Je zatěžko se s adeptem magie přátelit
Především velkým rozdílem je to, že ačkoli adept dosáhne v magii jakékoli mety, ať již formálního uznání ze strany magického společenství nebo si jen naplní své megavelké sny, nemá hotovo. Protože vždy je něco dalšího, na čem je potřeba pracovat, s čím je potřeba se seznámit a znovu začít. Pouze praxe a zkušenosti zajistí, že naběhnout na cokoli dalšího je jednodušší. Takže adept neustále na něčem dělá, má něco rozpracováno. Kdo to má vydržet čekat, až projde procesem, který potřebuje?
Hospodaření adepta s časem nikoli právě společenským způsobem představuje další potenciál k problémům. Zejména, když má adept kromě magie i profesi a rodinu. Magie vyžaduje jisté časové nasazení, takže času stráveného v hodpůdkách, na různých akcích, setkáních apod. výrazně ubývá. Nebývá ani spolehlivý stran různého jiného kontaktu, ať již telefonického nebo písemného. Jestliže si někdo uvezme do hlavy, že si z adepta chce udělat neplaceného kauče, bude jej to stát hodně sil. Možná některé adepty do určitého stádia ještě baví radit někomu jinému, co má dělat, ale jednou přijde ona linie, přes kterou mu již žádná další rada ústy neprojde. Lidé pro tento typ mlčenlivosti zřídka mívají porozumění.
Návštěvy bývají kapitolou samy o sobě, zejména, když se jedná o návštěvy, které tak nějak automaticky vycházejí ze svého nezadatelného práva na přijetí, jehož rubem je povinnost je přijmout. Jistě, je-li to jednou za čas, adept ještě návštěvu nějak ustojí, překoná se a namluví si, že jej to baví. Ovšem jednou přijde čas, kdy odmítneme si něco nalhávat, jen aby byl v rodině klid, a možná zjistí, že to tak nějak velmi podobně vidí i jeho blízcí, ačkoli magii nepraktikují.
Jistě, je fajn se setkávat s lidmi, s přáteli, vzdálenější rodinou, ale všechno má svojí míru. Ovšem rizikovost takových setkání spočívá v něčem jiném. Často pod rouškou přátelství a rodinných vazeb se skrývají vazby založené na manipulaci, kdy něco děláme právě z tohoto důvodu. Jestliže adept praktikuje transformační magii, tak jednoho krásného dne zůstane stát jako opařený, protože najednou ty vazby v celé jejich nahotě uvidí. Potom je konec, v magii si musí umět každý stát za sebou.
Protireakcí bývá uraženost. Zejména adept, který se věnuje magické transformaci, se opravdu na nečary ve svém okolí nemůže zlobit. Oni jsou zvyklí na jeho Staré já. Jenomže adeptovo Nové já vnímá věci jinak, jinak reaguje. Bývá poměrně běžné, že se u něj vyvinou vlastností, které ten druhý nerozchodí. A nemusí jít jenom o manipulátora. Jednoduše, není povinnosti okolí, aby akceptovalo adeptovi osobnostní změny. A pochopitelně posléze nastupují obranné mechanismy. Uražení se představuje jeden z nich.
Adept si potřebuje uvědomit, že jsou lidé, kteří jej v nějaké roli doprovázejí celoživotně, obvykle se jedná o přímou příbuzenskou linii a partnerské vztahy. Jistě, vyskytují se i v jiných rodinných vazbách, ale může se jednat i o přátelé. A potom jsou lidé, kteří se potkají pouze na určitou fázi svých životů, něco si předají, ale jejich mise samovolně skončí. Nemusí jít o rozchod ve stylu drama queen.
Umění nebýt kontaktní i několik týdnů, u některých typů kontaktů i několik let. Čím více na adepta někdo tlačí, tím více se brání. Stanese odolným vůči různým zprávám, telefonátům, ... jej v dané období nezajímá, co mu kdo chce. Vůbec má jistý zdrženlivější přístup vůči jakémukoli návrhu stojicímu nás, ale podobně se chovají i jinak zaneprázdnění lidé.
Tyto projevy vůbec nejsou známkou nějakého nevražení, nepřejícnosti či jakýchkoli jiných negativních emocí vůči ostatním lidem. Respektive by být neměli, protože adept magie se nemá omotávat nevhodnými zatěžujícími emocemi vůči komukoli.
Mezi námi, nefunguje to tak, že někdo nechce vidět jenom nečary, funguje to tak i ve vztahu ke kolegům. Protože potřeba být sám se se svými záležitostmi nečiní výjimek. Ovšem u kolegy lze očekávat porozumění.
Komentáře