Dnešní Ars Goetia, první kniha Lemegetonu neboli Menšího klíče Šalomounova, nepředstavuje text, který by vznikl z ničeho. Je výsledkem několika staletí opisování, přeskupování a proměn starších démonologických katalogů a rituálních textů. V tomto směru je užitečné podívat se především na několik textů z 15.–17. století.
1. Mnichovský manuál démonické magie
Munich Manual of Demonic Magic, latinsky Liber incantationum, exorcismorum et fascinationum variarum, je rukopis z 15. století dochovaný jako Cod. lat. mon. 849 v Bavorské státní knihovně v Mnichově. Jde o rozsáhlý manuál nekromantické a démonické magie, který obsahuje řadu rituálů, magických formulí a instrukcí. Nejde charakterem o katalog bytostí jako Ars Goetia. Je zde uvedený Astaroth a Mathers identifikoval tyto bytosti:
- Barbarus - v Ars Goetia Barbatos (8.)
- Cason - v Ars Goetia Gusion (11.)
- Otius - v Ars Goetia Botis (17.)
- Curson - v Ars Goetia Purson (20.)
- Alugor - v Ars Goetia Eligos (15.)
- Taob - bez přesvědčivé argumentace v Ars Goetia
- Volach - v Ars Goetia Valac (62)
- Gaeneron - v Ars Goetia Gremory (56)
- Tuveries - v Ars Goetia Cimijes (66)
- Hanni - v Ars Goetia Amy (58).
Tento identifikovaný seznam ukazuje, že již v 15. století existovaly katalogy démonických bytostí opatřených hierarchickými tituly, jako jsou král, vévoda, hrabě, markýz či prezident. Přímou posloupnost od tohoto seznamu k 72 duchům Ars Goetia však nelze jednoduše předpokládat.
Mnichovský manuál je proto spíše dokladem staršího prostředí, z něhož pozdější goetická tradice vyrůstala, než přímým seznamem předchůdců dnešních 72 duchů.
2. Livre des Esperitz – Kniha duchů
Mnohem významnější místo v genealogii Ars Goetia zaujímá francouzský rukopis známý jako Livre des Esperitz (Kniha duchů). Rukopis pochází přibližně z poloviny 15. století a dochoval se například v Cambridge jako MS O.8.29. Obsahuje katalog 46 duchů, přičemž některé údaje odpovídají pozdějším démonologickým katalogům překvapivě těsně.
Právě zde už lze poznávat jména, která se později objeví v Ars Goetia v pozměněné podobě. Téměř s jistotou můžeme identifikovat tato jména, u nichž sedí i funkce:
Agarat → Agares
Forcas → Foras
Barbas → Barbatos
Beal → Bael
Malpharas → Malphas
Berteth → Berith
Oze → Ose
Bune → Bune
Coap → Zepar
Artis → BotisAmon → Amon. Zajímavé je také uspořádání samotného díla. Na začátku stojí Lucifer, Beelzebub a Satan, následovaní čtyřmi panovníky světových stran: Oriens, Poymon, Amaymon a Equi. Následují další duchové rozdělení podle hierarchických titulů.
Livre des Esperitz je proto důležitý nikoli pouze jako „seznam démonů“, ale jako jeden z nejstarších dochovaných dokladů hierarchického modelu démonických bytostí, který bude později charakteristický i pro Ars Goetia.
3. Pseudomonarchia Daemonum
Dalším zásadním krokem je Pseudomonarchia Daemonum, jejímž autorem či editorem byl německý lékař a démonolog Johann Weyer (Johannes Wier). Text vyšel roku 1577 jako příloha Weyerova díla De praestigiis daemonum. Obsahuje katalog 69 démonů a představuje nejdůležitější bezprostřední literární předlohu pozdější Ars Goetia. Weyer přitom nepředstavuje zcela nový systém. Sám uvádí, že vycházel z rukopisu, který označuje jako Liber officiorum spirituum, tedy „Kniha úřadů duchů“. Tento text je pravděpodobně součástí stejné širší tradice, která souvisí také s Livre des Esperitz.
V Pseudomonarchia Daemonum již najdeme naprostou většinu duchů, které známe z dnešní Ars Goetia, například:
Bael, Agares, Vassago zde však ještě není, Barbatos, Paimon, Buer, Gusoin, Botis, Bathin, Pursan, Eligos, Amon, Barbatos, Bune, Berith, Foras, Furfur, Marchosias, Malphas, Vepar, Sabnock, Shax, Vine, Balam, Andras, Haures, Amdusias, Belial a mnoho dalších.
Důležitá je především skutečnost, že Pseudomonarchia již obsahuje 69 duchů, jejichž jména a charakteristiky jsou z velké části velmi blízké pozdější Ars Goetia. Pořadí se však liší a některé popisy také.
