Kočka loví mraky...
již nebaví ji běhat
za myší z papíru...
Lidští tvorové mají tendence oddělovat vše do různých přihrádek, s oblibou všemu budují hranice...
Při pohledu na mraky, které si různě rostou a splývají, překrývají se a zase jinak oddělují v různých vrstvách mně napadá, že ony ale jedou větrem kamkoli, bez ohledu na oficiální vzdušný prostor.
Nicméně přišla ke mně i kacířská myšlenka, že ona voda, která v nich je se mohla načerpat kdekoli, ignoruje oficiální hranice a také si kdekoli spadne.
Někdy napadá mně u nádrže s vodou i romantická myšlenka, jak takový mrak nabere si nějakou tu kapalinu právě z té vodní nádrže a žene ji světem někam dál. Kurýr to přímo Hermovský. A odevzdá někde jako zprávu poklidnou, jinde s vášní za burácení hromů a efektů světelných. Někde je přijímaná s vděkem, jinde třeba i s hrůzou..., někde je vody málo, jinde ji zase přebývá, záleží jenom na místě a čase...
Pohlížeje na jejich majestátní plavbu po obloze nenechává mně lhostejnou a vždy na něco zvláštního myslím. Mraky plynoucí kolem představují závan inspirace...
Komentáře