„Tarot není hra na barbínky“, říkal mi nedávno Drak, tedy kamarád, který se výkladem tarotu zabývá několik let a nechápe, jak si holky mohou myslet, že např. zdědí karty po babičce, začnou je vykládat a vše je poho, protože nic nehrozí. V podstatě s Drakem souhlasím a na základě svých pozorování sepisuji první příspěvek v rámci seriálu o odvrácené straně tarotu.
I. Pojmenování problému
Zcela jistě se čtenář setkal s názorem zastávaným převážně duchovními v křesťanských církvích, že tarot je věcí nebezpečnou, jeho prostřednictvím mohou lidé vejít do kontaktu se silami nečistými, někteří zacházejí natolik daleko, že mluví o Bibli Ďáblové. Ráda bych řekla, že tito lidé jenom straší, jelikož chtějí, aby lidé zůstali pouze v jejich vlivu. Lze si to pochopitelně říci a více se tím nezabývat, jenomže to bych nesměla mít za sebou tu praxi, co mám.Především za síly nečisté je z pohledu duchovních považováno vše, co není Bohem, a to právě způsobem církvi doporučovaným. Takže ano prostřednictvím tarotu se lze spojit s něčím, co existuje v jiných dimenzích. Problematické je identifikovat, o co konkrétně se jedná, zejména, nemá-li vykladač v úmyslu žádných magických kousků se svojí sadou tropit. Je potřeba si uvědomit, že systém tarotu je navázaný na Strom života na jeho stezky a sefiroty. Navíc ten Strom má svůj Stín. Vykladač v podstatě nečiní nic jiného, než míchá – snímá karty (případně pozoruje, jak toto činí tazatel) a interpretuje je v kontextu problému. Přitom se vyskytuje v určitých pozicích Stromu nebo jeho Stínu. Pokud si toto neuvědomuje, tím hůře, jedná se o pohyb z jeho strany naprosto nekontrolovaný.
Nechci zacházet natolik dalece, abych tvrdila, že kdykoli vykladač řeší prostřednictvím svojí sady problém, tak démoni se hostí na jeho duši. Ani, že je průnik do jiných dimenzí zcela běžnou záležitostí. Dokonce si myslím, že pokud vykladač nevykládá sobě, ale někomu jinému přímo (nikoli přes mail, ICQ), je poměrně malá pravděpodobnost, že by si vůbec povšimnul, že se nachází v jiné dimenzi a že by jeho pozornost zaujalo něco jiného (přeje-li si to laskavý čtenář tedy nečistá síla) snažící se navázat s ničeho zlého netušícím vykladačem kontakt.
Také se domnívám, že poměrně v bezpečí před „sílami nečistými“ jsou vykladači, kteří jedou podle významu v knížečce (hm, odborné literatuře ke kartám) a vždy přesně vědí, že kombinace Věž a Blázen znamená přesně toto a nebude nikdy znamenat nic jiného. Rigidní představa je snad tou nejlepší obranou proti čemukoli, co se prostřednictvím karet chce s vykladačem kontaktovat. (Na tomto místě se nemohu ovládnout a neuronit slzu nad ubohou entitou nebo přeje-li si laskavý čtenář, démonkem, marně se snažícím zaujmout vykladače ignorujícího vše, co do jeho rigidního systému nezapadá.) Ovšem tarot se může i rigidnímu vykladači dostat pod kůži, jeho rigidní systém nabourat a vykladač je tak paradoxně skrze zlepšení ve výkladu ohrožen něčím, o jehož existenci netuší.
II. Modelový příklad
Vezmeme si našeho rigidního vykladače jako modelový příklad (ačkoli stejně tak může být ohrožen i ten, kdo spoléhá výhradně na intuici).
Vše začíná vlastně nejistotou. Vykladač najednou neví, zda opravdu neudělal někde v interpretaci chybu a ani jasná slova v jeho knížečce ho neuklidňují, neboť jeho duše jest nahlodána démonem pochybnosti. Něco ho nutí vykládat problém znovu a znovu. Nejdříve padají stejné nebo obdobné karty a potom. Potom se situace naprosto vymkne z rukou. Karty odrážejí pocity tazatele, jeho obavy, strachy, nejistotu, pokud neumí přestat, jeho duše je opravdu vážně ohrožená, neboť začíná být nepřítelem sám sobě. Jeho sada, vždy moudrý rádce se stává jeho pánem. Jakoby někdo ovládal všechny karty a ukazoval vykladači, tentokrát již dávno v roli tazatele, kdože tady vládne.
V těchto stádiích dochází často k tomu, že vykladač perfektně zvládá výklady jiným, ale již nikoli výklady sobě samému. Může dojít k jevu, kdy výklady pro jiné se díky byť nevědomé spolupráci s jinou bytostí (nečistou sílou, vyhovuje-li naturelu čtenáře toto označení), stávají plastickými, úžasnými, neomylnými a velmi rychle se plnicími.
Skvělé je, že v této fázi najednou vykladač sahá po svojí knížečce méně a méně, horší je, že mnohdy místo poprání se s tím, co ovládlo jeho sadu a skrze ni i vykladače, tento rezignuje na jakékoli samovýklady a obrací se výhradně na kolegy.
Jenomže, co si budeme povídat, jsou situace, kdy padají i ta nejlepší přesvědčení a vykladač po samovýkladu opětovně sáhne a vše se rozjíždí znovu a znovu, dokud neovládne svojí touhu vykládat immerwere křížící se s touhou nejlépe si nevykládat vůbec.
