Khem je pojmenování týkající se velmi staré civilizace, která nemá toho mnoho společného s moderním nazíráním. Pokud čtenáře láká magie této staré civilizace, bude si muset některé věci uvědomit a oprostit se od nich. Dnes jsme civilizace, která věří vědě a klade ji nad náboženství, mytologii, vlastně máme i vědu, religionistiku, zkoumající náboženství. Mýty stávají se tak zdrojem poznání. Máme také psychologii, jejíž některé větve se věnují zpracovávání mýtů. Archeologie hledá střípky ze života lidí Khem a vytváří teorie, jak to asi tehdy bylo. Ale fakticky, nevíme nic. Naše filosofie, myšlení, je ovlivněno helénismem.
Když se podíváme na moderní astrologii, ta pracuje s mýtem obdobně jako psychologie, jenomže snaží se se stejně jako psychologie naroubovat starý příběh na moderního člověka. Protože v tom hledá moudrost. Moderní magie, ta vychází z toho, co procítil A. Crowley, či si alespoň myslí, že procítil, možná v něčem je přesnější, než ty nejpřesnější dedukce ovlivněné řeckým myšlením. Ale přesto, když mluvíme o Khem, nesmíme zapomínat na to, že A. Crowley nabízí verzi, jak ji sám vnímal. Zřejmě nabídnu čtenáři svojí verzi, asi se tomu zabránit nedá, ale než tak učiním, pokusím se popsat, čeho je potřeba se při pohledu na tuto magii zbavit. Tento příspěvek není o thelémě ani o moderním přístupu odvozeném z magie AC. Jeho cílem je přesný opak, co nejvíce se přiblížit Khem. Je na čtenáři, zda si vypátrá něco původního (či počká na inspiraci v dalším příspěvku) anebo zůstane u moderního pojetí, neb jde o rozdílné záležitosti.
Zkusme si to představit. Obklopení nehostinnými podmínkami byli tito lidé závislí na Nilu. Každé léto se rozvodňoval. Nesměl se rozvodnit příliš, neb záplavy zlikvidovaly stavení a zničily půdu. Nesměl se rozvodnit málo. Půda nechráněná vodou vyschla v paprscích žhavého Ra. Musel se rozvodnit tak přiměřeně. Potom, až se Nil vrátil do svého koryta a po něm zůstalo bahno, které zúrodnilo půdu a spousta ryb.
Žít v těchto podmínkách, to se lidé naučí, co je to řád maat a také, co dělat, aby vše fungovalo tak, jak má. Není prostor na pochybnosti, spekulace, na mudrování o tom, jak to, že... .
Pokud má čtenář pocit, že v jeho životě to je nějak podobně, jako s rozvodněným Nilem, je magie Khem vhodná pro něj, neb její praktikováni má výsledky. Chce to jenom změnit pohled na magii.
Magii tito lidé považovali za reálný nástroj, který byl nesmírně účinný a dalo se ním řešit vše. Nerozlišovali kategorie magie, náboženství, věda. To vše vnímali v jednom celku. Příběhy o bozích nepovažovali za mytologii, jak jinak by se mohli o bozích něco dovědět a nepolemizovali se slyšeným. Ne, pokud měla magie fungovat.
Naproti tomu moderní magie sice upustila od dělení na andělské a démonické, ale zato důsledně vnímá psychologické, vědecké a magické jako naprosto odlišné kategorie. Mýty a legendy bereme něco jako ztracené střípky moudrosti a máme snahu je nějak interpretovat pro sebe. Pokud má čtenář v úmyslu praktikovat magii Khem, měl by se od tohoto postoje oprostit. Jinak jeho dobrodružství zůstane ve fázi intelektuální.
Joyce Tyldesley ve svých Mýtech a legendách Starého Egypta píše: "Egyptští bohové totiž jevili znepokojivou tendenci měnit jméno, vzezření i charakterové vlastnosti. Dokázali se rozdělit podle zaměření různých složek své osobnosti nebo se sloučit s jinými bohy v jedinou nadzemskou bytost, jejíž moc ve svém úhrnu představovala původní pravomoci všech zúčastněných."
