Sny, v nichž vystupují mrtví lidé, které snící znal, bývají často po probuzení plné otázek a i mnohdy traumatické. Většina lidí není na ně zvyklá a spíše, než radost z nečekaného setkání, navozují děs. Již někde slyšeli o různých věcech a tuší, že jsou nějaké mezi nebem a zemí. Možná se setkají s různými pohledy, že jde o duše, případně jen symboliku zavrtanou do jejich vlastní myslí. Pro mne lidé zesnulí nejsou mrtvoly, strašidla, ale předci. Osobnosti na druhém břehu, pokud člověk žije nějakou esoterickou tradicí, bere je i ve snu vážně. Potom je pohled na ně jako na archetypy promlouvající k člověku ne příliš blízkým, neb právě osobnost předků, ne jejich odosobnění, dává tradici smysl. Byli zde, žili své životy, dělali věci po svém a přesto zůstalo něco jako odkaz - dědictví, něco, co máme i v genech a proto reagujeme tak, jak reagujeme. Kultura, ze které pocházím, vnímala sny a předky ve snech ne jako pomatené putování mysli bez kontroly, ale jako skutečnost, že někdo ...
