17.11.16

Jít za svojí nití



Různé systémy magie vedou k tomu, aby si člověk uvědomil vlastní schopnosti a uměl je realizovat v životě. Možná jde o definici hodně zjednodušující, o tom ostatně definice je, nicméně, člověk by měl vědět, v čem to vlastně jede, alespoň zjednodušeně. Neb jak se dostane dál, potom později se věci začnou dít a ne vše je srozumitelné a rozumem uchopitelné, alespoň ne hned.

Jednou z podstatných záležitostí magie je objevení sebe samotného, což se často děje skrze poznávání a sžívání se se strukturou duše. Nejde pouze o teoretické poznávání, ale i o ryze praktickou záležitost. Asi každý adept magie se někdy setkal s tím, že na počátku úspěchů s magií dochází k velké projekci stínů a holt jej buď člověk zvládne, potom pochopí, že není středobodem vesmíru, jiní lidé, bytostí, organismy a svět zde není od toho, aby mu škodili, prokleli jej a pod, aneb snad ani nemá smysl, aby čtenář mající opačný dojem četl dál. Další řádky jej budou pouze rozčilovat, neb se týkají roviny, na kterou s aktivovaným vnitřním nepřítelem vpuštěn nebude.

Naše tělo, není jenom hmota. Jsou zde i složky, které jsou nějak na hmotě odraženy, ale nelze je pevně zachytit. Již jenom slovní spojení "je to osobnost" vystihuje něco, co spočívá v činech člověka, jeho gestech, mluvě přístupu, kvalitách nebo naopak jejich vadách. Jsou součásti osobnosti, které vnímají všichni, jak se chová před lidmi, jak v soukromí, jak působí na lidi, kouzlo-charm-charisma, intelekt, emoce, potenciál, temná stránka, ideál... Všechny tato složky lze zvládnout a zdokonalit v procesu uvědomění si a přijetí, že jsou věci stojící ne mimo nás, ale mimo naši racionální stránku.

Lze použít podobenství s nití Ariadné, když její klubko je rozmotané po celém labyrintu, možná se i  místy zamotalo, zauzlilo. Život je jako labyrint a my jsme to klubko nějak dostali kdysi dávno darem. Jenomže ono se mezitím rozmotalo a jeho jeden konce je zde, na zemi, hmotný.  Může nás provést labyrintem života, pokud záměrně pod navládou bludů nebloudíme, to nás dostává do situací bez východiska. Když člověk jde za svojí nití, ono klubko se postupně namotá. Všechny ty části, které se nacházejí ve vrstvách méně hmotných až éterických se postupně svinou k sobě blíže. A potom člověk dosáhne čehokoli.

Není to jednoduché, rozhodnutí nepodléhá racionálnu a vyžaduje odvahu konat zdánlivě riskantně. A někdy jiné části nitě se rozhodnou provést svému konci na hmotě něco, co by ji mohlo probrat, ale také ji to často uvede do ještě větších bludů. Neb každý ten kousek jakoby měl sám za sebe se rozhodnout, ano, chci být aktivní součástí celku.

Existují různé tradiční systémy, s nimiž se člověk může naučit svojí niť namotávat, pokud je praktikuje pravidelně, vyžadují ne málo času, velkou trpělivost a důvěru, neb zejména na začátku, ale i poté, se niť mívá tendence zauzlovat, vyvléct a vůbec zkoušet jak zůstat vlát. Těmi systémy myslím školy jógy, budhismu a pod, nic ve zjednodušeném new age vývaru. Anebo potom potlačení ega, nalezení vnitřní disciplíny pro studium nějaké tradiční magické školy, řádu. Jistě, něčeho člověk může dosáhnout při mystickém přístupu i sám, ale to již vyžaduje postupné získání nadlidských kvalit a schopnost objektivního vnímání reality. Přístup, co se mi hodí využiju, co ne vyhodím a ignoruji, že je, postupně vede k degeneraci, jejíž plíživý nástup nemusí být hned zaznamenatelný.          

Žádné komentáře: