Přeskočit na hlavní obsah

O nelpění



Jednou z velkých překážek jakéhokoli rozvoje je fixní idea, že něco nutně musí existovat, probíhat, či se nějak vyvíjet dle představy, kterou jsme si sami vytvořili. Ona představa je pro nás natolik lákavá, že v konečném stádiu je překážkou k naplnění našeho vlastního snu. 
Pokud má okultismus k něčemu vést, tak právě k rozbourání vazeb, jež poutají jedince k jeho vlastní představě. Ohledně duchovní stránky nelpění odkazuji na texty mystické, já se pokusím toto pobrat poněkud praktičtěji.



Zdá se, že vstupem za bránu se člověk učí umění chůze po velice křehké skořápce. Skutečně nemám za zlé církevním otcům jejich varování před magií, ani těm, kdo se dostali k okultismu, někam vyrazili a zděšeně utekli, neb věci, které se jím začaly dít, představovaly manifestaci jejich největších hrůz. Jestli je na okultismu něco démonického, je to právě ono, kdy se člověk kombinací podivných okolností navázaných na jeho vlastní ambice dostává do atypické situace. S napětím inkasuje úspěch jen proto, aby později se vše rozplynulo jako kouř a ve výsledku mu zůstaly jenom prázdné ruce. Problém zde představuje věrohodnost. Také osobní past je ušitá každému přesně na míru. Možná proto nestrannému pozorovateli je zatěžko uvěřit, že na takovou věc mohl někdo naletět...nu, však se i nestranný pozorovatel dočká onoho vlastního...

Chození po křehké skořápce spočívá v situaci, kdy člověk navzdory počáteční opatrnosti, posléze, jak vše jde hladce, události samy nabírají spád, si  vytvoří osobní a velice pevnou vazbu k něčemu, co se následně začne komplikovat. Nejdříve okolnosti pozvolna - nenápadně vsugerovávají nešťastníkovi, kterak má vše pod kontrolou, kterak hravě vše zvládne. Skořápka praská při sebemenším našlápnutí a pevná půda je nesmírně daleko, návrat již možný není. Najít trochu pevnější podklad v dané situaci je neskutečným uměním, racionalita člověka jen uvede v omyl. Nakolik se člověk propadne nebo to ustojí...to se pozná schopnost náběhu intuice a daní na ní. 

Domnívám se, že podobným situacím se vždy vyhnout nelze v životě... Jen v kombinaci s okultismem umí nabrat přímo ďábelský nádech, zničeho nic se vyhrotí v míru, o niž se člověku ani nezdálo. Panika a trudomyslnost jejich gradaci jen posílí, takže nezbývá, než zachovat klid. V takových chvílích, zachová-li si člověk zbytky zdravého rozumu a nějakého sebeovládání, jenom klid zabrání další gradaci již i tak dosti kulminujícího stavu. Onen klid je důsledkem schopnosti stáhnout se a koncentrovat se na vlastní hlubinu. Jak se to přihnalo, ono to má i tendence opadnout. Je fajn poučit se a pro příště nahodit klid mnohem dříve, tím si lze ušetřit mnohé dramatické zvraty. 

Přijde mi, že zaklínadla jako "nikdy", "toto se mi stát nemůže", "mám vše pod kontrolou", "jsem na té jediné správné cestě", "jen a jedině toto" ... a podobně velice úspěšně evokují výše popisovaný druh situace. Imunita vůči ním neexistuje, ale postupně si lze vybudovat nějakou tu odolnost a zvyk nechytat závratě při balancujícím podkladu. Na straně druhé rozumím odvážlivcům hodícím osudu rukavici v podobě sebevědomého postoje k čemukoli a přesvědčení, že nic na světě mu nezabrání v tom, aby.... (zde si čtenář doplní sám oblast života, která mu absolutně a jedinečně funguje). Jakmile zvládne chůzi po prasklé skořápce, nabude zkušenosti a posune se přímo kvantovým skokem. 

