11.11.18

Konec projektu X


Projekt X neproběhl úspěšně, neb přes všechno, kam jsem se dostala, samotný výsledek projektu X nevedl k cíli. Nemyslím, že je magie vždy postupuje přímočaře a mnohé věci trpělivosti vyžadují. Nicméně  navzdory všemu, co projekt X přinesl jako vedlejší účinek, on samotný s úspěchem spojený není. Výsledek se jednoduše nedostavil.

Projekt X začal před 10 lety, kdy měla jsem jednu ze svých prvních vizi, kterou rozvíjela jsem dál. V té době jsem již nějaké vize měla hezky zrealizované, sice tato byla šílená, ale odhodlání a chuť mi nechyběly. Vize tehdy nastínila konkrétní podmínky, jak by její realizace měla v praxi vypadat. Také jsem se po práci s ní dověděla i konkrétní okolnosti a co vše budu mít jako výchozí podmínky, až to začne.

Brala jsem vizi jako součást svého osudu a o tom, že bych do její realizace nešla, jsem ani nepřemýšlela. Přišla mi přirozená a zapadající do života. První rok se nic podstatného na hmotné rovině nestalo. Část vize v mentální  rovině a její manifestace se dařily výborně. Zapsala jsem si i konkrétní okolností, které se měly projevit na hmotě, a čekala. Mezitím čas plynul a zhruba po 3/4 roce se začalo něco dít.

Nástup byl naprosto nenápadný, vůbec jsem si nepovšimla, že již něco začíná. Do 3 měsíců se tato fáze natolik zintenzivnila, až ji nešlo ignorovat. Co jsem zjišťovala, bylo neuvěřitelně úžasné. Ony konkrétní drobnosti, které byly ve snech, ale zejména v mentální rovině denního snění, se ukázaly být pravdou. V tomto období jsem zejména žasla, jak vše krásně do sebe zapadá.

Musím ale přiznat, že jsem byla navzdory dobrému průběhu velmi nervózní, protože ona story na realitě se vlekla. Příběh měl části, kdy se nic nedělo, potom se něco málo událo a jen mi to potvrdilo věci vnímané odjinud. Dosti jsem měla obavy, zda se projekt rozjede, zda nejde pouze o nějaké napojení se na něco, co se  ale má stát někomu jinému, ne mi.

Projekt se rozjel. Nečekaně, až mně akce zaskočila a velmi hezky probíhala úvodní fáze. Jelikož byly pauzy a sem-tam i kroky vzad, trvala tato fáze přes rok. Pokud se mnou čtenář počítá, již jsme téměř na 3 rocích teprve na začátku.

Další 2 roky se projekt rozvíjel, pravda nikoli bleskově, ale posun zde byl a výhled do budoucnosti také. Pochopitelně se mezitím děly i jiné věci, do mého běžného života projekt zasahoval jen částečně, zato mně posunoval ve studiu a přístupu k magii. Nabyla jsem dojmu, že bez vědomosti se mi nedostane  vědění a já nebudu moci postupovat dál. Byla jsem na tento projekt natolik fixovaná, že mi nepřišlo náročné naučit se čemukoli, co mi přišlo do cesty.

Jakýkoli projekt se časem buď posune do další fáze, anebo se zajistí jeho udržitelnost na několik let. Ale bez posunu dál nic netrvá věčně, takže automaticky nastává fáze destrukce. Postupná a plíživá, takže nezbude nic, než to rozbít, vyčistit a začít znovu. Přesně toto jsem provedla 2 krát, jenomže nic. Ve fázi, kdy již mi přišlo, že John Dee byl svojí posedlosti nalezení královny proti mně žabař, jsem si řekla, že je čas chvíli projekt pustit.

S odstupem 3 let, kdy projekt dospěl do stádia jeden krok vzad, dva před, dva vzad, jeden vpřed... a nějak se zacyklil, jsem dospěla k závěru, že je potřeba se smířit s neúspěchem. To, co vypadá ve sférách jiných neskutečně úžasně a nějak se i manifestuje, nejde dát do hmoty. Jakkoli jsem pracovala s tím, že vize je chybná a je potřeba ji poupravit, vždy mne to seklo v něčem jiném. Pouze návrat ke koncepci pravdivé, ačkoli nezrealizovatelné vize mne posunul dál a vše kolem začalo fungovat. Jistě, bylo by to krásné, skvělé, jenomže někdy se hrubá hmota sekne. Nevadí. Je potřeba posunout se dál, a přiznat neúspěch projektu.             

Žádné komentáře: