XIV. je číslem sjednocení - solve et coagula. Umění propojit rozdílné... Theurgie. Studium a také samota. Děj se, co děj. Důvěra v přirozený běh věcí... Pasivní rezistence ke všemu krom sebe...
smutno a přitom nádherně v okamžicích nekonečně nádherných.
chytit tmu do rukou a proměnit ji v den...a do dne pustit nepoznané...
Vrátila se, roky byla tam jinde, ve sférách, kde lidské vědomí nestává se nic platným. Tam, kde nic hmotného nebylo, kde pouze něco formovalo se, a přesto právě odtamtud vzešla.
Vypadalo to jako proces, jímž musela si projít a nechat sebe samotnou, aby poradila si nějak. Sama bez podpory, jen s kvalitami ryze lidskými.
Chtěla přijít a vrátit se, chtěla ale ještě předtím mít jistotu, že nezapomene kým je..., že docela nezmizí, to vše, co uměla, do nicoty.
Občas dávala o sobě vědět, jako anděl šťastný zachraňovala vše, co se dalo. Uměla naladit něco a nějak se nachystat, ale věděla, že své vědomé Já ponechala v dobrých rukou strážce. Neuhnul, jen některé věci nezachoval tak úplně, jak měl by.
Nadechla se a s nepravidelným výdechem svého hmotného těla se probrala. Bylo to zvláštní. Jakoby postávala a nerozuměla sobě samotné. To je mé tělo? Co se s tím stalo? Jak je to dlouho, co jsem jej ponechala bez sebe? Hodně lidského udělalo změny, tělo jakoby proti sobě válčilo.
Zanechala přesné instrukce, jak se má chovat... jenomže tak nějak se to vymklo možnostem řídit se instrukcemi doslova. A tak nějak ve všem... jen občas zablesklo se, protože alespoň něco šlo hladce a ona poznala, že ta hmota, v niž se probrala, opravdu patří k ní.
Tak nic... nedá se nic dělat, pár věcí se bude muset napravit. Zanalyzovala biologické pochody svého těla a měla naprosto jasno, co bude muset být jinak. Opatrně a postupně. Někteří možná rezignovali, ona ale ne. Teď měla možnost dotáhnout dílo i na hmotě do konce a ukázat, že ono to jde.
Opatrně se dotkla své tváře, jistě je zhmotněná poněkud oválněji, než by měla být. Opatrně se dotýkala kůže a analyzovala, co provést s ní, aby dostala se zase do dobrého stavu. Racionálně a postupně naplánovala postupy na sebe uzdravení. Věděla, že nejbližší dobu bude mít plné ruce práce. Nu alespoň zde byly zapojené nějaké programy, které byly postavené na odpovědnosti. Něco, na čem se dá stavět....
Sjednocení... rozdělení nutně mu předchází. S prvním nádechem a výdechem se nikdy neprobírá vše. Do matérie zapojují se pouze základní funkce a na ně nabaluje se další... pokud to již jde... Probuzení v režimu jiném nastaveno je...
smutno a přitom nádherně v okamžicích nekonečně nádherných.
chytit tmu do rukou a proměnit ji v den...a do dne pustit nepoznané...
Vrátila se, roky byla tam jinde, ve sférách, kde lidské vědomí nestává se nic platným. Tam, kde nic hmotného nebylo, kde pouze něco formovalo se, a přesto právě odtamtud vzešla.
Vypadalo to jako proces, jímž musela si projít a nechat sebe samotnou, aby poradila si nějak. Sama bez podpory, jen s kvalitami ryze lidskými.
Chtěla přijít a vrátit se, chtěla ale ještě předtím mít jistotu, že nezapomene kým je..., že docela nezmizí, to vše, co uměla, do nicoty.
Občas dávala o sobě vědět, jako anděl šťastný zachraňovala vše, co se dalo. Uměla naladit něco a nějak se nachystat, ale věděla, že své vědomé Já ponechala v dobrých rukou strážce. Neuhnul, jen některé věci nezachoval tak úplně, jak měl by.
Nadechla se a s nepravidelným výdechem svého hmotného těla se probrala. Bylo to zvláštní. Jakoby postávala a nerozuměla sobě samotné. To je mé tělo? Co se s tím stalo? Jak je to dlouho, co jsem jej ponechala bez sebe? Hodně lidského udělalo změny, tělo jakoby proti sobě válčilo.
Zanechala přesné instrukce, jak se má chovat... jenomže tak nějak se to vymklo možnostem řídit se instrukcemi doslova. A tak nějak ve všem... jen občas zablesklo se, protože alespoň něco šlo hladce a ona poznala, že ta hmota, v niž se probrala, opravdu patří k ní.
Tak nic... nedá se nic dělat, pár věcí se bude muset napravit. Zanalyzovala biologické pochody svého těla a měla naprosto jasno, co bude muset být jinak. Opatrně a postupně. Někteří možná rezignovali, ona ale ne. Teď měla možnost dotáhnout dílo i na hmotě do konce a ukázat, že ono to jde.
Opatrně se dotkla své tváře, jistě je zhmotněná poněkud oválněji, než by měla být. Opatrně se dotýkala kůže a analyzovala, co provést s ní, aby dostala se zase do dobrého stavu. Racionálně a postupně naplánovala postupy na sebe uzdravení. Věděla, že nejbližší dobu bude mít plné ruce práce. Nu alespoň zde byly zapojené nějaké programy, které byly postavené na odpovědnosti. Něco, na čem se dá stavět....
Sjednocení... rozdělení nutně mu předchází. S prvním nádechem a výdechem se nikdy neprobírá vše. Do matérie zapojují se pouze základní funkce a na ně nabaluje se další... pokud to již jde... Probuzení v režimu jiném nastaveno je...
Komentáře