4.12.18

O nepředvídatelnosti...

























Lidé mají rádi uspořádanost a jakákoli nepředvídatelnost jím dělá potíže, bůhví proč.
Přitom v životě je více neznáma, nežli toho, co lze spolehlivě předem odhadnout.
Otázkou je, zda bychom se neměli děsit toho, co je více předvídatelné. Právě předvídatelné má snahu necitlivě plánovat budoucnost, aniž by bralo do úvahy faktor změny. Tajemno u předvídatelnosti nehraje žádnou roli a bývá často ignorováno.

Ani v divinaci nikdy nevidíme vše, ale dost na to, abychom se učili s realitou pracovat. Realita se neohýbá, ta je v části v chaosu a odtud někdy její proud vychází.
   
Lidé mají obavy z chaosu a neumí si nic jako chaos představit, přitom právě v jeho strukturách tvoří se překvapivé. Obavy z destrukce nejsou na místě, mnozí lidé by vše jenom shromažďovali a vůbec nic ani to zničené, neopravitelné za žádnou cenu nevyhodí. Potom to u nich v mentální rovině vypadá  jako v bytě člověka, který nechává doma odpad. Síly univerza ovšem fungují destrukčně tam, kde se člověk bojí a pořád drží se toho, co již nepotřebuje, jakoby nechtěl ani umět chodit bez opory. Z hlubin nad nebesy vynoří se dráp chaosu, který sebere to zbytečné a překonané... . Lidé často ani po varováních nechtějí se modelu rozbitého a neopravitelného pustit. Naopak, vzdávají to tam, kde se jím objevuje signalizace, že za čas, zde k narovnání dojde, jen probíhá proces transformace.

Možná je to vše způsobeno nechuti něčeho se vzdát, něčeho, co jsme si vysnili a rozbitý model se tomu nejvíce blíží.   

Žádné komentáře: