Od počátku, co jsem se začala cíleně věnovat magii jsem nabyla podezření, že tím opravdu podstatným je, jak Univerzum nastavilo něco a jak já na ono něco jsem schopná více či méně reagovat. Jednoduše má své požadavky.
Jestliže jde o to hezky si na Univerzum ponadávat, doporučuji tento příspěvek neb zde jsem si jej dovolila nazvat prevítem a zároveň zdůrazňuji, jak moc je důležité naopak umět s ním vyjít.
Univerzum z mého pohledu není pouze to něco všezahrnující nemající hranic, pevných vztyčných bodů, entit, neentit.... je to vše, co nás přesahuje, jen prosím neříkejme tomu zužujícím pojmem kolektivní nevědomí.
Z mého pohledu, ať již v magii pracujeme jakkoli a s čímkoli, Univerzum je jistou vrstvou mezi tím, co si "vyrobíme" nehmotně, a mezi naší hmotnou schránkou, a právě tato vrstva mnohdy nepustí to k nám. Tedy ne jenom tak.... musí se pro to mnohé vykonat.
V důsledku toho jsme králové Tam a chudáci Zde. A přesně takto to býti nemá.
Takže, co s tím.
Můžeme ustoupit ze svých nároků na minimum a spokojit se s tím, že existuje celý seznam záležitostí, jež magií se řešit nedá.... Ano toto také funguje, neb něco málo se nějak dostane Zde.... jen problém je, aby to málo bylo vůbec vidět.... ale když chceme žít si ve svém subjektivním vesmíru.... Proč ne. Naše volba.
Anebo tedy si uvědomíme, že při dodržení zákonitostí Univerza vyžadující mimo jiné i dodržení zásad toho, s čím zacházíme, zmůžeme naopak mnohé. Jednoduše jsme individuality. Jestliže děláme magii, bude jen na nás záležet nakolik se umíme při tom všem přizpůsobit jeho zákonitostem, respektovat je, dodržet, a potom dostaneme se nám toho, čemu říkám z pohledu severské magie spojení Fylgje a Haminglje, a naopak nám věci půjdou na ruku..... Když si je tedy nedomrvíme děláním totálních hloupostí (někdy mám pocit, že k totálním hloupostem jsou lidé snad předurčení a vzít osud do vlastních rukou znamená je neprovádět).
Univerzum má tendence tahat k nám to, co nám naprosto sedí. Jen my jsme idioti a umíme to spolehlivě bojkotovat. V posledních dnech jsem měla s jednou skvělou přítelkyni rozhovor na téma, kterak i víme, co to je. Poznáme to a máme naopak snahu to hledat. Na začátku nacházíme jen něco podobného, něco, co není ono, ale nějakým střípkem nám to to "Naše" připomíná.... jistěže, nefunguje to a tak získáváme šrámy na duši a nedůvěru. Nikdy nám nikdo neřekne, jak dlouho to bude trvat, než to ono pravé bude připraveno a my pro to. Ani kolik překážek a nástrah budeme muset zdolat. Ani zda to nepoděláme, toto je vskutku pouze na nás.
Můžeme pouze dělat nejlépe, co v danou chvíli za daných okolností jde. Nevzdávat se a kašlat na pitomé zkratky, jít proti onomu pocitu v nitru, že ještě ne. Jestliže toto svedeme, jednoho krásného dne zcela nečekaně onu vrstvu mezi "námi a Námi Tam" Univerzum sundá.... a v ten moment to, co jsme si vytvořili k nám velmi přiléhaně začne dosedat.
(Jasně, nesmíme si to podělat.)
Univerzum nemá ručičky, nemá nožičky, nemá tělíčko, není Bohem, ani časem ani prostorem, ani tím vším pohromadě, jak si mnohdy (aby nám nehráblo) zjednodušeně představujeme. Je něčím části všeho, i nás. Počítá s každým kulturním kontextem, jež nám sedí, bychom uměli si věci dávat do hmoty a přispívat k naplnění svých snů. Je natolik nehmatatelné, že nakopává zadky i egoistům majícím pocit, jak úžasně ohánějí se Ničím. Definovat Univerzum jednoduše není možné, neb jakákoli definice je zužující, protože slouží jako zjedodušující zkratka. Porozumíme mu právě skrze principy, jež kodifikovat jako jmenný seznam také tak úplně není možné. Univerzum vyžaduje totiž velkou dávku citu v porozumění a onu dávku nedoslovnosti i v ryze konkrétních věcech.
Komentáře