20.5.17

Ke štěstí a vytrvalosti






































Své příspěvky hodně zaměřují na magii. Jenomže ne každý se k magii dostane, má potřebné vlohy vidění a vnímání a i ti, co je mají, nemají mnohdy zájem je rozvíjet, protože jednoduše chtějí žít úplně jinak. Nakonec je právem každého člověka zvolit si. Ve svém životě jsem potkala i lidi, kteří možnost volby nemají, neb magii se věnovat musí a dokud to nepochopí, jejich život se klátí. Ovšem těch je v populaci minimum. Dnešní příspěvek bude o obyčejné vytrvalosti a snaze stát si za svým. 


Každý z nás má nějaké vlastní cíle, již jenom žít, pokusit se vychovat děti, vydržet v partnerství, vztahu, v manželství, dělat práci s pocitem, že to vše dává smysl, ... nepřijímat postoj, že jsem pouhým kolečkem ve stroji, jednotkou matrixu... vyžaduje odvahu a odhodlání. 
Lidé, kteří spoléhají na Boží vůli a s důvěrou se obracejí k němu skrze kněze, prostředníka, asi nebudou mými čtenáři. Všechen ten okultismus zde je zastraší anebo se o to postará jejich zpovědník. Pokud si člověk věřící v jakéhokoli boha nenajde cestu k němu sám a bude odkázaný jen na vedení kněží, stane se pouhým poddaným, který svojí energii dobrovolně odevzdává nějaké organizaci a mnohdy si to ani neuvědomuje. Přijde mi, že takový člověk vidí svět skrze filtr. Proti takovým lidem nic osobně nemám a rozumím i jejich děsu, když narazí na někoho, kdo sám svůj život drží ve vlastních rukou. Jen soucítím s jejich zbytečným utrpením.

Bylo by omylem předpokládat, že pouze magie, okultismus či mystika vedou člověka k opravdovému životu. Vedou k opravdovému životu pouze ty, které niterně oslovují, ale jsou i jiné způsoby, jak být sebou, jak rozproudit svojí energii a žít v souladu s vlastní Vůli, svými záměry.  Příliš mnoho lidí se dopouští té chyby, že považuje vlastní cestu a přístup za volně aplikovatelný pro všechny. Dokonce se domnívá, že kdo to nemá stejné, je hlupák, protože jeho ego zaslepuje vše.  Tím podstatným motivem pro každého je cokoli, co člověka naplňuje a dělá jej šťastným. Dává jeho životu rozměr hloubky. 

Obvykle, když člověk s něčím začíná, vše se daří, jde od ruky, je radost cokoli dělat. Jenomže dříve nebo později, jak nastupuje rutina (nelze se jí ubránit a navíc pro fixaci je potřebná), přicházejí potíže a překážky. Již nejde postupovat mílovými kroky, naopak, mnohdy člověk přijde o velkou část vydobytého území, nastává období ztrát. A právě v tomto stádiu je zlomové, jak se člověk rozhodne. Vytrvat anebo uznat porážku a začít něco nového. Zanechat toho, co se nezdařilo a začít znovu je fajn, dokud člověk i v 50 nezjistí, že je pořád jenom věčným začátečníkem. Velice těžko se dělá úsudek. Někdy vážně postačí se něčemu věnovat chvilku, člověk získá to, co chce a přejde na další věc. Jenomže teprve čas ukáže, zda tento úsudek byl správný anebo v člověku zůstává pouze pocit ztráty, lítosti a zmaru. 

Úspěch je spojen nejenom s talentem, dřinou a vytrvalostí, ale i kusem štěstí... něčeho, co člověk až tolik neovlivní. A právě magie poskytuje nástroje k tomu, aby člověk toto štěstí zachytil. Je to něco jako umění nechat foukat ten správný vítr do plachet, jenomže ona pomohla již při výběru materiálu, tvaru a také dodala komponenty na stavbu lodi a vedla ruce správným směrem. Funguje něco podobného i u člověka, který jaksi není s ní sžitý?

