Nemám čas... Nemám čas na to, abych... Mám málo času... Nestíhám... Musím s časem hospodařit.... Nemarněte můj čas.... Kdykoli se lidem do něčeho nechce, je často slyšet podobně začínající více či méně diplomatické proslovy. Skládá-li se život člověka z částí, do kterých se mu nechce, stane se otrokem věčného nestíhání. Od toho již je krůček k roztěkanosti, kdy člověk nevydrží u jednoho a musí dělat x věcí, nejlépe najednou. Uvědomění si vlastní smrtelnosti často vede k hospodaření s časem, jen neumím si představit naprogramovaný život v nutnosti prožít si každý okamžik a děsit se toho, co prožito nebylo. Ať chceme nebo ne, čas se dotýká každého z nás. Domluvy jsou postaveny na čase, termíny pro ukončení práce, odevzdání práce, věk člověka, konkrétní datum, kolik je hodin, jízdní řády, den a noc, roční období... V moderní společnosti jakoby člověk přimkl se k času ještě více. Čas představuje nesmírně relativní veličinu a jeho pojetí závisí na vnímání toho kterého j...