Přišel, posadil se a promluvil

"Přišel, posadil se a promluvil." 

Tak nějak si mnozí představují komunikaci s tvory méně hmotnými či vlastním Svatým andělem strážným (dále budu používat zkratku SAS). Přesně takto bych to napsala do povídky. Stejně tak lze popisovat i sen nebo jen tak použít jako metaforu. V podstatě k nám může tímto tuze normálně běžným způsobem promlouvat cokoli, jak jsem kdysi popsala na dozvucích povídky o lampových lidech. Lampoví lidé představují fantazii a ta, jak je známo, pobírá realitu trochu jinak. 

Kontaktní magie jako taková se pohybuje na hranici mezi světem hmotným a nehmotným. Nakolik se jedná o fantazii anebo o jev, jehož výsledkem je rada, nalezení východiska ze situace či divinaci, záleží na jedné věci. Ne na tom, zda vnímáte pocit, vniknutí, hlas, vidíte postavu, ale na tom, nakolik umíte používat sféru ihned za hranicí směrem k jemnohmotnému světu. Nejlépe je tato sféra popsána jako Yesod v rámci kabalistického Stromu života. Svět emanací Luny může býti světem iluzí a pasti anebo naopak světem manifestace. 

Podstatné a rozhodující je jenom jedno: jak konkrétně se onen zážitek odráží ve vašem běžném životě. Protože takové kontakty mají smysl, jestliže vás někam směrují, popsouváte se dál či naopak začínáte dělat něco nového, na co jste třeba předtím neměli prostředky, čas, odvahu…   

Především platí, že podle toho, nakolik kvalitní máte kontakt s vlastním SAS, máte kvalitní kontakt i s externí bytostí. Bez kvalitního kontaktu s SAS půjde z velké části o fantazii. Protože bez napojení na SAS alespoň do té míry, která umožňuje komunikaci, není možný ani kontakt s něčím jiným. 

Když si vezmeme zjednodušeně Junga (on se v okultních kruzích ani jinak nepoužívá), můžeme prohlásit, že sami rozhodujeme, co je pro nás skutečnost. Jinými slovy, je na nás, jakou část reality budeme vnímat. Můžeme jít ještě dál a říci si, že to, co nevnímáme, že existuje, pro nás neexistuje, tedy nemá na nás vliv. Dotažení této dovednosti do konce by vedlo k tomu, že v dešti nezmokneme. Tedy alespoň pokud budeme nazí, neb naše oblečení se neumí rozhodnout, že déšť neexistuje. Můžeme se rozhodnout, že neexistují pro nás horko a zima, a přizpůsobit si oblečení tak, aby nám subjektivní realitu nezkreslovalo objektivní skutečnosti. Úplně skvělým výkonem by bylo přebít objektivní realitu a býti neviditelným, nikoli pouze neviděným. Když odrovnáme takto gravitační sílu, můžeme levitovat. 

Bude to stát hodně síly a energie, ale pokud člověk doopravdy chce, nic není nemožné. Osobně mám tyto věci v přihrádce s názvem "výstřední zbytečností", ale někdo jiný zase podobně přistupuje k entitám, protože ony přeci neexistují. 

Těžko mohu říci, že jsem si vymyslela Ódhinna, Dáinna, Freyu, Eseth, Anupeho, Imhothepa, Beliala, Oberona..., protože prokazatelně se tyto bytosti vyskytují v různých pramenech dávno předtím, než jsem tento svět spatřila. Mohu k ním zaujmout přístup někde na škále od smyšlenek až po realitu. Dokonce si mohu říci, že jednou je beru jako energie, podruhé jako zákonikosti, potřetí jako principy fungování, po páté jako tvary, po šesté jako mytologické hrdiny, po sedmé jako inspiraci, po osmé jako existující inteligence, protože toto všechno ony v sobě obsahují. Bude záležet jenom na tom, co všechno umíme vidět. 

Občas některé věci nevidíme či nechceme vidět, bojíme se je vidět, jednoduše je ignorujeme, protože je to jednodušší než jim čelit. Na straně druhé není povinností nikoho stát se vševidoucím a vnímat úplně všechno. Proto i v rámci magické práce si zvolíme přístup, jemuž věnujeme svoji plnou pozornost; jenom takto to dává smysl.   

Jestliže chceme mít kontakt s entitami, potřebujeme věnovat pozornost tomuto směru. Magie, čarodějnictví, jestliže jsou praktikovaná léta, tak vytvoří vazby s energickým tělem. Stejně tak tuto vazbu můžete mít do roka, pokud se cíleně zaměříte na práci s tělem. Jedná se vůbec o první předpoklad, abyste vnímali své vlastní SAS natolik, aby mohl být pořádný kontakt. Jinak je to pouze efemérní neurčité něco. 

Pokud někdo umí karty, kyvadlo či runy, má šanci je použít jako nástroje pro zprostředkování komunikace. Sice to není přímá komunikace, ale nějak je potřeba začít.