26.2.18

O taktu a diskrétnosti


























Provádění výkladu karet je spojeno s jistými nároky na takt a diskrétnost. Jistě, to si umí každý představit, ale zejména, pokud vykladač vykládá někomu, koho zná, zná jeho známé, svému rodinnému příslušníkovi, jsou tyto nároky ještě vyšší. Musí odolat tlaku příbuzných a také se sám nesmí podřeknout.

Co se řekne u karet, má zůstat tam. Jde o kvalitu okamžiku, momentku, která není nahraditelná online prostředky a proto nepřestanu tvrdit, že jakýkoli online výklad či výklad na dálku se tomuto nevyrovná. 

Takt počítá i s tím, že vykladač neříká vše, co vidí... Přece jenom stojí před tazatelem i výzvy, na které měl přijít si sám.

Existuje legenda o tom, že vykladač nesmí říkat nic, o smrti kterou vidí a tato legenda je sichrována další, že smrt v kartách vidět není. Ani jedno z toho není pravdou. Jsou vykladači, kteří tyto věci nechtějí vidět, nebo jsou jenom v rozpoložení, kdy to nechtějí vidět. Nicméně karty to nepříjemné ukážou stejně, jako to příjemné.

Jsou tazatelé, kteří radostné zprávy slyšet chtějí jen, protože věštba pro ně je zábavou či hitem.

Být vykladačem nevnímám jako dar, ani jako poslání, ani jako závazek. Je to něco, co člověku jde nebo nikoli. Jako spoustu jiných talentů. Při výkladu karet, ať si člověk přijde jako prostředník mezi bohy a člověkem, či nevědomím a člověkem, či jakkoli jinak, neměl by zapomínat, že i k této činnosti patří fair jednání. Není fair říkat věci, které nedají tazateli šanci, aby je zpracoval. Lze poznat je ve výkladu. Stejně tak není fair vyřčené mezi vámi dvěma podávat dál.

Výklad má člověka posunout někam dál bez oné divné pachuti v ústech. Má ukázat, jak přistoupit k problému, upozornit na to, co přijde, ovšem ne to, co by mělo tazatele do budoucna zablokovat. Není to žádná hrozná teorie, když je člověk u výkladu, prostě to ví, jeho vlastní intuice je tím nejlepším rádcem... 








Žádné komentáře: