21.6.19

Batolecí věk mága

A naučil se něčemu, zjistil, že něco již ovlivní a začal si uvědomovat svojí moc. Pochopil, že na prvním místě je pouze jediná osoba - on sám.

 

Tak nějak se dá parafrázovat vstup do batolecího věku mága, který zdá se býti požehnáním. Jediné, čeho mág zná, je jeho vlastní vůle nezakalené jakýmkoli podnětem mimo vlastní ego. Sám vše ví nejlépe, vše zná a cokoli jiného je zbytečné. Proč se podívat, jak svojí praxi rozvíjejí lidé jinde. Na co. On sám jediný je nezávislý a sám se sebou si vystačí. Absolutně bez jakékoli pochybnosti odmítá vše, čím by jeho nevědomost mohla být jenom trochu ohrožená. Na co. Jen on sám již vše přečetl a vše dobře zná. Co mu tam bude někdo jiný vykládat nebo jej poučovat. V českém prostředí se tato mutace často projevuje nechutí k anglickému jazyku. Možná proto, že v tomto jazyce lze nalézt vše, co týká se magie, a nedejbože, kdyby mág poznal, že jeho pojetí magie připomíná dětskou hračku a on sám pouze táhne kačera za sebou, protože pouze on sám je všemocný.

Je jako batole opilé všemocnosti a neschopné jakkoli se zbavit za sebou starého kačera táhnoucího si na provázku. právě tento kačer představuje zbytky vědění, které kdysi nabyl, ale i to je zdeformováno jeho osobním přístupem a nechuti učit se cokoli jiného. Protože na co.

Batolecím věkem si v magii projde každý. Hloupé je, když se tento věk protáhne na několik desítek let. Prostě takové lidi vidíte a zjistíte, že se vůbec v ničem nezměnili. Při troše zkoumání lze dospět
k závěru, že ačkoli zpočátku vykazují známky inovace stran maskování své zkostnatělosti, nakonec je to zase to jediné: nikdo neví, co dělám, je to moje tajemství... já nikomu neřeknu, co dělám, protože takto by kdokoli mohl přijít na to, že vlastně toho až tolik neumím (mnohdy maskováno, nikdo jiný nepochopil smysl tak, jako já a nepotřebuji ty další věci, znám zkratku) ... jsem dokonalý a geniální, ti tupci kolem nikdy nepochopí, protože oni se potřebují pořád učit, cucáci...

Nemyslím si, že má smysl křičet na batolata. Taktéž nám neprospěje, když se ujmeme cizího batolete a budeme jej chtít vychovávat. Jsou jací jsou a nějak si sami se sebou spokojení funguji, ačkoli okolí zase nechápe proč. Takovéto batole sice ničeho ohromujícího nedosáhlo, ale ono samo se vidí jako ten nejmocnější hrdina, který dovede vše. Neumí se přiblížit světu dospělých, ač by sami chtěli a štve je, když nejsou uznávaní všeobecně. Ale není potřeba se tím nikterak trápit, oni si najdou zdůvodnění obsahující obvykle poukaz na vlastní moudrost a pohled na druhé jako na tupce, jenž jsou hodni jejich výsměchu. Podle toho nedospěle působí i jejich projev navenek, jakmile s nimi člověk nesouhlasí.

Žádné komentáře: