i pasáže znějící poněkud kontroverzně. Mnohá z těchto tvrdých slov dávají smysl, pokud by byla určena právě adeptovi, jenž se na tuto cestu vydal. Slova Knihy jej provázejí na začátku, kdy mu něco vysvětlují, ujišťují jej o komplikovanosti jeho cesty, zkouškách, nástrahách a také jej varují, co by se stalo, kdyby z této cesty sešel. Jedná se z mé strany o pocitovou záležitost, nakonec Kniha je sama o sobě mnohoznačná. Pouze samotná Kniha bez komentářů dostává čtenáře do pozice, kdy si něco sám domýšlí a nemá tušení, nakolik jeho dojem či tušení odpovídá alespoň těm zveřejněným myšlenkám Crowleyho.

Knihu Zákona beru nesmírně vážně, považuji ji za něco jako manifest pro ty, kteří chtějí sakra dobré spojení s vlastním SAS, jenž se může změnit na manuál. Ale ten, kdo s Knihou Zákona pracuje, mi možná dá za pravdu, že to, co mi přišlo jasné minule, se v kontextu nové zkušenosti stalo zastřeným. V takových chvílích se komentář hodí. 

 

Několik zajímavých pojmů z Knihy Zákona

Recenze bez výběru alespoň několika pojmů z Knihy Zákona by nebyla tím pravým ořechovým. Také tyto řádky mohou být motivací pro adepty, kteří Knihu Zákona až tolik neznají a nemají jasno v tom, co od ní mají očekávat. 

 

Aiwass

Aiwass je v těchto komentářích samotným Crowleym označen za jeho SAS. „Spojitost skrze symboliku trpaslíka v mytologii“ (str. 157). Slova, která nemohou ponechat chladným někoho, kdo objevil svojí Fylgju (není synonymem k SAS) skrze Svartáflheim. 

O Aiwassovi naleznete komentář nikoli pouze k verši AL, I, 7, ale ten se tak nějak promítá skrze knihu. 

Spíše zajímavou otázkou je, zda je SAS něco jako „tiché jáství člověka“ anebo se jedná o samostatnou entitu snad nějakým způsobem přivtělenou. Nalezneme na tuto otázku různé pohledy. Zdá se, že jsem také prostřídala různá období s různými pohledy. Když se magik dívá na model duše, má tak nějak jasno. Práce s tímto modelem se zpočátku jeví jako velmi jednoduchá, nic komplikovaného. Až jednou se něco prolomí a najednou cítíme mezi sebou a SAS neuvěřitelnou vzdálenost, byť je nám blízko. Při magické transformaci běžně zažíváme chvíle, kdy nám není nic vzdálenějšího nežli SAS. Samotná magická zkušenost vždy překoná jakoukoli definici, model…   

 

Šelma a Šarlatová žena

Ihned po Aiwassovi nejvíce známé spojení. Verš AL, I, 15 právě pojednává o Šelmě a Šarlatové ženě. Na str. 174 nalezneme všechny zvolené Crowleyho ženy, které zastávaly úřad Šarlatové ženy včetně toho, čím zklamaly. Jahičův komentář upozorňuje na skutečnost, že v dnešní praxi se chápou také i jako nadpozemské bytosti a skrze zajímavý rozbor Zjevení Sv. Jana poukazuje, že křesťané vidí pouze jednu stranu duality. Toto zjevení theléma nepřijímá jako proroctví, s jejím pojetím se naprosto ztotožňuji. 

Tento motiv nalezneme i jinde ve Knize Zákona, protože se jedná o spojení dvou dualit, které by se měli přiblížit co nejvíce k individualitě (myšleno do propojení myslí), aneb téma známé již z Alchymie. 

Otázka svobody úzce souvisí se sexualitou. Ta je posvátná a člověk nesmí být nucen pod žádným fyzickým, psychickým ani právním nátlakem k jakémukoli sexuálnímu aktu (str. 243). Nelze vlastnit jinou lidskou bytost ani v tomto směru. Stejně tak každá lidská bytost by měla mít vyjasněnou otázku svojí vlastní sexuality, neb posvátný sexuální akt představuje důležitý atribut cesty ke spojení s SAS. Stejně tak samotný Crowley není proti jakékoli sexuální orientaci, což nakonec během svého života nejednou dokázal. Jahičův komentář (str. 246) popisuje přístup ke vztahům a manželství z pohledu thelémy. Pouze stručně uvedu, že Kniha Zákona nic nepřikazuje, nic nezavrhuje. A za sebe dodávám, pokud si je daný jedinec hodně dobře vědomý své přirozenosti, naplňuje ji. Jinak by ani nebyl schopen najít ten správný protipól (protipóly) k posvátnému aktu.  

Tyto pojmy souvisí i s Láskou, která je tím nejvíce pravým principem, protože je tím pravým motorem ženoucím nás dál, dávajícím nám sílu a zároveň elixírem majícím sílu přímo oživující. 