Navíc zde najdeme ducha Pruflase, který v pozdější Ars Goetia chybí. Naopak v Pseudomonarchia Daemonum chybí čtyři duchové, které později najdeme v Ars Goetia: Vassago, Seere, Dantalion a Andromalius.
4. Lemegeton a Ars Goetia
Ars Goetia, první kniha Lemegetonu, vznikla v prostředí anglické rukopisné tradice 17. století. Dochované rukopisy jsou datovány především do poloviny 17. století a jejich podoba se může v některých detailech lišit. Teprve zde dostáváme katalog, který se stal standardem moderní goetické tradice:
72 duchů, každý s vlastním jménem, hodností, popisem podoby, funkcí, počtem legií a především sigilem. Je ovšem zajímavé, že nejde pouze o seznam jmen. Ars Goetia zároveň výrazně rozvíjí rituální aparát. Zatímco Weyerův katalog nepřináší systém sigilů srovnatelný s pozdější Goetií, rukopisná tradice Ars Goetia obsahuje pečetě jednotlivých duchů a propracovanější evokační postup.
5. Hierarchie
Nejstarší důležitý stupeň této tradice už lze spatřit v Livre des Esperitz z 15. století. Tam jsou duchové rozdělováni na krále, prince, vévody, markýze, hrabata atd. – například Poymon je král, Amon markýz, Barbas princ, Gazon vévoda, Vipos hrabě. Celkem rukopis uvádí 7 králů, 8 princů, 12 vévodů, 10 markýzů a další hodnosti.
Pak přichází Pseudomonarchia Daemonum (1577). A tady lze pozorovat systém velmi blízký pozdější Goetii, ale ještě není totožný. Některé bytosti mají například dvojí hodnost: Barbatos je Duke/Count, Botis Count/President, Pruflas Prince/Duke atd.
A následná Ars Goetia tento materiál dále uspořádá a ustálí podle hierarchie evropské společnosti. V Ars Goetia najdeme tyto korespondence:
King – král, Slunce, zlato
Prince – kníže, Jupiter, cín
Duke – vévoda, Venuše, měď
Marquis – markýz, Měsíc, stříbro
Earl/Count – hrabě, Mars, měď, stříbro, železo
President – prezident/představený, Merkur, rtuť
Knight – rytíř, Saturn, olovo.
Prvních šest je v zásadě převzato z aristokratického a dvorského prostředí. President je trochu jiný případ – je to spíše správní úřad než šlechtický titul.
A právě proto je velmi zajímavé, že Goetia vlastně skládá dohromady dvůr + feudální správu + vojenskou organizaci. Každý duch má hodnost a současně určitý počet legií, kterým velí.
Hlavní současné směry
Goetie dnes představuje několik základních směrů, jimž se může práce s tímto Grimoire, ale i jinými, ubírat. Dnešní praktikové Ars Goetia nepředstavují jednotnou magickou školu.
Stejný katalog duchů ještě automaticky neznamená stejnou představu o tom, co tito duchové jsou. Pro jednoho praktika jsou samostatnými inteligencemi, pro jiného archetypy či psychické komplexy a pro dalšího něco mezi těmito možnostmi.
Z toho pohledu na ně se odvíjí i způsob rituální práce: evokace, příkaz, vyjednávání, nabídka, uctívání, meditace, aktivní imaginace nebo experiment.
Historická solomonská Goetia není totéž co její moderní interpretace. Moderní směry k původnímu textu přidávají vlastní psychologické, spirituální, luciferianistické, chaosmagické nebo jiné rámce.
1. Ceremoniální / solomonská Goetia
Nejbližší klasickému pojetí Ars Goetia. Praktik pracuje s kruhem, trojúhelníkem, božskými jmény, pečetí ducha, invokacemi a ochranným aparátem. Základní představa spočívá v odlišném pojetí mága, který je hmotný, a ducha, který je méně hmotný. Mág ducha evokuje (předvolává) a řídí rituální vztah k němu.
Patří zde i rituální praxe magické invokace, v níž je duch obvykle chápán jako samostatná inteligence, nikoli jako část psychiky.
Podstatnou roli zde hrají magické nástroje a pečetě, kruh, trojúhelník i ve fyzické podobě.
Pravdou je, že se tady důsledně odlišuje mezi prostorem mága, který je v ochranném kruhu (ten nesmí být porušený), a předvolávanými inteligencemi. Používají se zde Boží jména pro donucení ducha k poslušnosti. Po provedeném rituálu je potřeba ducha odvolat.
Sem patří zejména tradice navazující na Golden Dawn, Crowleyho vydání Goetie a pozdější solomonské rekonstrukce. Jsou zde jména jako Stephen Skinner, Joseph H. Peterson, David Rankine, Joseph C. Lisiewski.
