Přeskočit na hlavní obsah

Rozchod fair play

Rozejít se fair není samozřejmostí,  ať již jde o vztah nebo přátelství. Lidé berou partnery i přátelé jinak, jako lidí blízké, a neférové jednání je zraňující.  Vzniká z toho pocit křivdy, který cokoli dalšího pouze umocňuje.
Článek nedoporučuji číst těm, kteří mají svá malá tajemství před partnerem a jejich noční můrou je, že by vyšly najevo a partner by v jejich verzi objasňující vše hledal logické mezery.   





Nelze nikoho nutit, ani tlačit do toho, aby byť jenom chvilinku setrval ve vztahu, který mu nevyhovuje. Nakonec i civilní právo zahrnující některé  osobní vztahy pod pojem smlouva (např. manželství, v minulosti zasnoubení) umožňuje ukončení i takovéto smlouvy. I v minulosti, byť katolická církev považovala platné manželství (tedy manželství konzumováno manželským stykem - pro zvídavé, styk před jeho uzavřením se nepočítal) za instituci, která končila smrtí jednoho z manželů, řešila situaci rozlukou od stolu a lože. Tak zajistila, že v důsledku nerozlučitelného vztahu nedocházelo k předčasným úmrtím.


Nelze nikoho nutit, ani aby setrvával ve vztahu méně oficiálním či dokonce jenom přátelském. Pokud jedné straně vztah nevyhovuje, je na místě situaci změnit, či rovnou ukončit. Považuji za nezadatelné právo každého ukončit jakýkoli vztah. 


Ovšem ukončit jej férově, narovinu, čestným postavením se situaci i za cenu čelení výčitkám, hrozbám a různým reakcím druhé strany způsobené šokem, neb v mnohých případech bývá rozchod pro toho druhého překvapením. 


Ukončit fair neznamená prohlásit, že nic nebylo, nebo light verze nic to neznamenalo, vše se ti jenom zdálo. Zdá se, že pokud jde o negaci a popírání, jde o taktiku, kterou dosti lidí neumějících jednat na rovinu používá. S velkou pravděpodobností tento extrémní způsob ukončení vztahu volí písemně, neb neriskují osobní jednání. Dokonalí srabíci se jenom tak zmíní během něčeho neurčitého a snaha o jakoukoli konfrontaci a vyjasnění situace vede k  jejich agresivnímu jednání. Lidé nedělají věci jen tak pro nic za nic. Častou motivaci takového jednání je strach, u vztahů mileneckých či hodně přátelských, jde o strach z vlastní manželky (potkala jsem ženy, které situaci dávají mnohem lépe), jejíž existence se mnohdy i náhle u pána projeví trochu v jiném světle. 

Ukončit fair neznamená, že člověk musí něco sálodlouze zdůvodňovat či dokonce si nechat své námitky vyvracet. Ukončit fair znamená narovinu říci, že již dál nic nebude bez idiotské berličky, nic to neznamenalo a podobně. Je iluzorní spoléhat, že lze něco ukončit bezbolestně. V danou chvíli, kdy to toho druhého zaskočí, pokud mu na vztahu záleželo, se nelze bolesti vyhnout. Jen srab si myslí, že rozchod bude (zpravidla pro něj) pohodlnou záležitostí. Nikdy nebyl a nebude, jenomže při fair jednání nezůstane po čase stopa hnusu a hořkosti v tom druhém.    

Jednat férově znamená chápat, že někomu svým rozchodem ubližujeme, a nepřehrávat pocit viny na druhou stranu. Poznámky typu, "kdybys byl lepší", nebo "neztěžuj mi to, už tak mně bolí, jak ti ubližuji", jsou vážně trapné. V dané chvíli to asi tomu druhému nedojde, nicméně po čase ano.

Pokud se člověk chce rozejít, měl by toto předpokládám rozhodnutí promyšlené srdcem, neodkládat a nenaznačovat. Na rozchod se nedá toho druhého předem připravit. Nepomůže ani vyčůraná taktika, teď ti polezu na nervy přesně tím, co nesnášíš. Jako naschvál se ten druhý stane tolerantním. Budiž to bráno jako naschvál ze strany Univerza. 

Co již vůbec nepochopím jsou lidé, kteří iniciují rozchod a potom ještě chtějí s tím druhým mít nějaký alespoň letmý kontakt a vyhledávají jej. Míra idiocie je v takovém případě nebetyčná. Vážně si myslí, že nevzbudí naděje na návrat či nebudou rozdírat starou ránu? Možná je za tím vším jen postižení jistou formou duševního sadismu. Často se takto děje u lidí, kteří se nerozešli fair. Než-li obšmejtat (jinak se ani výskyt pod různými záminkami tam, kde již člověk nemá co pohledávat, ani nazvat nedá) kolem bývalé přítelkyně či přítele, je asi lepší si narovinu s ním promluvit a přiznat, že ten rozchod se nezvládl, protože se zachoval/a neférově. Každý dělá chyby a je velmi statečné se alespoň pokusit napravit své kreténství. 

Lidé se scházejí a rozcházejí. Jsou období, která trávíme s různými lidmi. Jistě, rozchody nebývají příjemné, ale když neprobíhají čestně, jejich následky se táhnou. Universum je mrcha a umí je předložit v nečekanou chvíli. Nemyslím ty varovné, kdy o nic nejde, ale něco, co potom člověku nastaví obraz, který již nemusí umět unést. 