Domnívám se, že ano. Jde-li člověku o něco, pozná v jistých okamžicích inspiraci, která provede jej dál. Těžce se tato inspirace popisuje, je nádechem, jemuž lidé mají tendenci nevěřit, ač ji zaznamenávají. Osobní šťastná vlna každého z nás. Jen se na ni naladit. A právě to je to nejtěžší. Dokud člověk nepřijme i svojí neracionální část, prakticky toto nepůjde. Nejsme jenom to, co si uvědomujeme, čeho se dotýkáme, jsme mnohem více.
Další podstatnou překážkou je sebelítost. Ono neustále připomínání si křivd, jejich utápění v drogách a alkoholu nevyřeší nic. Vidět svět optikou lidí, jež člověk považuje za své nepřátele, spolehlivě zničí každého. Závist a žárlivost brání prosté víře v to, že lze doopravdy uspět, že to, co člověk dělá, je správné. Mnozí chtějí něco dokázat ne kvůli sobě, ale kvůli někomu jinému. S takovou výbavou může člověk zachytit pouze odlesky štěstí.
Mnozí, jímž se nedaří, nabudou pocitu, že štěstí musí pomoci. Prostě si to nějak zmanipulují. Dovolím si říci, že manipulaci, má-li být zdárná a trvalá vyžaduje nemalé finanční náklady a i tak, zde hrozí poměrně vysoké nebezpečí, že se to proflákne. Takže hrozí další náklady na manipulaci, která by  zabránila profláknutí první manipulace. Manipulátoři si myslí, jak nejsou chytří a jak se jím něco nedaří. Mnohdy právě kvůli toleranci ostatních, ale ta má své meze. Je mnohem jednodušší potkat Mága, než manipulátora, který toto umění skutečně zvládá. Téměř vždy jsou to trapní amatéři, jímž hrozí, že uvěří vlastní lži. A přesně takto manipulace přivede člověka do pekla, sice nevidí duchy, ale vidí sebe tak, jak nikdo jiný na světě. Manipulace nabízí snadnou cestu, takové to "panebože dej lehko". Vede k povrchnosti, halo efektu, ale ve skutečnosti  si lidé velmi brzo uvědomí, že manipulátor je trapnou figurkou. Oni samotní zapletení do uzlu vlastních lží ani již neumí si vystavět normální vztahy, to, oč jím jde, a co se jím daří, je pouhá závislost.

Zachytit vlnu štěstí, vystoupit na ní a vézt se, plynule navazuje na další, vyžaduje být především nad věcí a upřímný k sobě samotnému. Jestli má šanci něco přežít, je to opravdovost pocházející z hlubiny. To jedince zadrhnutý sebelítosti a pokoušející se manipulovat ani pochopit nemůže, neb jeho osobnost by to rozbilo na tisíce kousků.    

Odstranit z osobnosti tyto zbytečnosti a mít odvahu nelhat, vyžaduje silnou psychiku. Zase, kdo se opravdu věnuje magii, praktikuje, ten efekt po čase dorazí sám. Člověka to zbaví utrpení. Jistě, lze toto i bez magie, jsou i jiné obory lidské činnosti, které kultivují tělo a dávají možnost duši projevit se. Pokud jde člověk do hloubky, neulpívá na povrchu, je jich mnohem více, než se na první pohled může zdát.

Klíčem k tomu, jak kultivovat osobnost je vytrvalost. Chce-li člověk vytrvat, zbaví se hodně omezujících nálepek, nemůže si dovolit postavit své na lži a manipulaci. Vytrvalost, myslím opravdová, vede po postupných, třeba i drobných krůčcích k úspěchu. Ono není problém rychle na sebe obrátit pozornost, ale kdo si vzpomene zítra, pozítří, za měsíc... Bez sebelítosti člověk přijde na to, že když problémy nedramatizuje, pořád se v nich nehnípe, ony samy odezní. Rozplynou se. Naopak v těžkých chvílích by pozornost měla být maximálně věnována tomu, co je ohroženo. Ohrožení chce jenom trochu taktického přístupu. Proč jít na ruku překážkám a dívat se na náš projekt skrze ně? Proč nevyužít překážku k pokroku s tím, že člověk vyzkouší úplně nový přístup? Kreativita představuje ten nejlepší způsob, jak zachytit onu přelétavou mušku zlatou a nechat se jí vést.

  

Žádné komentáře: