Někdy se stane, že něco, co vypadá jako náhoda. Často jen náhodný shluk slov, je vlastně tou nejlepší radou pro to, jak se máme zachovat. Často nám unikají věci mající zajímavý potenciál být pro nás podstatné, protože nejsme zvyklí si jich všímat.
Jako modelový příklad pro toto povídání uvedu jeden zvláštní den, kdy jsem se přemísťovala mimo jiné i kvůli magii. Ráda bych napsala, že jsem se přemísťovala astrálem a zhmotnila se, jenomže takové zhmotnění je pouze chvilkové a nikoli kompletní. Takže jsem využila vlak. Takové na punk, ale ne až docela marné.
Čas, byl první problém, měla jsem jej málo, ale nějak poté, co mi dělal společnost pán pokud méně hmotný a povzbudil mně slovy "To dáš" a pomohl s taškou, nějak jsem měla delší kroky nebo rychlejší nožky... ještě jsem měla 3 minuty po usazení se navíc.
V dalším městě přistoupili lidé, znali se mezi sebou. Vedli dialog o tom, co dělali naposledy a docela zajímavý. Později, když jsem byla několik hodin v cíli cesty mi jejich část rozhovoru se přehrála a v ten moment mi vše dosedlo na místo. Měla jsem sebou připravený velmi exkluzivní podklad pro sigilium. Pouze jsem nevěděla, na jaké sigilium jej použiji. A tehdy mi došlo, že útržek rozhovoru v sobě obsahoval slova, která naprosto odpovídala situaci. Byl to velmi dobrý nápad, po odpalu si to chvilku počkalo, ale ani ne po měsíci se hladce vyřešil jeden problém zavánějící průšvihem z více pohledů.
Dalšího rozhovoru jsem se účastnila také. Probíralo se něco, co jsem vždy chtěla nějak opětovně dělat a nějak toto náhodné setkání představovalo impuls, že doopravdy ano. Přitom jsem objevila potenciál, který do velké míry zkvalitňuje osobní život.
Zajímavé bylo i vyprávění jedné ženy o tom, jak se jí dlouho něco nedařilo prorazit, nešlo to a najednou se něco stalo a bylo to tam. Vyprávěla o tom se zanícením a byla šťastná. Přála jsem ji to z celého srdce a taková ta typicky lidská myšlenka, no však se neraduj, ještě se můžeš, zbrzdit, mně ani nenapadla. Vždy Univerzu tvrdím "přej a bude ti přáno". Ten den, ob chvíli, u mně také prorazilo něco, co nešlo, místy jsem si zoufala.
Někdy nastane souběh zvláštních náhod, říkám jím příležitosti, jestliže si umíme všímat a využít jejich potenciál. Pořád platí ono typické, že Univerzum volí vždy nejsnadnější cestu. Pouze lidé mají tendence k opaku, a potom se nestačí divit, že se ani nic moc významného neuděje. Radaru na tyto věci se říká jinak nastavená pozornost. Vnímat, pamatovat si, a ve vhodnou chvíli si vybavit.
Komentáře