2. Goetia jako spirituálně (chtonická) práce
Duchové nejsou nutně „démoni, které je třeba přinutit poslouchat“. Praktik s nimi může jednat jako se samostatnými inteligencemi a budovat dlouhodobý vztah.
Typické znaky pro tento směr jsou: duch jako samostatná inteligence, vztah, pact, reciprocity, nekromantie, chthonické kořeny.
Rituál proto bývá méně založený na příkazu a více na navazování kontaktu, nabídce, komunikaci, recipročním vztahu, kultivaci vztahu s konkrétní bytostí.
Představiteli jsou například Jake Stratton-Kent, Frater Acher, částečně Michael Cecchetelli.
3. Demonolatrie
U demonolatrie může být vztah dokonce devocionální — tedy nikoli „přivolám ducha, aby pro mě něco udělal“, ale může jít o budování dlouhodobějšího kultického vztahu.
Tato práce je charakteristická jako práce mezi dvěma inteligencemi, duchem a mágem, anebo se jedná o uctívání, které má blíže k pohanství. Goetici jsou vnímáni jako duchovní bytosti, kult, modlitba, oběti, dlouhodobý vztah, vlastní hierarchie.
Typické pro tuto praxi je, že se používají pouze nitra goetických pečetí bez dvou kruhů, protože je tak inteligence ve dvojitém vězení. Osobně si ale myslím, že tím se smazává podstatný aspekt této magie a nejde o vězení. Kdo rozumí dobře staré astrologické magii, přesně ví, o čem mluvím.
Představiteli tohoto směru jsou S. Connolly, J. C. DeCesari, Martin McGreggor, E. Purswell.
3. Psychologická / jungovská Goetia
Tady se duchové interpretují jako autonomní komplexy, archetypální obrazy nebo části nevědomí. Vychází se z psychologie Junga, Hillmana,
Práce může probíhat například tak, že člověk evokuje konkrétního ducha, zaznamenává jeho projevy, pracuje se sny, používá aktivní imaginaci, hledá, jakou psychickou dynamiku duch reprezentuje.
V tomto modelu se netvrdí, že „Astaroth objektivně existuje“. Důležitější je, co kontakt s obrazem Astarotha dělá v psychice praktikujícího.
Dají se zde zařadit některé přístupy Lon Milo DuQuetta.
4. Chaos magick
Tady vůbec nic není nemožné. Duch může být chápán jako autonomní entita, psychologická konstrukce, symbolický komplex, egregor, informační struktura nebo prakticky jako něco, u čeho není nutné definitivně rozhodnout, „co to ontologicky je“. Důraz bývá kladen na výsledek operace, experiment a individuální zkušenost.
Chaosmagie je založena na proměně paradigmatu a prakticky může pracovat s čímkoli.
Proto může chaos mág použít goetickou pečeť bez toho, aby přijal celý solomonský kosmologický systém.
5. Moderní Luciferianství
Tady se posouvá samotné hodnocení bytostí.
Některé současné směry odmítají představu, že goetičtí duchové jsou jednoduše „zlí démoni“. Mohou je chápat jako božstva, duchovní inteligence, učitele, mocnosti, iniciátory, bytosti hodné uctívání. Goetické bytosti jsou brány jako rozšíření panteonu či archetypů Lucifera.
Typickými představiteli jsou Michael W. Ford, Jeremy Crow, Asenath Mason.
6. Experimentální Goetia
A potom je tu současná praxe, která už prakticky kombinuje všechno možné.
Praktik může například vzít: pečeť z Ars Goetia, astrologickou korespondenci, vlastní invokaci, nabídku, meditaci, tarot jako komunikační prostředek a následnou evokaci.
Ovšem stěžejní myšlenka není postavena na paradigmatu.
Historicky to nemusí být vůbec autentické. Ale pro moderního praktika to může být funkční systém.
Dá se zde přiřadit Thomas Karlsson, část praxe Lon Milo DuQuetta, Konstantinos.
Závěr
Historické záležitosti jsou skvělou inspirací pro dnešek. Dá se říci, že ono rozdělení magické praxe v současné době je založeno na tom, do jaké míry napodobujeme historicky prokazatelnou práci a do jaké míry ji kombinujeme s moderními výmysly. Nejde o to zaškatulkovat vlastní práci či přístup, ale o drobný přehled přístupu, který mají někde vedle.
Takto obecně se nedá říci, co komu by vyhovovalo. Co je jako jediná pravda pro každého člověka. Mohu jen říci, které věci fungují mojí maličkosti.
A přesně toto čtenář nalezne na mém herohero.
Komentáře