Začnu klasickou hláškou, dlouhá léta byl náš vztah ve formě boje, následně přetahování se, až jsme si navzájem začali jít na ruku. Jestliže si chceme naplnit své sny, potřebujeme k tomu nějak v pozitivních konotacích s Univerzem vyjít. Což není jednoduché, protože ono potřebuje respektovat jisté zákonitostí. Tyto věci jsou sice univerzální a není tak těžké zahrát si na mudrlanta a vyjmenovat je. Mnohem těžší je porozumět tomu, co v konkrétním osudu znamenají.
Proto nemá smysl přemýšlet nad zákonitostmi Univerza, to až tolik těžké není, ale spíše se zaměřit na to, jak si nastavit s ním vztah. Co nám asi tak různými příhodami a věcmi sděluje? Proč se nám stala právě taková věc? A stala se nám již v minulosti? Jak to tehdy vypadalo? V čem je rozdíl?
Vyžaduje to přenést se nad osobní ukřivděnost zabarvení velice negativní či naopak velice pozitivní, vykašlat se na posuzování životů jiných a zaměřit se na to, co vlastně sami potřebujeme. Dokud neumíme uspokojit to, co potřebujeme, nemáme jak začít to, co chceme. K tomu, co právě potřebujeme, máme kolem sebe hodně náznaků a příležitostí, pouze míváme sklony je ve své bohorovnosti ignorovat.
Pro ty z nás, které si povolala madame magie, je podstatné porozumět tomu, jaký směr v magii potřebujeme. Pouze vláčení se nejistotou znamená, že jsme nikam nepokročili. Protože dostáváme z vnějšku signály a také i různé lekce, kterak se do toho dostat. Člověk je vysloveně expertem na to, jak tyto signály nejenom přehlížet, ale přímo dělat úplně něco jiného a jít tomu do protivky. Tím se poměrně spolehlivě sundáváme sami.
Třeba takovým odpudivý vliv v našem prostředí pro mě představují hlášky: "Ty jedeš sever a to, co neumím vyslovit, přitom jsme ve slovanském prostředí."
Mi je popravdě slovanské prostředí naprosto z pohledu magie lhostejno. Vůbec tento směr nepotřebuji, absolutně mně to k němu netáhne. Ani mně nezajímá zjišťovat, co zde vlastně lidé stran magie provádějí. Pravdou je, že z pohledu historického o tomto víme mnohem méně nežli o severu. Kdo naopak toto potřebuje, bude muset tento nedostatek nějak překonat.
Já naopak se potřebovala vyhnout pasti vybudovat svojí magickou praxi na tom, co je archeologicky potvrzeno neboli nikoli. Naštěstí nepraktikuji living history, nýbrž porozumění a vhled. Pouze mám snahu rozlišovat, co z toho porozumění a vhledu je ryze subjektivní záležitostí, a co naopak by mohlo být použitelné obecně.
Potřebuji praktikovat severskou magii a heka. Potom ty ostatní věci mají vazbu na některou z nich. Jistěže každý, kdo dnes dělá magii, by měl mít trochu tušení o historii a moderním pojetí magie. Jsou to nesmírně zajímavé věci, stejně jako i astrologie a alchymie. Ovšem není potřeba mít zvládnuté všechno ihned.
Kdysi jsem mívala období, kdy jsem střídala jisté úseky, týden nebo 14 dnů, jedno s druhým. Taková fáze je docela fajn. Měla jsem místy i měsíční úseky. Taková fáze je podstatná pro uvědomění si toho, co který směr potřebuje.
Předtím následovala fáze, kdy jsem se rozhodovala, zda budu přehopsávat mezi všemi možnými směry, anebo si něco vyberu. Následně mi došlo, že praktikuji věci, které mají hlubší vazbu ke Khem....Maatmagick, zajímaly mně i věci setiánské, vampýrismus, Necronomicon. Všechno toto je mnohem srozumitelnější, když máme v sobě heka. A také nám umožňují občas něco pozměnit a natáhnout si to moderněji.
Sever je od tradice až po Bardona, který opsal německou renesanci run, také nesmírně různorodý. Čím více jdete do podrobností, tím více si uvědomujete, jak rozdílně lze přistupovat ke stejnému. Proto je vhodné na začátku se neztratit v přílišném množství informací. Máme tradiční 3 středověké futharky a do toho nový, vymyšlený Guido von Listem. Btw. lidé, kteří jej praktikuji, to neradi slyší, ale praktikovat jenom poslední futhark se časem vyčerpá.... Jistě, nástup je velmi impozantní... ale po předehře to jaksi ztrácí grády. Osobně se domnívám, že pokud máme v úmyslu praktikovat runovou magii, chce to základ ve 24 staroseverských runách, a potom si lze nastavit cokoli.
