
Ryby zde představují stojatou vodu a rozklad je Saturnem ještě umocněn, tady není přáno živému. Pohár jsou staré a rozbité... jako trosky něčeho, co kdysi fungovalo. Crowley k této kartě přiřazuje německou spálu křesťanského mysticismu.
Tazatel obvykle končí s pocitem marné snahy a vnitřní prázdnoty, někdy kombinovaný i pocitem absolutní vyčerpanosti. V podstatě neví, jak dál, jakoby nejenže nemohl nic nabídnout druhé straně, ale ani sám sobě. Opravdu úžasné je, když je tato karta ve výsledku. Jak tuto situaci ustát? Především si uvědomit, že jakákoli snaha nevede nikam a přijmout tuto skutečnost. Také je na místě přehodnotit dosavadní hodnotový systém k dané věci, třeba ji nepřikládat až tak velkou důležitost. Zejména to chce vzdát se zdánlivé stability, která rozhodně stabilní není, a v podstatě nikam nevede. Osobně dávám oné citaci z Antares (Učebnice výkladu Crowleyho tarotu) za pravdu.
Podle Crowleyho tato karta představuje to, k čemu se schylovalo, ale nedošlo. Mohu říci z vlastní praxe, že jde o velice přesnou charakteristiku.
Jediným řešením je přijmout, že situace se vyvinula jinak, než-li člověk předpokládal, že vliv, který nebyl plodným odešel ... Příliš mnoho energie bylo vyplýtváno na jiné (Ziegler). Potom pomine sevření... nastoupí stav svobody, jakou člověk ještě nepoznal, neb se vzdal zdánlivě stabilní situace. Vždyť k tomu to celé od počátku směřovalo, jen si to člověk nebyl ochoten připustit. Z té vody, která zde protéká se čirá dvojka pohárů skutečně udělat nedá... Ambice zde jsou zabahněné... Nevracet se ... jít dál a pryč... A vidět důvody, proč se to nepovedlo jen v jiných sice uspokojí ego, ale nic neřeší... kdo skutečně velikým je, nebude se opájet vlastní bezchybnosti a dokonalosti, ale pojmenuje vlastní chyby... Ono odejití nemusí být the End... v určité fázi sebepoznání je spíše ponořením se do hlubiny, neb na povrchu to nestojí za to...
Podle Crowleyho tato karta představuje to, k čemu se schylovalo, ale nedošlo. Mohu říci z vlastní praxe, že jde o velice přesnou charakteristiku.
Jediným řešením je přijmout, že situace se vyvinula jinak, než-li člověk předpokládal, že vliv, který nebyl plodným odešel ... Příliš mnoho energie bylo vyplýtváno na jiné (Ziegler). Potom pomine sevření... nastoupí stav svobody, jakou člověk ještě nepoznal, neb se vzdal zdánlivě stabilní situace. Vždyť k tomu to celé od počátku směřovalo, jen si to člověk nebyl ochoten připustit. Z té vody, která zde protéká se čirá dvojka pohárů skutečně udělat nedá... Ambice zde jsou zabahněné... Nevracet se ... jít dál a pryč... A vidět důvody, proč se to nepovedlo jen v jiných sice uspokojí ego, ale nic neřeší... kdo skutečně velikým je, nebude se opájet vlastní bezchybnosti a dokonalosti, ale pojmenuje vlastní chyby... Ono odejití nemusí být the End... v určité fázi sebepoznání je spíše ponořením se do hlubiny, neb na povrchu to nestojí za to...
Je to o odejití od situace z vnitřních důvodů, když člověk má pocit, že toto pro něho není to pravé. Je lepší se smířit a odejít od toho, co nikdy nebude, neb cesta, ze které člověk odešel by vedla do slepé uličky.
Někdy konec otálí, než nastane adává člověku šance, aby sám odešel. Je potřeba této šance a zároveň i rady využít.
Komentáře