19.2.17

Osvícení





















Píšu o okamžicích, kdy se jedno propojí s druhým a dosavadní zapadne do kontextu s novým. Ale pěkně popořádku. Popisuji zkušenost a myslím si, že nějakou obdobnou prožije si každý z nás. Jen věci se hůře uvědomují a pojmenovávají.

Jednoho krásného dne do mého života vplulo něco jiného, něco úžasného, něco, co neznamenalo revoluci, ale postupnou práci se různé oblasti rovnali a ve všem, na co jsem sáhla, byl a je neuvěřitelně krásný výsledek, až na jednu oblast.
Když se magie aktivuje, dochází k postupným a trvalým změnám... nejdříve tam, kde to je nejvíce možné, a postupně se vliv rozšiřuje do dalších aspektů Bytí. Tedy až na tu jednu oblast, tam se vždy povedlo něco chvilkového pouze...

Malá vsuvka, nerada bych v čtenáři vzbudila dojem, že se jedná o hru na zlatou rybku nebo takové to vyšilování, kdy si princezna znuděně na něco ukáže prstíčkem a ono to začne fungovat. Jde o energické provázání se s něčím do té doby neznámým, sladění se a postupná práce s tím, že jakmile dobře nastavený proud pojme člověka, jede to víceméně samo a je-li něčeho potřeba, tak si to samo řekne, čeho je potřeba.
Vyhnout se příliš konkrétní představě o výsledku.

Chtěla jsem o tom úžasném vědět více, ale nebyla jsem připravena vidět to ze všech uhlů, v nichž se Bytí projevuje, od dokonalé dokonalosti až po slabiny a deformace...to vše má vlastní sféru. Uměla jsem vidět pouze onen potenciál bez kazu a tak jsem se nechala natáhnout do něčeho, co vypadalo tolik slibně a perspektivně. Kdo nepodpořil by projekt, při jehož rozjedu byl sám inspirací? Navíc, když vnímal jej v různých sférách a docházelo až k neuvěřitelnému souznění? S důvěrou a radostí vydala jsem se na cestu, která vedla do NIKDYNEBYLO.

Nedá se říci, že mojí chybou byla přílišná důvěřivost, alespoň ne podstatnou. Zrada tkvěla v přílišné fixaci na výsledek a jeho pozdní modifikace na něco volnějšího již toho moc nezměnila. Toto vše jsem lemovala několikati drobnějšími hloupými činy a jedno přičetlo se k druhému. Jenomže projekt si začal žít svým silným egregorem, který na sebe nabaloval mojí energii, jak to jenom šlo.

Nemohu říci, že by se mi nedostávalo varování, jenomže v té době jsem obecně varování týkající se čehokoli nedbala a svéhlavě jsem si jela své, tím jsem si zajistila prodloužení  doby pro dosažení příznivého obratu v mnoha věcech. Ovšem není čeho litovat s takovým postojem bych si to neuměla dlouho udržet, takže nakonec vše zlé nakumulované mně donutilo ke změně postoje.

Další malá vsuvka. Co si vzpomínám, velkou změnou, která nesla sebou příznivé obraty, bylo oproštění se od pohledu, co někdo jiný na to, že ... . S tím zákonitě zmizely i pocity, že ten či onen jedinec by mi mohl magicky překazit něco, co dělám. Sice této filosofii jsem příliš nefandila, ale mé okolí poměrně ano a ruku na srdce, bylo fajn slyšet, že za to či ono vlastně nemohu. Naštěstí, nežli na odvetu, soustředila jsem síly na to, aby mi do mých věci nikdo jiný hrabat nemohl. Pochopitelně magik mající ambice manipulovat s jinými lidmi na toto nikdy neuslyší, protože pořád má potřebu více se zabývat jinými lidmi, než-li sebou. A potom je tak jednoduché své přešlapy svalit na někoho jiného.

Jak plynul čas, přicházelo období, kdy vše krásně se samo sunulo a já nabírala dojem, že jsem členem V.I.P. klubu, který nezná fronty, a pokud nějaká je, rychle se rozplyne, daří se, na co sáhne a vůbec má více štěstí než rozumu. Když toto začalo vypadávat, bylo to o potřebě zaujmout rozhodný postoj. Blíže jsem popsala tuto zkušenost v tomto příspěvku. Ono nelze se tvářit, já nic, já muzikant, když doba pokročila a je potřeba posunout se dál. Nicméně, pokud je člověk na své správné vlně, tak mu i tyto souvislosti po drobném upozornění, aniž by bylo napácháno hodně škody, dojdou.

Vzato zpětně, sama se divím, ale asi to do nedávné doby šlo takto nevidět. Přestože jsem se ve vztahu k onomu Projektu ocitla ve vzduchopráznu, mohla jsem si jej dovolit podporovat dál. Nu, říkala jsem si, že když mi vše ostatní funguje, tak i toto se časem poddá. A absolutně mi unikalo, jak onen projekt změnil svůj filosofický základ a otočil se do protivky tomu, co já preferuji, tomu, co bych chtěla... a tak nemožné stalo se nedotknutelným... Pokusila jsem se nalomit "kletbu" ze všech možných stran, ovšem unikalo mi zjevné. Jak chci dosáhnout svého, když na straně druhé podporuji přesný opak? Nikdo toto přede mnou netajil, naopak, měla jsem to vše zjevně na očích, jen jsem si neuvědomovala podstatu problému...

... až do doby, kdy se mi zadrhávaly jiné věci. Zvláštní je, alespoň u mně bývá, že jakmile si uvědomím, již to samo o sobě vede k fungování toho, co se zadrhávalo.

Nabízí se otázka, co teď. Nu, dávat si pozor na to, co podporuji. Nějakou dobu to bude chtít si od onoho projektu naprosto odpočinout. Nevím, zda tím pohnu s onou jednou záležitostí, ale popravdě, je mi to jedno. Momentálně potřebuji, aby se mi to, co je nahnilé, odtrhlo a nešířilo nákazu dál. Vůbec nevím, zda k tomu nakaženému patří i ona záležitost. Lze předpokládat, že ano. Pokud ne a jenom jí to nakažené odřízlo možnost se projevit, časem by měl být pokrok sám o sobě znatelný.

Ne, nebudu sesílat kletby či jakkoli do onoho pro mně tolik nešťastného Projektu zasahovat. To bych jenom naše vazby posílila. Pojmenovala jsem si nežádoucí model chování, v němž mám již dobře vyjeté koleje. A nepoužiji je. Vyhnu se i chodníčkům k ním vedoucím. A tak trochu ponechám na Kolu osudu, jaké vedlejší účinky to sebou přinese. Ty obvykle stojí za to a umí být krásně pevně ukotvené do běžné reality.        


          

 


Žádné komentáře: