Jestli se dá s nadsázkou mluvit o grimoire pro spravedlnost, je to Egyptská kniha mrtvých. Jedná se o vrcholné dílo, které mělo připravit Egypťana na bezpečný vstup do říše mrtvých. "Její znalost (nebo už jen pouhá přítomnost v hrobce) měla zesnulému umožnit bezpečný vstup do říše mrtvých a to, že si navěky uchová veškeré své pozemské a duchovní schopnosti a vlohy." (Břetislav Váchala)
Domnívám se, že tento text, jak tvrdí i někteří egyptologové, přesahuje pouhý zádušný účel. Jde o dílo popisující transformaci, které mělo vést člověka k životu po proměně, k životu v souladu se spravedlností a s řádem maat.
Podíváme-li se na tuto knihu optikou epiky, zjistíme, že zde člověk potává některé členy pantheonu, zažívá s nimi to, co je pro ně charakteristické a tento prožitek mýtu dává člověku vnitřní sílu. Je to o cestě, na niž překonává člověk sám sebe. Invokuje jejich vlastnosti, by prošel úskalími a stratmi života, tam v říši mrtvých. Půjdeme-li na úroveň symbolu, nalezneme zde i něco použitelného pro běžný život.
"Povstal jsem dnes jako Pán života
díky krásným a spravedlivým skutkům."
Život v souladu s maat vedl k transformaci, k věčnému životu a nakonec i k bezproblémové existenci poté, co člověk odchází tam na Západ. Jakoby soulad s maat pro člověka odkrýval závoj tajemna a on dostával se dál. Kdo přijme do svého srdce pírko maat, žije v souladu s ní.
Nenajdeme kodifikaci toho, co je onou spravedlností, co vše by měl člověk dodržovat, nenajdeme zde na rozdíl od jiných civilizací ani kodifikoavné právo. Pro tyto lidí nebylo rozdílu mezi právem božským a pozemským. Člověk měl usilovat o jeho dosažení, o rovnováhu ve svém vlastním životě, neb každý skutek lze vyvážit skutkem jiným. To vše nalezneme v řeči symbolů, která spolehlivě promlouvá i k nám navzdory tisíciletím.
Spravedlnost není a nemůže být kodifikována, nelze ji omezit pouhým lidským nazíráním a ani zatížit lidskou nedokonalostí. Jde o kategorii, které lze porozumět pouze citem a akceptaci něčeho, co nás přesahuje.
Komentáře