Osudovost je slovo, které nás provází tak nějak úplně běžně čímkoli okultním a zavání spíše esoterikou, kde je naopak místy nadužíváno. Slovo osudovost dává najevo působení sil přesahujících lidskou zkušenost, která každého jednotlivce k něčemu předurčuje.
V severské mytologii ani Ódhinn nezmohl ničeho proti osudovosti, v mnohém spíše vzbuzuje dojem, že naopak ji jde vstříc. Zná nevyhnutelné a také ví, že aby vše dopadlo, musí probíhat i věci, jež nedopadají.
Jednoduše jsou věci, které musí proběhnout nějakým způsobem. A jsou zase jiné, které také mají proběhnout, ale zároveň přitom nesmějí odporovat těm osudovým věcem, takže probíhají tak trochu podivně.
Je vše dáno osudem anebo naopak máme svobodnou vůli? Pravda je tak nějak na půl cesty. Jsou jisté momenty a situace, které nastanou. Musí, jinak bychom se nezrodili, neumřeli, nezměnili se a neposunuli se. Ovšem druhou věcí je, zda to bude něco trvalého anebo jen flirt či románek. Lze to přirovnat k DNA. Dostaneme nějaké tělo, nějakou barvu pleti, vlasů, očí, nějaké tvary postavy i různých jejich částí. Ovšem, jak to tělo bude vypadat ve 40, 50, 60, 70....nemusím to vypisovat vše, že? To hodně záleží na tom, jakým způsobem se k tělu chováme. Jistě, nějakou dobu klidně můžeme hřešit, protože opravdu devastaci odolávající geny. Ovšem někdo, kdo se musí snažit již od 30 to v konečném stádiu může mít lepší, nežli lemplík s dobrou genetikou.
Jsou lidé patřící do našeho života tak nějak skrze linky osudu a jiní z pohledu osudovosti nahodilou volbou. Někdo si to uvědomí a má jasno, jakou roli právě se vyskytující jedinec může v jeho životě sehrat. A stejně tak je to se vším, co nám do života přijde. Mnohdy lidé doufají v osudový vztah, protože toho druhého ještě dobře neznají. A také ona osudovost nemusí vždy znamenat, že je to for ever.
Osudovostí nazýváme často silné okamžiky v našem životě. Tehdy se děje něco, co nás přesahuje. Něco, co nemáme a ani nemůžeme mít pod kontrolou. Jenomže málokoho napadne, že osudovost nemusí být o tom, že vždy v určitý čas musí být určitém místě, což bývá nejvíce běžná představa. To by také znamenalo, že jakoukoli šanci máme jenom jednou a již nikdy více. Ale je to skutečně takto?
Každý jednotlivec má něco jako dispozice a něco dané. X lidí s těmito vlastnostmi a dispozicemi před ním v jeho rodině mohlo běhat v zaběhaném kolečku, ale jeden se rozhodne, že naloží se svým životem jinak. Jinak nemyslím jako looser, to až tak těžké není. Jinak myslím, že uchopí svůj vlastní osud do svých rukou a zařídí se podle své Vůle. Což je nakonec to nejtěžší. Nedat na všechy ty řeči, odsudky, předpovídání neúspěchu.
Jestliže chceme žít svůj osud, je potřeba být otevřený různým možnostem a nenastavovat se do směru "a já již nic jiného nechci". Často bývá největší překážkou právě vlastní zauvzatost. Jakmile se nám něco nepovede, svéhlavě se urazíme a vytrvale odmítáme cokoli jiného nežli to, co jsme právě ztratili. Přesně takto vypadá ona pověstná hloupost, kterou si šlapeme po štěstí. Potom opravdu jakákoli změna k lepšímu se stane pouze dílem náhody.
Komentáře