11.4.18

Ixión


Uvězněn ve svém ohnivém kole za to, že pomyslel si na Héru, král domýšlivý. Nestačilo mu páchat zločiny mezi lidmi, když byl Diem k hodování na Olympu zván, jeho žena zaujala jej. Nechápal, že nesmrtelní čtou v jeho myšlenkách snad lépe, než on sám. Přesto šanci dali mu, nic neudělat.

A tak Zeus vytvořil mrak ve tvaru Héry, na který ten král o sobě si hodně myslící skočil. Sice vzešel i z tohoto spojení potomek, neb Zeus vše oživit umí, ale krále nepoučitelného k věčným mukám odsoudil. A tak točí se v kole ohnivém navěky, jen chvilka, kdy Orfeus  v podsvětí zahrál byla mu odpočinkem. 


Touha převeliká a neschopnost se ovládnout, to je nejvážnější lidská chyba, která stojí každého hodně. Jsme lidé, i ten největší zločinec po něčem touží a paradoxně Ixióna jeho touha zradila a dovedla jej k věčným mukám. Ne smrt, přechod do jinam, ale odsouzen navěky žít ve stavu věčného zatracení. Právě ona neměnnost a uzavřený kruh představuje past, do které nás umí vlastní touha vehnat.

Mistrem je ten, kdo opanuje své touhy, kdo udrží se a nebude za každou cenu, stůj co stůj, bez ohledu na cokoli jen za svým si jít. Neexistují zkratky, které by vedly k naplnění, ale jsou takové, co mnohdy iluzí bývají.  

Žádné komentáře: