Popojedem…..

V podstatě se dostaneme k výběru vhodné sady pro výklad, výběru výkladu samotného, jakož i k

zavírací kartě. Možná otázky kolem výkladu přespříliš fázuji, ale mám zkušenost, že chytré knihy o tomto mlčí a tak skromně zaplňují mezeru. Chci upozornit, že se jedná pouze o mé zkušenosti, postoje, postřehy a nejsem s to poskytnout záruku, že jde vždy o věci universálně použitelné, jelikož jsem zastáncem ryze individuálního přístupu.

/Sada/

Jakmile máme více než jednu sadu, již stojíme před otázkou, kterou použijeme v tom kterém výkladu. V zásadě doporučuji vykládat se sadou, kterou vykladač skutečně zná a má ji třeba i odzkoušenou jako denní karty. Spadá-li do této kategorie více sad, již opětovně stojí před volbou. K ní lze přistupovat různě. Předhodit tazateli sady a ponechat výběr na něm, udělat výběr intuitivně sám, nebo postupovat striktně podle toho jaký výklad volíme.
V rámci ČR jsou poměrně rozšířené výklady Hajo Banzhafa jako Kompas, Cesta s tím, že příslušné publikace přesně obsahují popis jednotlivých karet nejenom obecně, ale i konkrétně, co která karta přesně znamená na té které pozici. V takovém případě bude na místě provést tyto výklady přímo s Rider-Wait tarotem nebo jeho mutací (např. u nás na trhu Gilded tarot). Obdobný přímo na Crowley sadu ušitý výklad obsahuje kniha Mandaly Billson Intuitivní tarot na základní životní situaci. Popravdě Banzhaf má své výklady propracované o něco lépe a také v tomto výkladu pozice znamenají přesně toto a nic jiného.
Taky není vyloučený přístup, který jsem kdysi také sama používala, že jsem tu kterou sadu zvolila podle daného tématu. Byl to celkem zajímavý mezistupeň, kdy jsem postupně pracovala s různými sadami a podle tématu jsem do výkladů zapojovala novou sadu.
Osobně momentálně volím přístup, kdy výběr sady ponechávám na tazateli. Předložím před něho vše, co mám a nechám ho komentovat jednotlivé sady a nakonec vždy řekne, když už ne přímo, kterou konkrétní sadu by chtěl k výkladu použit, alespoň vyloučíme sady, které mu nesedí. Mám zkušenost, že potom i samotné karty svými obrazy promlouvají k tazateli a výkladu porozumí i jinak, než jenom prostřednictvím mých slov.

/Výběr výkladu/Existuje velké množství výkladů, některé jsou obecně známé, jako např. keltský kříž, výklad na 3 karty, kříž, výklad na 7 karet, astrologický kruh, ale i méně známe jako tajemství Velekněžky, hra na Blázna, Cesta, rozhodnutí ect. Některé výklady mají jasně daná pravidla vytažení karet, jiné jsou určeny pouze pro velkou arkánu, jindy se jedna karta, např. Blázen, dá stranou a tahá se z ostatních karet. Jsou i výklady, které si jednotlivý vykladači sestavují tak nějak sami.
Začínáme-li s výklady vůbec, doporučuji nějakou dobu tahat na jeden den jednu kartu tzv. denní, zkusit si všimnout příběh, o němž vypráví, symboly, případně si i přečíst její interpretaci v knize a poté ke sklonku dne zapsat poznatky z prožitého ve vazbě na kartu.
Také je potřeba volit výklad citlivě, protože čím více karet, tím je náročnější pochopit souvislosti mezi nimi a často se stává, že člověk spoustu aspektů pomine. Pro začátek je na místě zvolit výklad pouze na tři karty a zkusit si uvědomit souvislost mezi nimi. Ale přesto se může stát, že vykladač, zejména, je-li tazatelem, se dostane do jakéhosi rausche, v němž se snaží karty donutit, aby odpověděli to, co chce slyšet. Takže tahá neustále tu po jedné kartě, tu zkouší jiné a jiné výklady. Jaksi emoce lítají, ale výsledek nikde. Popravdě v takovém stavu je nejlépe nevykládat, pravděpodobně tam uvidíte své emoce, své obavy, parodii na svá přání.
Pro volbu výkladu je důležité hledisko o co se tazateli jedná. Jiný výklad bude vhodný pro rozbor problémů a posouzení vlivů, jiný pro otázku, nalezení směru. V podstatě je důležité zjistit, co tazatel od výkladu očekává a formulovat vhodnou otázku. To je možná koneckonců ten největší problém. Byly časy, kdy jsem byla přesvědčená, že tarot nedá odpověď na otázku ANO a NE. Popravdě teď si tím tak jistá nejsem, protože na některé věci jsem dostala jednoznačnou odpověď a bylo to tak.

/Zavírací karta/
Nejde o můj vynález, nýbrž jsem se s ní setkala v knize Alicje Chrzanovské: Mystérium tarotu z níž cituji: „Věštit je možno každému člověku, se kterým karty souhlasí. Jak se dovědět, zda s ním karty souhlasí? Každý tarotista si vybírá zavírací kartu. Nejčastěji je to Mág, který se nazývá strážcem tajemství. V této roli může být také Blázen jako symbol naivity a chybějících zkušeností a také Velekněžka – symbol intuice. Před začátkem práce důkladně mícháme karty a dáváme je klientovi k překládání. Jestli poslední z karet po přeložení zůstane ta, kterou jsme vybrali jako zavírací kartu, víme, že tomu člověku věštit nesmíme.“
Čtenář mých příspěvků může nabýt podezření, že jsem se zcela jistě tímto přístupem pouze inspirovala. Mojí zavírací kartou je Velekněžka a já ji vytahuji prakticky před každým výkladem. Jednoduše zamíchám karty, udělám z nich vějíř, který předložím tazateli, případně sobě, jsem-li v jeho roli. Již několikrát se mi stalo, že byla Velekněžka vytažena. V jednom případě tazatel sám přiznal, že mu šlo o legraci, v druhém se tazatel ptal na záležitosti jiných osob, do kterých mu nic nebylo, u třetího bych jako vykladač mohla být evidentně podjatá, no a u mě to bylo snad 2 X, volba nevhodného okamžiku, ale to jsem zjistila až posléze.
Hodí se i na situace, kdy člověk váhá, zda se vůbec může ptát. Třeba typická situace – vztah někoho jiného apod. Možná to jako alibi vypadá, ale když se člověk ptát nemá, zavírací karta jednoduše vyletí.