ADJUSTMENT (o magii s Maat)

I. Seděla u břehu moře, pozoruje Lunu, naslouchaje šepotu vln narážejících na pobřeží, ponechávaje svým myšlenkám volnosti, ať poletují bez konkrétního cíle. Najednou zpozorněla, nevnímala nic kromě tíživého ticha, do něhož se vkradl pocit, jakoby ji někdo do krku zabodnul drobné jehličky. Chtěla rukou zkontrolovat ono místo, jenomže nebyla schopna žádného pohybu, jakoby ji někdo svíral v náručí.   Uvědomila si, že má zakloněnou hlavu, že cítí na krku jemné štípání, a že proti své vůli se podvoluje malátné rozkoši.   Neschopná jakéhokoli odporu naslouchala podmanivému hlasu: „Neboj, nic se ti nestane, potřebuji jenom metafyzickou složku tvojí krve, abych přežil. Líbí se ti to, že ano? Nejsem hrubý, nezanechám po sobě žádnou stopu.“ Štípání ustalo a ona beze slova pohleděla do očí, v jejichž hloubce utonula. Světlo Luny na jeho rtech odhalilo temně se lesknoucí pramínek, snad krve. II. Přišel znovu. Jemně ji držel jednou rukou v náručí, druhou zaklonil její hlav...

Míváte pocity, že váš všichni ti chlapíci kolem rozčilují, a že jakmile je do něčeho zakomponovaný chlap, tak se věci zbytečně zkomplikují jenom proto, aby se po zbytečné oklice pod jeho vedením vrátili zpět tam, kam jste je nasměrovaly?  Nemyslím tím stavy, kdy žena něco podobného vnímá pouze ve vztahu ke svému partnerovi (zde postačí výměna partnera), ale stav, kdy toto vnímá tak nějak obecně. Jednoduše má pocit, že je obklopená samými tupci, idioty, kretény, bez vlastního názoru, charisma, natož aby přednesli kreativní myšlenku, ať už se týká čehokoli. Jakoby nikde v dosahu několikati tisíci mil nebyl nikdo, z něhož by se po jisté době nevyvinul slaboch skrývající se za dobře udělanou masku dravé šelmy. Naopak, to co hledá, je charismatická osobnost, která jakmile za sebou zaklapne dveře vlastního příbytku se nezmění v bolestínka snažícího si dodat sebevědomí vystupováním na veřejnosti. Tvrdý muž, jehož ruce nejsou rozřezané od žiletek poté, co se v n...