Věci mají tendenci se dít zajímavým způsobem. Ono probrání se a zjištění, že to, na čem se člověk snaží stát není pevná půda a propad hrozí při sebemenším pohnutí se, ale možná i při zachování nehybnosti vede k unáhleným závěrům rácia. Dá se ovšem na vzniklou šlamastiku podívat i z jiného úhlu, jako na příležitost objevit v sobě nové schopnosti...  
A lpění rozpadne se v prach...     

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

12. dům v horoskopu

Jedná se o dům, na nějž není z pohledu středověké astrologie nazíráno jako na příjemné místo. Napadá mně podobnost s magií, i zde středověká magie měla tendence vnímat vliv démonů jako něco nesmírně škodlivého. Jenomže stejně jako 12. dům máme všichni, máme všichni v sobě i démonickou stránku. Stát se světcem znamenalo ujít cestu vedenou skrze křesťanskou mystiku, vidět za význam věcí a dostat se do stavu, kdy to démonické v nás nám neškodí nevhodným filtrem, přes který si můžeme naprosto nevhodně projektovat své okolí. Nechci tvrdit, že 12. dům je domem démonů, oni tak nějak podle zaměření člověka mohou působit v jakémkoli domě. Např. asc. v Býku má sklony k obžerství, ve Lvovi k pýše atd., Kozoroh v 2. domě typický lakomec, Střelec v 7. domě smilník. To ovšem ještě neznamená, že každý člověk s asc. v Býku je chodící koule, může být, pokud si nedá pozor na přehánění své vášně. A ani to neznamená, že musí zůstat koulí po celý svůj život.  Tento dům nám ukazuje, čemu budeme čelit a jako

Lilith z pohledu astrologického

The matter is a prison Osobně se domnívám, že Lilith jako taková vyžaduje osobní přístup astrologa, i kdyby tím přístupem mělo být její ignorování. Máme snahu se domnívat, že existuje pouze jedna Lilith (či jeden pohled na Lilith), jenomže již v démonologii si nelze nepovšimnout mnoho vrstev různorodých mýtů o Lilith. Proto máme v astrologii na výběr ze dvou bodů. V dnešní moderní době je velice jednoduché uchopit téma Lilith feministicky anebo ryze démonicky, on rozdíl až tolik velký co do základu nebývá. Jedná se o téma umožňující subjektivní pohled, ten můj vychází z magické transformace a démonologie.  Onen subjektivní přístup začíná v momentě, kdy se astrolog má rozhodnout, zda ve svojí astrologické praxi použije skutečný bod Lilith anebo střední, tedy korigovaný bod, protože Měsíc se nepohybuje přesně elipse, jak předpokládá střední Lilith (rozdíl může být i 5 stupňů). Střední se označuje jako Mean a skutečná jako True. Běžnější se používání Mean Lilith, což kolegy považující Lil

PONDĚLNÍČEK O Uranovi, enochiáně a jasnozřivosti (2/24)

Uran v domech. Zaujal mě v jedné astrologicke skupině dotaz na přechod Urana 1. domem. Jedná se o nesmírně zajímavé téma i v mé osobní rovině.  Právě, když mi Uran dosedl na ascendent, začala jsem pracovat s enochianskými voláními úplně jinak. Vždy jsem věděla, že mi enochiana dělá dobře, ale to bylo takové spíše pocitové, špatně se to vysvětlovalo. V ten moment mi bylo jasné, co si s ní počít a jak. (Toto je na enochianě nejhorší, neb neumíme přesně definovat povahu bytostí, které přijdou, ani přesně neumíme popsat její účinky a nemáme ani jistotu stran rituální stránky věci, neb Dee a Kelly vypracovali systém, který je odpraktikován pouze částečně. Osobní přístup vyžaduje několik opakování a také přestávky v aplikaci, takže se jedná o magii, již lze porozumět až po létech praktikování.)  Samozřejmě, vzhledem k tématu je potřeba se podívat i na dobu, kdy mi Uran procházel 12. domem. On se neocitne na ascendentu jen tak, nějak fungoval i předtím.  Jeho konjunkce s nativní