Runové futharky jak šly po sobě

Tento článek jsem napsala, abych čtenáře seznámila se základními sestavmi run. Zároveň mám snahu přidat i vlastní zkušenost, protože lidé často míchají dohromady věci, které smíchané takto dohromady představují nesourodou směsku. Chci tím přispět k tomu, aby čtenář, pokud začne runy praktikovat, činil tak systémově, v souladu s kulturním kontextem, a aby jeho snaha vedla k reálnému  výsledku.  

Především chci říci, že sady run nepředstavují pouze abecedu, ale zároveň i vzájemně propojený systém znaků, který v sobě skrývá síly magie. Jistě, je potřeba tyto síly rozeznat a pracovat s nimi způsobem, který dává smysl. Je potřeba říci, že systém run není jediný, ale jedná se historicky o tři staré systémy a jeden novodobý. Pokud mluvíme o runové magii, je potřeba myslet na to, že pracujeme s celou runovou abecedou jako systémem. Mnoho lidí dělá tu chybu, že si volí názvy run a tvary, když mají tři varianty, podle sympatií a absolutně ignorují historický a kulturní kontext. Potom ale nepracují se systémem, nýbrž s nahodile vybranými znaky a tvary (případně i zvuky).

futhark či futhorc    

Runy a jejich používání je vázáno na runové futhorky/futharc. Nejedná se o synonyma, nýbrž o slova mající různý význam. Především se jedná o moderní filologický pojem a myslí se jím konkrétní runová abeceda podle prvních jejich písmen.

Futhark je pojmem používaným pro starší a mladší runovou abecedu. První má 24 run a druhá 16.

Futhorc se používá pro anglosaskou runovou abecedu, která se vyvinula že staršího futharku, magicky lze využívat 33 run. Dochází zde k modifikaci výslovnosti "á" - anzus na "ó" ós a "k" kenaz na "c" cén.   

Starší futhark (The elder futhark) 

Představuje základ, z něhož se přímo vyvinuly vikingské a anglofrízské runy. Obsahuje 24 run rozdělených do 3 aethyrů. Používal se jako písmo pro praskeandinávštinu a praseverogermánštinu. Nápisy v tomto písmu bývají krátké: jména, vlastnické značky, pamětní formule, někdy magické či rituální zápisy, a používaly se zejména na brakteáty, zbraně, šperky, kameny.

Používal se nejenom ve Skandinávii, ale používali jej i Germáni obecně, dokonce i na Horním Dunaji.   

Pro runovou magii se jedná o naprosto základní runy. Potřebujeme je, jestliže si chceme naplnit své sny. Jestliže potřebujeme něco vybudovat v jemnohmotné realitě a budeme to chtít dostat do hrubé hmoty, potřebujeme pracovat s tímto futharkem.   

Domnívám se, že je více než vhodné začít tímto futharkem. Nakonec ty ostatní skupiny run se na tomto základě učí mnohem lépe.  

Anglofríský futhorc a anglosaské runy (The Anglo-Frisian futhorc)

Vznikl ze staršího futharku a vyvinul se v Nizozemsku a v rané Anglii rozšířením 24 run o další znaky na 26 až 28. Používal se zejména v 5. až 7. století. 

Anglosaské runy (Old English Futhorc) jsou pokračováním anglofríského futhorcu, ale jde již o čistě anglickou variantu po oddělení od Frísů. Používaly se v Anglii v 7. až 11. století, prakticky až do normanské invaze. Tady se počet znaků rozšířil až na 28 až 33, později 34 run. Runové básně jsou de facto v anglosaských runách. Jen pro úplnost, Beowulf je napsán v latince ve staroangličtině. 

V podstatě pro magii můžeme používat až 33 run. 

Tento futhorc je vhodné nechat působit psychicky; provázat si jej se složkami osobnosti představuje velmi zajímavé dobrodružství. Bylo by škodou nepracovat s runovými básněmi, které v originále nádherně znějí a jejichž význám dává sofistikovaný smysl. 

Pozn. k psychickému působení: setkala jsem se s tímto přístupem k tomuto futhorcu u více autorů, kteří se v rámci magie zabývají tímto futhorcem.     

Mladší neboli vikingský futhark (The Younger futhark)

Vyvinul se přímo ze Staršího futharku, obsahoval již ale pouze 16 run. Používal se v 8. až 12. století, místy až ve 13. století. Byl rozšířený ve Skandinávii a také se používal na Islandu (tady se nepoužíval starý futhark). Jako abeceda se přizpůsobil staroseverštině, jedna runa představuje často více hlásek, takže je potřeba číst text v kontextu. Používal se nejenom na runové kameny (pamětní nápisy), právní a majetkové zápisy, obchodní značky, ale i pro magické formule (galdr, seiðr, ochranné nápisy).  

Jestliže jde o přežití a ovlivnění matérie, vyplatí se používat i tento futhork.       

Středověké (rozšířené) runy (The Medieval runes)

Používaly se ve 12. až 14. století, později se změnily na

Vznikly rozšířením runové abecedy přidáním nových znaků pro samohlásky a specifické hlásky staroseverštiny. Jsou ovlivněny latinkou a křesťanskou písařskou kulturou. Nalezneme zde i tečkované runy.  

Tyto runy představovaly vyloženě písmo, nikoli magický systém sám o sobě. Psaly se v něm i milostné dopisy, právní formule kletby. Místy připomínaly latinku lomenou do runových oblouků. Měl 28-40 znaků. Používaly se ve Skandinávii a na Islandu. Na kostech a dřevěných tyčkách se jimi psaly magické formule na ochranu proti zlu, nemocem, formule milostné magie ("miluj mě", "pamatuj na mě"). Tyto formule obsahovaly jména svatých, části modliteb. 

Islandské grimoires a galdrastafir

Galdrastafir představují magické sigilie. Mezi nejvíce známé příklady se řadí Vegvísir a Ægishjálmur. Ačkoli tyto symboly často vypadají runově, nejedná se o runy v abecedním smyslu, ale o magické konstrukce, které někdy obsahují stylizované runové prvky, ale jejich struktura je sigilická. 

V těchto grimoires je vidět vliv nejenom run, ale i středověkých grimoires a křesťanství. 

Armanenský futhark (německy Armanen-Futharkh) 

Představuje moderní esoterický systém run, který vytvořil rakouský okultista Guido von List na počátku 20. století. Nejde o historickou runovou abecedu doloženou archeologií, ale o mysticko-symbolický systém, který měl podle Lista navazovat na „tajnou tradici“ starogermánských kněží – Armanů.

V akademické runologii se armanenský systém považuje za moderní konstrukci, která je součástí okultního runového revivalu, nikoli za autentickou germánskou tradici.

Jedná se o systém 18 run inspirovaných Hávamálem, jeho účelem je nastavení esoterické symboliky, kterou lze aplikovat na magickou a mystickou práci. List tvrdil, že během období dočasné slepoty obdržel „vizi“ původních run, které prý byly tajným učením germánských zasvěcenců.

Některé názvy run tohoto systému připomínají názvy run ze Starého nebo Mladšího Futharku, ale jejich významy i pořadí jsou výrazně upravené.