Mít dvě cesty je nesmírně zajímavé, znamená to nahlížet na sebe skrze úplně jiné pohledy. Heka sama o sobě byla součástí života, nevyžadovala výhradné pěstování heka, naopak, její vliv se používal pro cokoli, v čem chtěl člověk působit. Upevňuje se uvědomováním si různých vazeb, protože jakmile začneme vědomě rozumět jejímu fungování, její projevy, manifestace a fixování výsledku roste. Stejně tak i severská magie je o uvědomování, tedy dostávání věci na vědomí, vědění a vzdělání.
V obou směrech pracujeme s informacemi, které jsou dostupné skrze historii, kulturologii, archeologii, religionistiku, protože tyto vědy obsahují nějaké připomínky a důsledně odlišují fakt, skutečnost od toho, co z toho lze dovozovat (lze neznamená, že to tak na beton bylo). Pro magii je podstatné, co s těmi informacemi dál provádíme, jak je použijeme a nakolik umíme mít vhled do magického. Mnohdy magické splyne se životem a vypadá naprosto nenápadně. A přesně tato část se nesmírně obtížně popisuje.
(Technická, splynout se životem neznamená, že jste pořád nebo opakovaně nemocní, máte splín, depku, věci se spíše podělávají, nemáme v životě jedinou oblast nezatíženou problémem. To naopak znamená, že magie má volno.)
Obtížnost způsobuje skutečnost, že dávat nějaké návody, které si přečte i člověk nemající zkušenosti a znalosti, je poměrně rizikové. Některé věci zdají se býti nefunkčními, jiné zase naopak zafungují transformačně, takže dotyčný má pocit, že mu to podělává život, neb na transformaci ve své fázi nemá. Proto často říkám, že v lepším případě se nic nestane. Typickou chybou začátečníka je, že si myslí, kterak má talent, a ignoruje základy. Nevybuduje si základy, takže lítá od jednoho k druhému se střídavým úspěchem majícím jepičí život. Kdo má na to po létech se vrátit a základy si postavit? Pouze skutečná osobnost.
Všeumělci a zájemci o vše ve mně vzbuzují nedůvěru. Jsou zvyklí na posuzování všeho univerzálně. Jenomže jestliže se sami nespecializují na nějaký konkrétní směr, proniknou do všeho po jistou hladinu, a dál se jednoduše nemají jak dostat. Je to toto a tamto, o všem takový člověk ví něco, ale v podstatě nemá nic, co by jej ukotvilo k základům.
Mít dvě cesty v pozdějším stadiu již neznamená, tak a teď jsem toto a potom něco jiného. Jestliže se jako osobnost umíme projevovat v obou směrech, máme prakticky jasně použitelnou identitu, a máme také jasno v tom, co děláme. Nejde o to vyrobit směsku, kde smíchám oba směry, která by v konečném důsledku vedla k oslabení. Není potřeba míchat naprosto odlišné přístupy. Jestliže někdo není postižen křesťanskou potřebou mít toho jednoho velkého guru, nepotřebuje věci promíchávat. Naopak, různorodost je mu vlastní.
Typickým příkladem je Fylgja. Tak úplně její ekvivalent v Khem nenalezneme. Proč také, přemýšlejí o podobných věcech jinak. Má Fylgja je se mnou pořád bez ohledu na to, co právě provádím. Mám úžasnou Fylgju, neurazí se, proč právě nejedeš sever? Copak nevidíš, že v těch jiných znacích nechytám?
Protože ke mně skutečně patří, má naopak velké porozumění pro heka, jež je také projevem mé osobnosti. V tomto směru mám podporu své Fylgje ve všech rovinách. Protože to, co nás spojuje, jde skrze všechny roviny.
Právě díky Fylgji jsem porozuměla principu, jež mimo jiné zastával i Crowley, že Pravá Vůle musí být v souladu s Univerzem. Mnozí předpokládají, že to tak automaticky bývá. Tak nebývá, naopak tento předpoklad způsobuje rozdíly mezi tím, co chceme, a tím, co je. Já vždy chtěla Fylgju naživo, když to mohl mít Helgi, proč by ne já. On každý Volsung měl svojí valkýrju, ale Helgi a jeho valkýrja to zde zvládli, a nikoli pouze v jednom životě. Předpokládám, že v takovém smyslu se Fylgja nemusí týkat každého. Fylgja se projevuje v těch rovinách, kde to jde v daném případě nejsnadněji. Časem se může anebo nemusí rozvinout do dalších rovin. Také jsem začínala, jako většina pouze ve snové.
Komentáře