„Láska pod vůli – žádná příležitostná pohanská láska; žádná láska vykonávaná ve strachu, jak ji vykonávají křesťané. Nýbrž láska magicky nasměrovaná, použitá coby duchovní formule“ (str. 308). 

Neulpívání na výsledku

Jedná se o ikonický verš AL, I, 44, který má dva alternativní překlady, klasický „Neboť ryzí vůle, neukojená úmyslem, osvobozená od chtivosti výsledku, je v každém směru dokonalá“ a Jahičem poukazovanou alternativu „Pro ryzí vůli, neukojenou úmyslem, osvobozenou od chtivosti výsledku, je každá cesta dokonalá“. Jahičův komentář pojednává o rozdílu mezi „ryzí vůli“ a „pravou vůli“, což nejsou totožné pojmy. 

Jakékoli očekávání, natož lpění na výsledku spolehlivě zabrání, aby adept dosáhl svého. Cesta SAS je cestou k něčemu neznámému. Přestože máme nějakou představu, jak to asi bude vypadat, neměli bychom na této představě ulpívat. U transformace se jedná o proces, tedy v rámci tohoto procesu dochází k práci i s představou jistého výsledku. Tato představa se stává s každou fází přesnější, mnohdy se zbavíme naivity v očekávání. Transformační proces vyžaduje notnou dávku dobrodružství, jež lpění na výsledku zabíjí. 

Jahič také upozorňuje na skutečnost, že onen poukaz na dokonalost každé cesty (z hlediska Ipsissima) nesmí sklouznou k alibismu, kdy si omluvíme cokoli včetně porušování zákonů společnosti. Výkon duchovní praxe má být i podle Crowleyho nekriminálním.     

Radost contra utrpení

Jistě si čtenář vybaví onen známý verš AL, II, 9 „Pamatujte vy všichni, že existence je ryzí radost…“ aneb vznešený optimismus devátého verše druhé kapitoly (str. 342). Právě v komentáři k tomuto verši popisuje Crowley vztah k Univerzu: „Univerzum je nutné pochopit dokonale, stejně jako je nutné být dokonale lhostejný k jeho tlakům.“ Univerzum je moje oblíbené téma. Protože v procesu transformace není podstatná pouze pravá vůle a její konání, ale i soulad s Univerzem. Domnívám se, že právě porozumění Univerzu a odolávání jeho tlakům je tím rozhodujícím, co poodhaluje závoje Isidy a adeptovi se tak zhmotní jeho magický akt, aniž by po chvíli nenávratně vymizel pryč a zbyla po něm pouze pachuť zase nedosažitelného. Bez nalezení radosti je těžké porozumět a získat nadhled, díky němuž odoláme nástrahám a tlakům Univerza. Bez ní jsme pouhým křečkem běhajícím v kolečku, protože Univerzum nás do obdobných situací dostává znovu a znovu, dokud laskavě neporozumíme.  

God-Dog

Například verš AL, II, 45 „Jest tam smrt pro psy“. Nepovažuji tuto větu za návod, jak nahlížet na všechny lidi mimo thelému, nýbrž za varování pro ty, kteří by sešli ze své cesty stát se hvězdou. Neb každý na této cestě prochází mnohými zkouškami ušitými na míru. Psi jsou myšlenky hatící cestu k pravé vůli či její omezení falešným kompromisem (např. str. 624). Než se čtenář, milovník psů, smrtelně urazí, měl by si uvědomit, že pravá vůle je God, Bůh. A její popření psáno pozpátku je dog, pes. Jistě, pes má jistá omezení, neb povahou psů je být servilní; psi se nedokáží spoléhat sami na sebe, nikdy se na svět nedívají vlastníma očima, vždy musejí přijmout nějaký soubor pravidel, jenž je na ně uvalen zevně. Dále platí, že staří mágové považovali psa za symbol přízemních tužeb a strachů, jež pronásledují a napadají a strhávají a ponižují duše těch lidí, kdo je nedokáží opanovat.“

Tématiku psa nalezneme i ve verši AL, II, 19 „A to má nějaký Bůh žít v psovi? Ne! Leč ti nejvyšší patří k nám. Budou se radovat, naši vyvolení; kdo se rmoutí, ten k nám nepatří.“ Jistě, verš souvisí i s radostí, ale bez kontextu vyjasnění si pojmu dog nemá smysl jej v rámci recenze popisovat. Osobně vůbec Knihu Zákona nevztahuji na běžné lidi. Jsou, jací jsou, mají různé cesty, pár jedinců se nemotá. Ovšem vidět zármutek adepta majícího ambice ke spojení s SAS, to je již hodno tohoto poměrně výstižného verše. 

Zkušenost v magii ukazuje, že takové hezké patetické trápeníčko umí zničit i půl roku jinak dobře se vyvíjející práce. Univerzum sice na nás zkouší různé triky, ovšem jestli si někdo myslí, že jej slzami, pohrůžkami a velkým bolem přitlačí ke zdi, velice se mýlí. Kdo je k sobě upřímný, zjistí, že jakákoli obhajoba typu: ale já to takto nedělám, jsem smutný, protože něco jiného, je marná.

