Mnohdy se setkávám s větou, tobě se to říká, ty nemusíš.... a následuje x důvodů a stesků. Nemám tuto větu v lásce, neb mi přijde, jakoby si dotyčný myslel, že jsem zde spadla úplně z jiné galaxie a podmínky zde nastavené jsou mi pouze příjemné. Neříkám na tuto větu nic, neb konstruktivní dialog jaksi odpadá. Není o čem jej vést. Co s lidmi, kteří jsou jak houby, absorbují do sebe z okolí vše a potom mají v tom všem sami jen zmatek?
Každý z nás, vyjma poustevníků žijících v horách osamoceně v poustevně bez jakéhokoli komunikačního prostředku, se chtě-nechtě musí nějak vypořádat se svým okolím. Od těch nejbližších až po ty, s nimiž se setkává více méně nahodile. Moderní společnost představuje džungli v jiném slova smyslu, zejména člověk je především vhodným objektem pro to, aby na něm jiní uplatňovali svojí vůli. Pod tímto si můžeme představit cokoli, od politiků vnucujících mu svůj postoj, až po reklamy útočící na všechny naše smysly. Obdobně se tak děje i v ne tolik masovém měřítku. Myslím tím působení lidi motajících se kolem v práci, různé nároky členů rodiny. Nevěřím tomu, že někdo dostává z okolí jen samé podněty, které vnímá negativně, ovšem právě tyto s člověk má tendenci připouštět a spojovat je s vlastním neúspěchem.
Absorbování všeho do sebe nesmírně zatěžuje psychiku a následně vyčerpává organismus. Vypadnout z toho na čas pomůže, jenomže nezmění-li člověk něco v sobě, za nějakou dobu problém nastává opětovně. Potom zase se vrací období, kdy člověk pod vlivem stresu je paralyzován a schopen snad jenom automatických reakcí, na jiné nemá sebedůvěru ani energii.
Jistě, mně se to říká, protože jsem silná, takovou repliku obvykle slýchávám. Jenomže síla je v každém z nás projeví se, až je člověk zatlačen do kouta. Proto, má-li čtenář pocit, že není tak silný, aby dělal věci podle sebe a vybaví si x důvodů proč ne, je lepší začít, než jej okolnosti do kouta zaženou.
Energie se najde, když se člověk stáhne do sebe a přestane se zabývat věcmi, které se jej netýkají. Co si kdo myslí, v danou chvíli opravdu nelze ovlivnit. Nemá cenu ani po 20 poslouchat a řešit stezky kohokoli, evidentně ani radou nelze pomoci a na vlastní nohy se musí postavit každý sám. Proč se zahlcovat tím, co je protivné i ve chvílích osobních? Chce to jen vypnout tu tam příjem z okolí a raději si promyslet, co doopravdy člověk chce dělat.
Jít si za svým vyžaduje odvahu a odvaha je věci zkušenosti. Postupně krůček za krůčkem na pevné půdě a rozšiřovat teritorium pro to, co člověk sám chce. Za rok budou výsledky zajímavé a bude postavena základna pro další osobní vývoj. K tomu není potřeba poradce.
Práce na sobě, pravidelná a trpělivá nese sebou výsledky. Jen vytrvat a nesklouznout do pohodlnosti předchozího přístupu. Stěžovat si, nadávat, pokukovat na druhé, jak to mají jednoduché, to je vždy pohodlnější.
Komentáře