Pokud někdo něco nechce, je jedno proč, není potřeba jej nutit, aby to dělal. Výsledek, v tomto případě vztah, za moc nestojí. Být v pozici toho, komu je sděleno, že vlastně nic nebylo (jakoby se ty roky jenom zdály), je hnus, protože z ničeho nic je člověk sám na to, aby si uvědomil,  že naletěl kreténovi,  což je nesmírně těžké a bolestivé. Jakýkoli rozhovor s kreténem cenu nemá, neb ten právě uvěřil vlastní lži, které se drží jako záchranného kruhu před potopením. 

Popravdě nerozumím tomu proč. I kdyby mělo jít o milenku a důvodem rozchodu by měla být záchrana manželství. Jistě, málokterá manželka toleruje, že je ještě někdo jiný a málokterá milenka nechce časem nahradit manželku. Jenomže v manželství, které je pevné, se lidé umí vypořádat i s kroky faux pas. Je to jenom o tom, zda je manželství založeno na iluzi o tom druhém, anebo na reálném poznání.

Je těžké se vypořádat s rozchodem pro toho, kdy byl postaven před hotovou věc a mnohem těžší, byl li ten rozchod neférový. Nemá cenu očekávat, že se ten druhý vrátí, byť jenom proto, aby se omluvil za nečestné jednání. A již vůbec nemá cenu snaha o jeho převýchovu, pokud, což je poměrně pravděpodobné, se vetře nějak do vaší blízkosti. Vše, co prožíváme  a přežijeme, nás posílí. Třeba nastanou chvíle, kdy se člověk dostane do úzkých a bude si umět říci, co je to proti tomu když...., toto dávám levou zadní. Právě v tom je velký smysl událostí a činů, které vnímáme jako nespravedlivé - jako křivdu. Nemá cenu pořád se křivdou zabývat. Jednoduše se stalo. A právě to je důvod, proč většina lidí by chtěla být znovu mladými, ale se zkušenostmi, které mají již za sebou.           


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

12. dům v horoskopu

Jedná se o dům, na nějž není z pohledu středověké astrologie nazíráno jako na příjemné místo. Napadá mně podobnost s magií, i zde středověká magie měla tendence vnímat vliv démonů jako něco nesmírně škodlivého. Jenomže stejně jako 12. dům máme všichni, máme všichni v sobě i démonickou stránku. Stát se světcem znamenalo ujít cestu vedenou skrze křesťanskou mystiku, vidět za význam věcí a dostat se do stavu, kdy to démonické v nás nám neškodí nevhodným filtrem, přes který si můžeme naprosto nevhodně projektovat své okolí. Nechci tvrdit, že 12. dům je domem démonů, oni tak nějak podle zaměření člověka mohou působit v jakémkoli domě. Např. asc. v Býku má sklony k obžerství, ve Lvovi k pýše atd., Kozoroh v 2. domě typický lakomec, Střelec v 7. domě smilník. To ovšem ještě neznamená, že každý člověk s asc. v Býku je chodící koule, může být, pokud si nedá pozor na přehánění své vášně. A ani to neznamená, že musí zůstat koulí po celý svůj život.  Tento dům nám ukazuje, čemu budeme čelit a jako

Lilith z pohledu astrologického

The matter is a prison Osobně se domnívám, že Lilith jako taková vyžaduje osobní přístup astrologa, i kdyby tím přístupem mělo být její ignorování. Máme snahu se domnívat, že existuje pouze jedna Lilith (či jeden pohled na Lilith), jenomže již v démonologii si nelze nepovšimnout mnoho vrstev různorodých mýtů o Lilith. Proto máme v astrologii na výběr ze dvou bodů. V dnešní moderní době je velice jednoduché uchopit téma Lilith feministicky anebo ryze démonicky, on rozdíl až tolik velký co do základu nebývá. Jedná se o téma umožňující subjektivní pohled, ten můj vychází z magické transformace a démonologie.  Onen subjektivní přístup začíná v momentě, kdy se astrolog má rozhodnout, zda ve svojí astrologické praxi použije skutečný bod Lilith anebo střední, tedy korigovaný bod, protože Měsíc se nepohybuje přesně elipse, jak předpokládá střední Lilith (rozdíl může být i 5 stupňů). Střední se označuje jako Mean a skutečná jako True. Běžnější se používání Mean Lilith, což kolegy považující Lil

PONDĚLNÍČEK O Uranovi, enochiáně a jasnozřivosti (2/24)

Uran v domech. Zaujal mě v jedné astrologicke skupině dotaz na přechod Urana 1. domem. Jedná se o nesmírně zajímavé téma i v mé osobní rovině.  Právě, když mi Uran dosedl na ascendent, začala jsem pracovat s enochianskými voláními úplně jinak. Vždy jsem věděla, že mi enochiana dělá dobře, ale to bylo takové spíše pocitové, špatně se to vysvětlovalo. V ten moment mi bylo jasné, co si s ní počít a jak. (Toto je na enochianě nejhorší, neb neumíme přesně definovat povahu bytostí, které přijdou, ani přesně neumíme popsat její účinky a nemáme ani jistotu stran rituální stránky věci, neb Dee a Kelly vypracovali systém, který je odpraktikován pouze částečně. Osobní přístup vyžaduje několik opakování a také přestávky v aplikaci, takže se jedná o magii, již lze porozumět až po létech praktikování.)  Samozřejmě, vzhledem k tématu je potřeba se podívat i na dobu, kdy mi Uran procházel 12. domem. On se neocitne na ascendentu jen tak, nějak fungoval i předtím.  Jeho konjunkce s nativní