
Nedomnívám se, že by průměrnost byla výjimečnosti ke škodě,
či ji nějak ubíjela. Výjimečnost se nachází úplně v jiné sféře a její
zájem je naprosto odlišný. Nejde ji o masovost, kvantitu, rozšířenost, či snad
všemsrozumitelnost. To, co je výjimečné, nemá zájem na ničem vykazujícím
některý ze znaků průměrnosti. Necítí zde konkurenci, nevadí ji, její „vody“
jsou úplně jinde, kde průměrnost nemá šanci dosáhnout. Dostane-li se někdy něco
výjimečného do sféry povrchnosti, nebude problém se z toho marasmu dostat
zpět do čistých vod. Nehrozí ani zatažení do bahna, to výjimečné jde po vlastní
cestě, ví, že navzdory okolnostem nemá dát na to špinavé, ačkoli nemá potřebu
jej ničit. Nakonec, byl by boj s větrnými mlýny.
Výjimečnost jest rozpoznatelná sama o sobě, prostá pouhé
fantazie představuje ušlechtilost imaginace. Není potřeba jí objasňovat,
osvětlovat, přiblížit, interpretovat nebo snad prověřovat. Dotýká se jen těch,
kteří jsou schopni oprostit se od nízkého, aby jí sami v sobě uvolnili
místo. Kdo pozná její dotek, pochopí, jak zbytečné jsou pokusy o její
objasnění. Čím více ji člověk ve svém nitru uvítá, tím do více oblasti jeho
života ona pronikne. A potom již nebude potřeba vyhledávat dobrodružství, neb
na zajímavé a fascinující promění se věci obyčejné…, sám život stane se
„dobrodružstvím“, pro nudu (nakonec tolik typickou pro ty, co v ní uvízli)
nezbude již místo. Na výjimečnost neexistuje diplom, dekret, ani potvrzení.
Nelze za ni udělit kousky nablýskaného kovu. Jak usídlí se v člověku,
nutně jej změní, rozbourá vazby staré a vystaví nové …, vše pokrytecké bude
zatlačeno do ústraní. Jakékoli označení, slovo ztrácí postupně svůj formální smysl,
člověk jednoduše ví.
Komentáře