19.4.17

Realita navzdory vyžaduje přístup alchymisty...


























Podivný sen, kdy rozpadají se naděje v prach a přímo pod prsty drolí se vše, raději nesahat... Jako hlína vysušená horkým sluncem bez jakékoli stopy po kapce vody.

Mezi svítáním a dnem, kdy zdánlivé stalo se skutečným a skutečné rozplynulo se, jakoby nikdy nechtělo bývalo být.

Tak pozná se okamžik, kdy z reality tryská vše na ruby. 
Je chybou snažit se vrátit vše do původního stavu. Nelze, vše již je úplně jinak strukturováno...

tuze přijít, a to, co je, ať je ve stavu jakém je, otočit ve svůj prospěch...

Toť umění alchymie... 

A Slunce znovu začne svítit, ne vysušovat...

Žádné komentáře: