15.7.17

Nestagnovat, ale magicky se rozvíjet...

Škodlivé pro jedince trpící pocitem vlastní dokonalosti, jak pro knihomoly nemající čas na denní praktikum, tak pro praktiky myslící si, že vše sami vědí nejlépe.



Změny v osobnosti člověka bývají často dílem osudu, neb člověk v jeho spárech zmítá se jako bárka a pokud chce proplout, nebo ztroskotat, ale přežít, vyžaduje to nesmírnou změnu v osobnosti. Změnu, o jaké se i těm nejlepším koučům může pouze zdát. Protože mír, klid, prosperita samy o sobě příliš hlubokou orbu neprovádějí. Obecně, lidé se mění neradi a většina si změny ani představit neumí. Dobrovolná změna osobnosti je pro většinu populace nepředstavitelná, případně spojována se změnou stylu visage.

Magie lidem, kteří si do svého života přijmou, zaručí transformace. Někdy se dá říci, že jejím nástrojem je kumulace podivných situací, které by nejednoho zlomily, až na to, že jakmile člověk překoná strach, jak mávnutím kouzelného proutku to nepříjemné pomine a adept se poučí hodně o zvládaní problémů. Jistě, podobné věci se několikrát zopakují. Pokud se adeptem stane jedinec mající talent, ale trpící leností, stane se jeho život do doby, než se této neblahé vlastnosti zbaví, řekněme velmi zajímavým, protože cílem všech šílených situací je donutit jedince, aby se laskavě vzpamatoval a začal konečně praktikovat a trénovat. Neb umění magie vyžaduje hodně praxe.

Stejně jako vše, lze i magii dělat efektivně anebo se v tom jenom plácat, případně si v důsledku neznalosti ublížit. Jistě, kdo nic nedělá, nic nepokazí. Jenomže chce to i projít si nějaké prameny, literaturu a postupně se k ní vracet. Spoléhat v tomto směru na intuici, která řekne, či na vlastní kreativitu sice může vést u schopných jedinců k praktikování, ale rozvoj je možný pouze do určité hranice. Navíc hodně času ztratí poznáním něčeho, co je v oboru běžné a kdyby četli, tak by si mnohé zpracovali rychleji. I v této oblasti platí, že bez podnětů zvenčí člověk ustrne.
  
Mnoho začátečníků (někteří v tomto stádiu ustrnou na dobu několik let, kdy jsou pořád stejně „dokonalí“) se domnívá, pochopitelně ve vleku lenosti a  nedůslednosti, že postačí, když si zakřepčí o rovnodennosti či slunovratu, udělají něco big o úplňku, či snad budou světit pouze pitím nápoje Oh-skupiny. U těchto lidí se dá říci, že jsou fanoušci magie, obdobně jako na gauči se povalující fanoušci fotbalu mající velkohubé kritické řeči stran světových mistrovství, ale sami dají pouze občas fotbálek zakončený posezením v hospodě. Mnoho těchto lidí životní nesnáze od magie spíše odradí a jejich odstup bude narůstat. Pochopitelně, ono je to magické bude přitahovat, pouze si na to sami nebudou umět sáhnout.
  
Pokročilejším stádiem je přístup, udělám rituál nebo něco, když to tak cítím, že to mám udělat. Následuje často fáze, dělám něco, když mi teče do bot a madame magie má tendence vyzkoušet, zda-li ta pohodlnost neopadne, když se bude něco dít často či až denně. Takovýto přístup může mít výsledky, ovšem nedá se počítat s výsledky dlouhodobými. Jistě, jde o řešení nějaké aktuální situace pomocí magie a nelze očekávat, že na tom, občas něco udělám, se stavět nic nedá. Chybí základy, takže cokoli člověk udělá, nejde o stavbu, ale spíše postavení stanu.

