29.3.18

O vnímání světa



K napsání úvahy mně inspirovala polemika mezi astrology, z nichž jeden věří v boha a druhý má pohled materialistický. Nu, tak přidám pohled vlastní. 

Od křesťanského monoteismu, který jsem si nevybrala, ale prostě jsem se do něj narodila, jsem přešla k polyteismu. Aby to bylo zajímavější praktikuji se dvěma pantheony, egyptským a severským, ačkoli do typicky věřícího mám hodně daleko. Pantheony, s nimiž nepraktikuji, beru a nemám problém se žádným. Jelikož praktikuji s Maat příliš dlouho na to, abych měla předsudky vůči jiným entitám a tvrdila, že jen to, co dělám, je jediné správné. Nejsem jediná, více lidí praktikuje polyteismus napříč různými pantheony a někteří praktikují s více pantheony, i v kombinaci, jakou mám já.

Stejně tak beru pohled monoteistický, ačkoli mi přijde ochuzený o mnohé. Monoteisté stejně tak jako polyteisté vnímají, že svět není pouze hodně zahuštěná energie (pevná hmota, na kterou jsme běžně zvyklí), ale je zde něco víc. Pouze na to vše mají jednu jedinou entitu, která je všudypřítomná a zároveň nedosažitelná. Převedeno do psychologie, je to Jung contra Hillman. Žel lidé praktikující monoteismus sklouzávají k citacím autorit a příliš sami za sebe jinak, nežli citacemi autorit o věcech nepřemýšlejí (pokud nejsou vyprovokování), protože se s autoritou naprosto ztotožní. V podstatě proto jsou monoteisté, neb zásada, "nebudeš vyznávat jiného boha, kromě mne", je jím vlastní. Proto se u nich setkáme s radikálními tvrzeními typu: toto jediné je správné. Vyjma vzácné výjimky jako např. Jung. Jistě, tímto trpí i adepti polyteismu, ale jakmile se posunou výše, dostanou jaksi spirituální nadhled a spíše si váží každého, kdo se snaží nějak pojmenovat to ono za závojem. Pravda, mnozí zůstávají předlouze ve stádiu adepta, možná i několik životů.


Takto se dostávám k podstatě vlastního přesvědčení. Ta vyplývá z mé vlastní zkušenosti. Mluvím s nimi, pracuji s jejich atributy a energiemi a objevila jsem živé bytosti, jen trochu méně hmotné (tedy mnohdy trochu dost). Jsem si vědomá skutečnosti, že podobná prohlášení vzbuzují nedůvěru, pokud člověk také nemá podobnou vlastní zkušenost. Umí se manifestovat ve věcech kolem, a ty nabývají trochu jiné atributy a jinak se chovají, než se od nich očekává. Podobnou zkušenost bude mít ale i monoteistický mystik. Podobnou zkušenost měl třeba i Edisson, Newton, Einstein...


Popravdě nemám ani problém s lidmi, kteří uznávají pouze hodně zahuštěnou energii, tedy jdou po ryzí hmotě. Zde je typický styl tvrzení podložené důkazem. Je chybou a vede k neudržitelným situacím, pokud tento styl člověk přenáší i na věci jemné hmoty, protože sám sobě brání v dalším postupu při proplétaní si ducha s ostatními složkami duše. Každý člověk má právo se rozhodnout, jak bude žít a i zvolit přístup, filosofii. Jistě, ne každý již umí vidět stejné právo i u jiných. Materialisté mi nevadí. To, že se vzdávají jedné dimenze světa, jím až tolik neubližuje, jak se mnozí duchovně žijící lidé domnívají. Materialista totiž nevěří, že existuje něco, na co si nelze sáhnout, co nelze pojmout všemi 5 smysly. Při absenci vlastní zkušenosti nebude ochoten připustit, že i něco jiného existuje a lidi, kteří tvrdí opak, nebude považovat tak docela za psychicky zdravé, protože otevřeně, je příliš fanatiků, s nimiž naopak má zkušeností bohaté. To ale ještě neznamená, že materialista nemůže být dobrý člověk a při troše dobré vůle je ochoten připustit, že mytologie ohledně stvoření světa popisují fyzikální proces. Jistě, fyzika je jenom další způsob, jak popsat zjevné. Takže se nedá říci, že by se materialismus vyhýbal těžkým tématům. 


S nadhledem se dají lidé dělit na čaroděje a nečary (díky Rowlingové, je toto dělení přípustné). Znám hodně lidí, kteří úspěšně pracují s magií a přitom jsou materialisté. I toto má svá úskalí. Oni zase hledají oporu skrze fyziku a k entitám zvolili ryze psychologický přístup. Věří ve schopnosti člověka, jsou ovlivnění Nietschem. A někteří z nich by se ohradili, kdybych je za materialisty označila, protože "věří" v duši.

Žádné komentáře: