ADJUSTMENT (o magii s Maat)

Jsou duchové bytostmi, které nás svádí vlastním záměrem, jen ten není na počátku zjevný? Možná stejně smysluplná otázka jako kdybychom chtěli takto obecně charakterizovat všechny tvory dobře hmatatelné. Nejsou stejní všichni lidé, všichni psy a kočky, byť navenek mají jisté společné znaky vztahující se k pohybu, tvaru, způsobu projevu... A není potřeba zapomínat, že to, co dobře neznáme, nám stejné přijde. Teprve vlastní zkušenost nastaví věci do srozumitelna a umožní rozeznávat. Lidé běžně nerozlišují, vše nehmotné, jakmile se s takovou bytostí potkají, spadne do všezahrnujícího pojmu strašidlo. Jistě, projevy takové bytosti jsou trochu jiné, než na co je člověk zvyklý, a nedejbože, když je toto spojeno se záhadným šustěním, praskáním a lomozením... ono děsivé je i samotné ticho. Jakmile si člověk trochu uvykne, začne tyto bytosti více konkretizovat, takže někdo vidí anděly, jiný draky, další neurčité chuchvalce hmoty, jiný zase tvory více humanoidní... Jakoby člověk předpokládal...

Pro všechny čtenářky,  neb být ženou je  krásné a zejména dnes velice náročné... Takže na nás...

Klasik říká, že génius se poučí z chyb jiných, moudrý z chyb vlastních a hlupák je nepoučitelný... Na druhém vidíme chybu každý, není to až takový problém, ovšem ani to nám nezabrání udělat chybu obdobnou či stejnou... Poučit se, znamená udělat krok směrem kupředu. Nemyslím tím zaříkávadlo "a já již nikdy...", které naprosto spolehlivě přivolá stejnou situaci, nýbrž postavení se k situaci jinak, až nastane. Jak? To nedá se dopředu naplánovat. Situace mají tendence nás zaskočit a právě ono poučení by se mělo projevit  v nějaké duchaplné reakci. V tom nelze nevidět prvek jisté evoluce... Poučit se, znamená vidět obdobné v jiném světle, změnit pod tíhou pochybení pohled na to co bylo, a jen tak máme naději, že příště zachováme se jinak...