Emoce jsou velmi důležitou složkou nejenom projevu naší osobnosti, ale mají smysl i při magické práci. Jen se toto mé tvrzení poněkud rozchází s dojmem, že magie by měla být emocí prostá, prostě chlaďák. Všichni známe Love under Will, a přesto máme tendence představit si mrazničku někde v devátém okruhu pekla, kde je vše, co zavání citem zmraženo, abychom se mohli soustředit na to podstatné.
Možná jsou lidé, kterým model ledové království funguje. Je to fajn, když je potřeba nasněžit, ale jestliže ten sníh má být hebký, nebo naopak ostrý, o tom právě rozhoduje emoce, kterou do toho aktu vložíme. Vítr je myšlenka, ale zda to bude nehybný vzduch, nebo naopak pěkný fičák, o tom rozhoduje emoce. Právě emoce nás navede na to, co je potřeba udělat, jakoby bylo ukazatelem jistého stavu energií.
Být led je ohromná výhoda, ale nikoli nastálo. A rozhodně ne, jestliže chceme v ledu udržet krásu. Jestliže nám záleží na estetice. Protože právě emoce odlišuje mrtvé od živého.
Máme-li vytvořenou sigilii, což je otázkou umu myšlenky a jisté zručnosti, je potřeba ji oživit nabitím a při odpalu. Bez emoce je její život doslova jepičí a o síle snad ani nemá cenu přemýšlet. Ráda bych napsala, že má jít o emoci pod kontrolou... ale to je jaksi z její podstaty vyloučeno. Přesnější je tvrzení, i při projevu emoce je vhodné mít pod kontrolou vnímání a schopnost reagovat na změny energií, atmosféry, interakce...
Poznat sám sebe neznamená popírat jednu svojí část. Je žádoucí nemít v emocích zmatek. Ale to neznamená, že nic necítíme, naopak, víme to docela přesně a uvedomujeme si i proč. To, že neboucháme hlasitě nebo nesdělujeme své emoce na potkání ještě neznamená, že je nemáme. Uvědomíme-li si emoci, dáme ji protor se projevit, znamená hodně. Nemusíme se hlídat, zda čistě náhodou nebouchneme v nepravou dobu. Emoce upozorňuje na jistou změnu stavu energie, na kterou reagujeme. Jen potřebujeme přijít na to, zda u nás nebo někde jinde. Tak proč to někam podivně hnát do stavu, kdy je vnímat prý nemáme.
Představuje skutečně emoce onen faktor vedoucí k chybám? Nemyslím si. Ovšem strach, že se emotivně rozsypeme a nebudeme vědět o sobě, nepochybně ano. Bez projevování emocí se ale nelze naučit všechny ty potřebné věci kolem, aby byla emoce skutečně užitečná.
Komentáře