Při magii Khem se bez jejich bohů neobejdeme. Je jedno, zda si zvolíme jedno božstvo, se kterým budeme pracovat (a jeho proměny s jinými božstvy) anebo jich budeme mít více. Obojí je možné a přípustné. Podstatné je pamatovat si:
- nejde o Pantheon, kde má každý nějakou roli, mnohdy se to mění a prolíná,
v různých dobách to bylo různě a samotní bohové procházeli transformacemi, říci, že Amon je vládce všech, je velmi zjednodušující pohled, který při praktikováni magie může způsobit problémy.
např. zlý Seth je nakonec někým, kdo pomáhá Re přemoci Apopa každičkou noc, Sekhmeth byla umírněná do Hathor, Hor má vícero podob podle regionů,
tvrdit, že Eseth je bohyně lékařství je podcenění jejího potenciálu (být ona matkou Achilla, žije dodnes a slabému místu se říká jinak). - bohové nemají svůj vymezený domicil, jak jsme zvyklí u evropských mytologii, jsou tak nějak všude. Pokud vyjdeme z Jandákového pohledu religionisty, měli bohové význam kosmický a také se jím přisuzovaly hvězdy (jsou to děti Nut), obývali zemi a také měli význam kultický. Kněží se k soškám bohů chovali jako k živým bytostem, nakládali tak s nimi, nešlo jen o nějaké talismany či předměty uctívání. Bylo v nich Ba.
- čím více jmen mělo božstvo, tím větší byla jeho síla. Ovšem kdo chce praktikovat magii Khem, musí se smířit s tím, že jejich pravá jména nikdo neznal a nikde nebyla uchována. Ani jméno Ra, které z něj Eseth pomocí kouzla a důvtipu vymámila. Pokud se čtenáři stane, že v meditaci, či snu mu jeho božství sdělí své tajné jméno, jde z velké části o haluz, nicméně takto sdělené jméno lze použít pro pojmenování sebe v souladu s dalšími instrukcemi. V tomto směru opatrně, nezdá se, že by bohové měli smysl pro humor ohledně této záležitosti.
- nikdy nenahlížejte na spojení božstev jako na slepenec individualit. Má se tím něco transformovat a účinky mají stoupat. Pro práci se synkretickými božstvy jako praktik doporučuji je nejdříve poznat v samostatných podobách a posléze si ověřit, zda synkrese je v takové kombinaci vůbec možná.
Např. před bojem s Apopem se Ra spojí s Usirem, ovšem povaha tohoto spojení je tajemná a nepopsatelná... Rozhodně a nikdy nedošlo k tomu, že by tito dva, byť jenom na chvíli vytvořili jednu bytost. Nevědomost Hříchu nečiní, to platí pro Bibli, ale zde v tomto systému se předpokládalo u kněží a mágů (obvykle jedna osoba) naopak vědění. Opravdu malá poznámka, pokud chcete dělat magii Khem, pro tyto příležitosti nechte Ra-Hor-Khuita ect. stranou, anebo potom praktikujte Thelému, která se bez magie Khem obejde.
Pokud chcete praktikovat magii Khem, neobejdete se bez egyptologie, která obsahuje spoustu informací a také popis a různá zobrazení nalezených artefaktů, chrámů, hrobek. V různých knihách spíše kunsthistorického charakteru naleznete fotografie, které budou inspiraci pro vás.
Pro zaříkávání doporučuji materiál zpracovaný egyptology, ten esoterický obsahuje méně faktů a více haluzí příslušného esoterika. Taktéž není od věci seznámit se s hieroglyfy, alespoň obecně. Pokud chcete poskládat psanou podobu, dáte to nějak dohromady, proniknete-li trochu do myšlení těch lidí se slovníkem, který v učebnicích hieroglyf je. Ovšem výslovnost je krokem do neznáma. Ostatně to je důvodem, proč někdy vidíme boha Slunce napsaného jednou jako Ra, jindy jako Re :) Se samohláskami je to trochu problém.
Komentáře