ADJUSTMENT (o magii s Maat)

Vidím Tebe, co do sna se mi plasticky prolínáš ve všech barvách a jedné... temné rozzářené ohněm... možná ani nevnímám, co říkáš... Jak narazím na nebarvu ve tmavé a přes ní probleskující colorita v nesmělém rozptýlení, poznám Tebe, co ze sna v realitě vyhasínáš... Měla jsem sen, jehož odlesk dotýkal se okraje bdění... měla jsem o noci, co prolnula v ráno... zešedl však nezevšedněl... jen nepřiznávej barvu...

Sny, v nichž vystupují mrtví lidé, které snící znal, bývají často po probuzení plné otázek a i mnohdy traumatické.  Většina lidí není na ně zvyklá a spíše, než radost z nečekaného setkání, navozují děs. Již někde slyšeli o různých věcech a tuší, že jsou nějaké mezi nebem a zemí. Možná se setkají s různými pohledy, že jde o duše, případně jen symboliku zavrtanou do jejich vlastní myslí. Pro mne lidé zesnulí nejsou mrtvoly, strašidla, ale předci. Osobnosti na druhém břehu, pokud člověk žije nějakou esoterickou tradicí, bere je i ve snu vážně. Potom je pohled na ně jako na archetypy promlouvající k člověku ne příliš blízkým, neb právě osobnost předků, ne jejich odosobnění, dává tradici smysl. Byli zde, žili své životy, dělali věci po svém a přesto zůstalo něco jako odkaz - dědictví, něco, co máme i v genech a proto reagujeme tak, jak reagujeme. Kultura, ze které pocházím, vnímala sny a předky ve snech ne jako pomatené putování mysli bez kontroly, ale jako skutečnost, že někdo ...

Hail Mání! Hail Lord of giants! Your cold light is so calm... We follow you, we children of the night... 

Slyšíte zvláštní zvuky? Praskání, šustění, jakoby cupitání drobných krysích nožiček? A když projdete své okolí uprostřed noci nenalézáte žádný zdroj těchto zvuků? Máte pocit, jakoby se váš sluch zesílil, až přes zavřené okno slyšíte, jak někde v dáli bouchly dveře od auta a hlasy vylézajících pasažérů, zvuky elektrických spotřebičů, ač znějí sebevíce hororově, pořád to není ono podivné, co slyšeli jste. Uklidnění, že se jednalo zřejmě o zdání, usínáte, a ono se to opakuje tutéž nebo následující noci. Máte pocit něčeho podivného, nehmatatelného, nevysvětlitelného... Jakoby cizí přítomnost něčeho, co není vidět. Je to zvláštní, ale nikoli neobvyklé. Neznamená to, že nějaká příšera se vás snaží sníst nebo podobně, děje se tak, protože máte zesílené vnímání. Citliví jedinci jakmile se lámou sféry a něco z méně hmotné proniká více do hmoty, tedy se manifestuje, lépe slyší a koutkem oka zachytí i kradmý stín. Neobvyklé a neznámé věci děsí či alespoň vzbuzují ostražitost, což právě bývá p...