Pracovat magicky znamená vidět realitu jinak a podle toho vidění narůstá schopnost ji formovat. Stará esoterická pravda říká, že toto vidění musí zůstat okolnímu světu ukryto, a já dodávám, zejména pokud jde o kolegy od magie. Není většího skeptika, nežli toho, kdo magii provádí. Hodně kolegů má jasně nastaveno, jak má magie působit, co magie nedělá a co rozhodně magií řešit nelze. Jejich pojetí magie je z mého pohledu často altruistické, neb je baví magie sama o sobe a nemají příliš ambicí skrze magii doopravdy něco vážného řešit, neb dle jejich rozhodnutí to nejde. Magie je dáma, která ovšem nikoho nepřesvědčuje.
Každý máme právo vidět věci nějak a je jen na nás, nakolik se budeme považovat za mistry světa o odmítneme připustit, že někdo jiný funguje jinak. Mi nevadí, že kolegové fungují jinak, možná i bezpečněji, aby se toho zase až tolik nestalo, a když již, tak pomalu. Magie se má jet tempem podle temperamentu a v míře, jakou si každý zvolí. Není potřeba se nechat tím pohltit, vtáhnout a najednou vidět vše kolem sebe jinak, měnit realitu. Měnit dokonce i svá přání...
Jakmile nejsme při dávání svého magického záměru najevo opatrní, vyleze ihned hejno zpochybňovačů. U nečarů tomu rozumím, nic takového nečetli a neumí si to ani představit. U kolegů od magie jde jen o to, co sami si zařídit dovedou. Ale ani jedno z toho nás nemusí zajímat. Problém nastává, když v takové pozici máme osobu, která by i chtěla pomoci. Zatímco na jedné straně od nás očekává, že zařídíme zázrak, na straně druhé jakýkoli náš nápad bristkně zpochybní. Alespoň se můžete vžít do toho, že ani entity to s námi jednoduché vskutku nemají. Zejména, než porozumíme, předvádíme jím něco podobného, což je důvodem našeho neúspěchu.
Osobně, jakmile se někdo začne ptát, já odpovím a vidím, námitky proti, je mi zcela jasné, že takové osobě neumím pomoci. Takové to přebíjení na silu, je sice efektivní, ale na to, kolik to stojí energie, výsledek jen chvilkový, nic pořádného, nestojí to za to. Základem fungující magické operace, to věděla kdysi každá bába kořenářka, je důvěra. Bez ní spadne i sebelepší myšlenková konstrukce.
Důvěra je otázkou energického sladění. Buď je nebo není. Na rozdíl od obecného přesvědčení, já zastávám pohled, že důvěra se nedá získat, nedá se udělovat jako vyznamenání za zásluhy. Dnes již velmi dobře vím, že jakékoli konání bez ní je pouze ztrátou času. Můžeme zažít nevím jaká zklamání, ale ani to nebrání důvěře, jakmile narazíme na to, co nám sedí. Jen je potřeba býti vnímavým.
Komentáře