Mezi lidmi od magie je hodně takových, kteří ustrnuli ve stádiu brouzdání v jiných dimenzích, v astrálu, případně pracují pouze ve snech. Jejich útěchou často bývá pocit, že jsou tak neskutečně dobří, že na té blbé hmotě ritualizovat nepotřebují. Protože ono jím vše funguje. Toto stádium znám docela důvěrně. Určitě je na místě umět pracovat ve snech a tuto schopnost rozvíjet. Taktéž pobyt někde jinde, je jedno kde, podstatné je, kam nás to pustí, co zvládne naše vizualizace, jak jsme schopni vnímat jemnou hmotu, je na místě a opravdu i rozvíjí některé schopnosti. Takto se dají řešit různé situace, jenomže věcí mají tendence se vracet do vyježděných kolejí, o tom je hrubá hmota, kde žijeme. Bez práce na ní vážně nelze postavit více, než vzdušný zámek, a tu a tam docílit jeho manifestace. Pokud člověku stačí, že vnímá, má skvěle rozvinutou intuici, nachází inspiraci k nějaké své další činnosti (kterou pokud důsledně realizuje, vytváří vazbu na hmotu), hodně toho pozná, má zajímavé intelektuálno a vnitřní svět, může v tomto stádiu zůstat. Jen bude balancovat mezi snílkovstvím a provazováním na hmotu, které se bez rituální práce přímo s ní tak pevně a komplexně nedaří.

„Hop sem hop tam“, je fajn program na začátek nebo na období, kdy člověk více relaxuje a poznává. Určitě má své nezastupitelné místo, neb nových impulzů je potřeba. Problém nastává, když je to pouze hop sem hop tam a ani po X létech to k ničemu stabilně netáhne. Člověk je pořád na začátku. Najít pro sebe to pravé v magii je někdy komplikovanější a často se k tomu člověk dostává postupně. Systém dnes jsem křesťan, zítra diskordián a pozítří budu budhista má smysl pouze pod vedením mistra chaosmagie. Stádium poznávání, rozkoukávání se je charakteristické tím, že něco člověk přečte, něco zavrhne, něco si odpraktikuje. Hodně lidí dělá tu chybu, že se pustí rovnou do něčeho pokročilejšího, protože dle vlastního mínění o sobě, po x létech cachtání se v různém, na to mají. Pravdou ale je, že jím jaksi nedochází, že naběhli-li na něco nového, je záhodno se energicky i mentálně a fyzicky s tím novým provázat. Nu, prostě typické jednání amatéra.
           
Ono udělám si vlastní systém je fajn nápad. Pouze je potřeba si uvědomit, že slovem „systém“ je vyjádřena komplexnost, nikoli jednostranné rozvíjení několika málo schopností, které si člověk sám jakž-takž uvědomuje. Vytvořit vlastní systém se nepovede bez poznání jiných systémů, uvědomění si jejich silných a slabých stránek a poznání, jak aplikace nějakého funkčního systému působí na člověka přímo. Jistě, poté, po několikaletém praktiku lze vytvořit vlastní systém.
  
Kdo hledá, nalezne, alespoň něco. Jistě ať již člověk rád čte, nebo praktikuje po svém, či pořád v běhu od něčeho nového k dalšímu něčemu novému, má toto vše smysl, pokud si řekl, že alespoň půl roku se bude denně věnovat nějakému směru zahrnujícímu prvky vizualizace, nutnost něco si nastudovat a naučit se to a denně praktikovat. Prostě udělat něco od začátku do konce, alespoň jedno úvodní stádium. I za tu cenu, že půjde o první kontakt s něčím, co je potřeba poznat, praktikovat a něco o tom vědět a zjistit, že sice to něco naučilo, ale chce se věnovat něčemu jinému. Ono je to podobné jako s prací. Vždy se lépe najde, když člověk je v jakémkoli pracovním procesu, než když se poflakuje doma na dávkách (pouze podobenství, schopný mág tento problém nemá, neb buď žije mimo dění a úřad práce a nemá problém uspokojit své potřeby, nějak se to zařídí, anebo naopak má nějakou činnost, která jej uživí a je s ní spokojen, ať již jde o volnou nohu nebo pracovní poměr). Raději si poctivě odpraktikovat počáteční stadium několika systémů, než být pouhým knihomolem nebo snílkem. Kdo opravdu vydržel a půl roku něco denně ritualizoval, dobře pozná ten rozdíl, když jenom si tak někde brouzdal. On totiž jakýkoli systém postupně lidi rozvíjí, ten kdo seděl v knihách, probudí v sobě schopnost snění a vizualizaci, kdo naopak zase si jenom sám brouzdal, naučí se si i přečíst potřebné, práce s energickým tělem se stane samozřejmostí, rozvine se schopnost divinace, alespoň nějaká, učení se novému půjde samo a vše, co se v životě uděje, bude člověk vnímat jinak a i jinak se bude chovat…

Žádné komentáře: