To, čemu se říká andělé jsou sefirotické entity, filosofický základ vychází z učení kabaly. Existují jejich různé seznamy, nicméně nelze očekávat, že půjde o seznamy úplné.
Jsou tak trochu záhadou, neb kdo četl Meyringova Anděla západního okna, či životopis Johna Dee, musí logicky nabýt podezření, že ono to s tou polaritou sefirot - klifot, až tak horké nebude.
Praktik ví, že když provádí enochiánský rituál, vždy něco přijde... otázkou pouze je, z které strany...
Andělé když již, jsou posly a také nebudou věčně vysedávat u andělky stojící si na vedení, jinak se ani věčné plácání v tom samém u tohoto druhu žen nedá rozumně vysvětlit. Svá křídla nemají určena k tomu, aby ubohé smrtelníci odmetali veškeré překážky na její cestě lásky. Naopak, mívají tendence zařídit, aby si člověk za vskutku zajímavých okolností uvědomil, na čem mu záleží a kam, že to vlastně směřuje. Kecy o lásce se obloudit nenechají.
Problematika řádu andělů, jejich hierarchie a planetární přiřazení mohou být pro hodně lidí zajímavé, protože zaujmou i intelekt člověka a jeho touhu dovídat se nové věci. Lze je evokovat, invokovat, pokusit se podle jejich zařazení objevit či vylepšit vlastní schopnosti, ovšem nelze očekávat, že se toho docílí u pouhého vysedávání u svíčky potřené nějakým olejíčkem. Spojení s nimi je možné na různých úrovních a nejde o kontakt jednoduchý na zvládnutí energické ani na porozumění jejich poselství.
V magii pracujeme se Svatým andělem strážným. Nejde o nic jiného, nežli o jemněhmotné tělo člověka, které bývá v jiných kulturách nazývání géniem, atmánem či Pravou vůli z pohledu thelemy. Většinou lidé vnímají jej jako ochránce, neb v ohrožení života a zdraví se umí projevit. Může být viděn, slyšen anebo jen tiše vykoná zázrak, kdy člověk z nebezpečné situace vyvázne bez škrábnutí, jen nechápe, jak to, že ač padal, dopadl měkce na tvrdý povrch pod sebou. Často se může projevit formou paralýzy těla, kdy si člověk z hrůzou uvědomí, že bez toho by pokračoval v pohybu dál a skončil by na kaši, protože by se na něj něco vyřítilo či zřítilo. Může jít i o hlas, který vzbudí člověka, aby nezaspal na důležitou událost, o níž třeba ještě neví, či který jej probere z bezvědomí. Mnoho lidí podobné zážitky raději vytěsní, protože nezapadají do mainstreamové představy o normalitě.
Možná právě toto odpovídá na otázku, proč lidé vnímají jejich blízkost. Každý z nás si nese sebou, jen si to více či méně uvědomuje, kousek, který ony sefirotické humanoidní bytosti připomíná. Ač katolická církev o nich příliš nemluví, jsou jich plné hřbitovy a kostely. Člověk se s tím, co je mu podobné, nějak snaží navázat vztah. Z tohoto pohledu je pochopitelná i snaha andělek, jen kdyby tolik nekázaly a nežily v přesvědčení, že snědly všechnu moudrost světa. K andělovi, který je naší částí, si každý musí najít osobní vztah. Žel knižky na českém trhu zabývající se anděly spadají do kategorie eso shit. Poznala jsem hodně žen, které naletěly na Doreen Virtue. Každá z nich si zadělala na takové problémy (cca po půl roce), že by člověk spíše očekával v takovém rozsahu Boží trest za pořádaní satanistických orgií a ne tam výsledek praktikování rad z růžové knížečky, provádění drobných rituálků či vrtění kyvadlem nad něčím papírovým, co bylo snad andělskou alternativou k hrací desce monopolů. Magicky je situace naprosto jasná. Ono praktikum jakože lásky obaluje do růžové folie vše, aniž by cokoli řešilo a potom, když to bouchne, vypadá to, jakoby se obtěžoval sám Belzebub s celou pekelnou suitou. Holt, klifot si cestu vždy najde.
Kdo chce najít cestu ke svému andělovi bez magie (není tím myšleno nic, co má růžový obal či hýří pastelem), lépe udělá, když bude číst poezii nejlépe při poslechu vážné hudby. Nalezne krásu v drobnosti a pokusí se inspiraci předat dál (ne, není tím myšleno vnucování). Láska, je stavem duše, nikoli proklamací. Brát život s láskou znamená brát jej i s chybami a nedostatky, ne předělávat na jenom to hezké a pozitivní.
Komentáře