16.5.18

O idolu



Můj vzor... téma častých slohových práci. Utrpení, neuměla jsem najít člověka, podle kterého bych chtěla prožít svůj život. Hodně lidi udělalo velké věci, prakticky v jakékoli oblasti lidské činnosti. Ráda jsem přečetla i nějaký ten životopis, autobiografii, ale nikdy ne se záměrem, být jako ten člověk. 

Myslím, že udělat něco výjimečného, byť jenom pro jednoho člověka, nastane, když si děláme to, co nás baví. Protože jen v tom můžeme být dobří. Nikdy jsem neporozuměla tomu, proč lidé volí svojí práci podle různých faktorů, jen ne podle toho, co je baví. Nejde o to, kde jsme, jsou různé příležitostí, ale jak děláme to své. Když něco baví, může to být kdekoli, a obtížných podmínek
a člověk se dostane do stavu, kdy překoná vše a postupně v tom, v čem je dobrý, daří se mu i excelovat (alespoň někdy). 


 Nemá cenu snažit se být originál za každou cenu, nýbrž žít tak, aby se
v každém okamžiku něco prožívalo. Musí to být utrpením trávit čas tím, co nebaví, co nelze, co nedá se. Jistě, také jsem prožila čas i tímto nehodným způsobem. V podstatě z hlouposti, protože vždy se dá udělat něco, nakonec kreativita mezí nezná.

Žádné komentáře: