 |
| Azazel´s complex |
Možná někdy pohledět na vazby apod, která sami jsme nechali vzniknout, a položit si otázku, jak vlastně fungují, vyřeší mnohé strasti. Zkušenost ukazuje, že ne vše je vazba, ač se to tak někdy může jevit, a že nemá cenu na své straně takové spojení udržovat....To je jako dávat Univerzu najevo, že každý kolemjdoucí si smí beztrestně kopnout...
Jelikož se teď dívám na věci ze širší perspektivy, která je jaksi společná bytostem lidským i jiným entitám, nenahlížím na věci z perspektivy vztahu. Vztah znamená běžné fungování v bežné rovině. Tak přesně o tomto dnešní příspěvek není. Když mluvím o někom, myslím tím jak člověka, tak i jinou bytost.
Mnohdy si něco přejeme, očekáváme to .... a dorazí něco úplně jiného, něco, co právě potřebujeme. Pokud tomu nevěnujeme dostatečně pozornost, ono si to umí říci o své...
Mnohdy lidé odmítají vpustit něco nového do svého života, protože se bojí opustit kvazivazbu (zdánlivá vazba, která ale není vazbou, spíše její imitaci). Toto se děje buď lpěním na ni a udržováním a křísením zombie, anebo naopak ruce svazuje pocit ukřivděnosti. Nedejbože, když tento pocit vyústí v magickou operaci obvykle amaterského provedení. Amaterského, protože opravdový adept magie nemá v tomto směru chuť manipulovat magií někoho proti jeho vůli. Naopak, udělá vše pro to, aby takovou kvazivazbu nepěstoval. Obtěžovat s tím nějakou entitu je přímo prubířským kamenem. Protože, pokud člověk má na entitu skutečné spojení, ta mu takovou hloupost rozmluví.
Kvazivazba či hodně problematické propojení totiž může vzniknout právě i na základě kletby, či jiného nepřátelského aktu vůči jakémukoli tvorovi nadanému inteligencí a vlastní vůli. Jen je zde takový malý problém. Nikdy nevíte, ke komu přesně, neb zkušenost ukazuje, že v takových situacích mívá Universum přímo drastický smysl pro humor. Zorro mstitel nebývá právě tím nejšťastněji zvoleným egregorem....
Jediným schůdným řešením se jeví být odstranění toho, co nefunguje. Protože to nefunkční není vazba a vynaložená energie padá někam do černé díry. Mám za sebou různé zkušenosti a v době, kdy jsem ještě měla i jistou klientelu, jsem si vždy kladla otázku, kam všechna ta energie šla. Nebylo po ní nikde ani stopy. Možná by se nejeden zděsil, kdyby si uvědomil, cože takto vlastně podporoval.
Velmi funkčním řešením je zabránit někomu, kdo věnuje příliš nevhodné pozornosti, aby tak nadále konal. Taková operace bývá zpravidla povedená, když si k tomu přizvete někoho, s kým se dá provést, komu důvěřujete. Něco takového jsem praktikovala 3x za celou dobu své praxe a bylo to vždy hodně přínosné a prostě to skončilo. Parťák se hodí, protože minulost někdy blokuje a říci záměr někomu, již je tak trochu závazek vedoucí k realizaci.
Podobné přitahuje podobné není aliby proto, abychom na čemkoli lpěli. Je to skutečnost, kterou Univerzum manifestuje dobrému pozorovateli téměř na každém kroku. Ona podobnost nespočívá v jednom prototypu provedném ve více vyhotoveních, ale právě v kombinaci něčeho podobného a něčeho odlišného. Čím lépe je taková kombinace namíchána, tím déle a hlouběji taková vazba působí. Vezmeme si třeba jako model Pratchettova a Gaimanova Crowleyho a Aziraphala.
Stává se, že podobnost vypadá realisticky, ale Univerzum nám pouze ušetřuje lekci, že toto není tak docela ono. Případně, že toto je možné pouze v určité rovině, oblasti, na určitý čas.... Povšimla jsem si, že pokud se s někým, koho považujeme za podobného, nedá jaksi probrat vše, co zažíváte, či to snad podivně bagatelizuje, nejedná se o podobnost. Ale tak ne vše musí být vazba, fungují i jiné věci, které v určitých směrech jedince sbližují.
Podobnost je něco jako darem Univerza a nějak se k ní potřebujeme propracovat a porozumět ji. Na začátku je totiž hodně chaotická a vypadá neuvěřitelně. Nemohu tvrdit, že vždy a u všech, ale u toho, co jsem měla možnost vidět a slyšet, to takto vypadalo. Mnohdy trvá, než člověk porozumí tomuto procesu, který vyžaduje svůj čas.
Každý se může stát uctívačem jakéhokoli kultu, máme-li mluvit o vazbě, tak je to něco jiného. Je to právě ona bytost, entita, tím, kdo dá najevo, že tady něco vzniká. Stejně tak vymezí i rámec toho, co vzniká, jak to bude fungovat a kam toto bude směřovat. Stačí jen vypnout tu nejvíce racionální část v sobě a nechat se pomalu vést. Není to jednoduché, ne každý má na takové věci kapacitu. Různé bytosti mají různé projevy a také se různě projevuji k nám, kteří jsme na hmotě, podle toho, jak jsme nastavení.
Komentáře