III. Závěr
Jedním z řešení, kterak nerezignovat, je zapomenout na jednu ze svých rigidních představ, že člověk měl v úmyslu pouze vykládat karty a nic víc a přijmout realitu. Což může vést k závěru, že se jedná o čertové obrázky končící jejich spálením a člověk přestane karty vykládat, zase na straně druhé, vrhne-li se takový jedinec výhradně na mystiku, má skvělou story pro všechny ostatní zájemce o mystiku, kterak vyhrál svůj boj se silami nečistými skrze karty. Měl-li navíc výsledky a byl oblíbeným vykladačem, jeho ego ví, že tím nešvihnul pro neúspěch a o to má jeho ukončení kariéry vyhledávaného vykladače více mystique hodnotu.
Není zcela od věci přístup vše neobvyklé ignorovat. Když člověk najisto ví, že chce „pouze“ vykládat karty a ne tam dělat pitomou magii, která již nemá téměř nic společného s racionalitou, má dobré výsledky přístup: Jsem tak přízemní. Člověk si otevřeně přizná, že se vlastně diví, kterak jeho výklady, prosím s tímto přístupem se zásadně vyhýbejte slovu DIVINACE jako čert kříži, toto již příliš zavání magii a jak víme, slova mají svojí moc. Tedy kterak jeho výklady sedí. Považuje to za podivnou směsici náhody (přestože má podezření, že nic takového neexistuje), uvědomuje si sílu svého podvědomí a není zcela od věci, vrhne-li se na Junga. Skrze jeho archetypy pochopí, že lidská mysl není zmapovaná přespříliš důkladně, že člověk má sklony chovat se v určitých zaběhaných modelech, že modely existují na různé věci a on má jenom cit, je rozlišit. Není příliš dobré, aby si myslel, že mu to snad vyšší síly něco našeptávají, tím dostává přízemnost ránu. Také je absolutně nevhodné myslet na porozumění duši světa. To zase příliš zavání filosofii alchymie a od té je, jak by známo, k magii nebezpečně blízko.
Jednoduše je na místě připustit, že vykladač je dobrý psycholog-amatér a pomocí symbolů se zorientuje v jakékoli situaci. V podstatě pro bezpečnou kariéru vykladače ten nejlepší přístup a není od věci ho okořenit nějakým tím astrem, numerologii, tyto věci dostatečně zaměstnají touhu tazatele po poznání věcí nových a dostatečně mu umožňují vyřádit se na poli psychologie. Mytologie není špatná, ale nesmí ji vykladač propadnout natolik, aby se nedejbože nedal na neopohanství, to by ho ještě mohlo napadnout rozmlouvat skrze karty se svými bohy (jak neseriózní přístup). Tedy nesmí zapomínat, že se jedná pouze o archetypy, žádné entity přece neexistují. New Age, nu prosím, ale seriózní vykladač riskuje, že bude čelit informacím o rozhovoru prostřednictvím karet s anděly, o nichž bude hodně anděologů mluvit jako o rodinných příslušnících, milencích, přátelích. Reiki zase zosobňuje riziko, že vykladač bude stěží ovládat touhu svojí sadu nabíjet reiki energií. Vyhne-li se vykladač všem rizikům, zůstane vyrovnaným a spokojeným vykladačem, který nenechá svojí sadu ovládnout někým jiným a pokud k tomuto dojde, tak ji moudře na nějakou dobu odloží.
Poslední a ve všech směrech naprosto diskutabilní řešení je připustit, že prostřednictvím tarotu lze navázat kontakt prakticky s čímkoli jiným. Ale toto je již naprosto neseriozní přístup nemající oporu v ničem. Laskavý čtenář si musí uvědomit, že trochu přízemnosti nezaškodí a neměl by v takovémto případě propadnout dojmu, že snad dělá magii. Tedy pokud dělá osvědčené rituály, v nichž je tarot jednou z pomůcek, prosím. To by magie býti mohla, ale přesto jistá míra skepse je na místě. Povídat si jenom tak s entitami prostřednictvím tarotu, zjišťovat jeho pomocí totožnost oné bytosti, ačkoli to zní pro toto praktikujícího vykladače úžasně, je mi líto, nejedná se o evokaci. Tvrdí-li vykladač, že se mu daří svojí sadu ovládat, že kdykoli přivolá kohokoli tahem určitých karet, je sice fajn, ale z pohledu magie obskurní metoda, i kdyby takto naopak nějaké bytosti zaháněl.
Vydat se touto cestou, vede k nepochopení. I přes velkou mírou sebejistoty tazatele okolí jenom stěží přijme jeho výsledky, jakmile zjistí, kterak k nim došel. Na straně druhé, jsou zde jisté praktické výhody. Po nějaké té praxi má tento druh vykladače jasno, kdy jde o pouhý výklad a kdy se mu do karet míchá někdo něco jiného. Prostřednictvím vizualizace příslušné karty si může vyřešit nějakou tu prekérní situaci. Může zavolat o pomoc, dokonce i jiného člověka, stačí nějakou dobu intenzivně na něho vykládat karty. V jakékoli situaci se může umět bleskem zorientovat jenom vytažením jedné karty. Propojí-li svojí psychiku s vhodným druhem sady ve vazbě na konkrétní účel, jeho možnosti jsou nekonečné. Ještě, že je těch sad tolik … Tento druh vykladače může dospět k vyrovnání, jenom nebude vzbuzovat onen dojem serióznosti, jako typ držící se při zemi. (Pokud se tedy nerozhodne hrát na psychologa-amatéra.)
Pozn. vypůjčila jsem si název ze sbírky hororových povídek M. R. Jamese. K přečtení vřele doporučují, pořád méně nebezpečné, než výklad tarotu.
Stanovisko Draka ohledně bezpečnosti karet najdete zde: http://jarda-rattay.blogspot.com/2009/08/tarot-proc-mozna-rizika-jak-zacit.html#comments .
Komentáře