S tímto souvisí i verš AL, II, 48: „Neoplakávej padlé! Nikdy jsem je neznal. Nejsem pro ně. Neutěšuji: nenávidím utěšovaného a utěšitele.“ 

Můj osobní pohled, tato slova jsou adresovaná těm, kteří se vydali na cestu stát se Hvězdou. Není důvodu proč smutnit pro ty, kteří z této cesty z jakéhokoli důvodu odstoupili. Jejich rozhodnutí, ale adept pokračuje dál bez ohledu na ostatní. Respekt k jejich rozhodnutí, ale nikoli důvod pro jejich utěšení. 

Transformační proces má poměrně vysoké nároky, není lehké jej vždy ustát. Je potřeba, aby se každý s těmito nároky vypořádal, tedy se zbavil patosu, sebelítosti, absurdit… Vše nasvědčuje tomu, že oplakávání a utěšování ze strany jiných takový proces naopak hatí. Taktéž vlastní transformaci neprospívá, když se tohoto dopouštíme ve vztahu k někomu jinému. Také tento zlozvyk dává zajímavé příležitosti pro to, aby s námi někdo manipuloval.  

Zároveň si uvědomuji, že tento proces je v rukou každého jedince, nelze mu do něj zasahovat ani utěšováním.

Psy rozumu nalezneme ve verších Al, II, 27, 32, 33. V tomto směru Crowley nabádá stranit se škodlivosti rozumování a mudrlanství (str. 384). Za největšího učitele považuje zkušenost. Jestliže chceme do Abyssu, je potřeba odložit kritéria rozumu. Taktéž, ač to zní jakkoli absurdně, většina rozhodnutí není učiněna rozumem. 

Velmi poučná je i tato citace: „Klást otázky je tudíž očividně tou nejhorší ztrátou času, hledáme-li tedy opravdu nějakou odpověď.“ Popravdě z vlastní zkušenosti vím, že není nic více otravné než adept magie, který neustále klade nějaké otázky.

Kdo prošel transformační zkušeností, má jasno v tom směru, že racio je typickým projevem ega. Tento proces vyžaduje porozumění, nikoli obhajobu.  

 

Nedotknutelnost

Nedotknutelnost je vyjádřena ve verši AL, II, 59 „... Je-li Králem, nemůžeš mu ublížit.“ Celý tento verš se týká jistého respektu k druhým, protože zpravidla nepoznáme, na jaké cestě se kdo nachází, do jaké míry si umí stát za sebou, koná pravou vůli. Stejně tak by nás zbytečné ohledy neměly omezovat v sebeprojevení. Skutečnému Králi nelze ublížit.  

Sét

Ve verši AL, III, 21 „ Set up my image in the East“ Je slovo postav (set up) narážkou na Séta? Podle komentáře (str. 512) sám Crowley nalezl několik odkazů na tohoto netheru v Knize Zákona. Jistě, Sét je protivníkem Hora stojí proti němu a síle Eseth, jeho otce Osirida prakticky rozporcoval po Khem. Jenomže nesmíme zapomínat, že Sét je jedním z těch, kteří v noci na bárce Ra bojují s hadem Apofidem, aby Ra zase druhý den mohl vyjít. 

Drobnosti na závěr

Komentáře obsahují v textu zajímavé odkazy, které lze použít i pro práci s Thothotvým tarotem. Osobně se domnívám, že pro tuto práci je důležitá nikoli pouze Kniha Thothova, ale právě i Kniha Zákona. Potom se Tarot stane skvělým pomocníkem při procesu transformace. 

 Stejně tak může čtenáře zarazit, že se nezabývám pasážemi, jež věnuje Crowley ženám, nemyslím tím Babalon ani Nuit. Jistě, dalo by se nad tímto místy krásně rozhořčit, místy souhlasit a vůbec vést polemiku, které pasáže jsou feministické a které nikoli. Přesně touto cestou jít nechci, neboť mi přijde naprosto profánní. Je potřeba vzít do úvahy dobu, v níž Aiwass Knihu Zákona diktoval. Tehdy de facto byla žena majetkem muže, ať již otce nebo manžela. Stran sexuality se o ženě, pokud se nejednalo o prostitutku, příliš neuvažovalo a nebylo považováno za vhodné, aby žena nějaké informace získala. Crowley ovšem počítá s tím, že na cestu stát se Hvězdou se mohou vydat i ženy. (viz např. str. 558) „Pro nás je žena sama Sebou; je absolutní, původní, nezávislá, ospravedlněná sama sebou, přesně jako muž.“ 

Co napsat závěrem? Pro magika je Kniha Zákona neuvěřitelně inspirativním čtením a lze v ní najít odpovědi na různé otázky. Komentáře mně utvrdily v tom, že se jedná o dílo pozoruhodné, které má ohromný potenciál pomoci každému stran procesu vlastní magické transformace. Komentáře samy o sobě představují v českém prostředí naprostý unikát. Ačkoli patřím mezi ty, kteří běžně čtou knihy o magii v angličtině, jejich vydání v jazyce českém vítám.