14.10.16

O manifestaci


Člověk je tvorem kreativním, možná neposedný duch, dar to bohů, způsobuje, že potřebuje v oblastech, v níž se pohybuje i něco vytvořit. Nestačí mu pouze číst a vnímat, ale je-li nadšen, má tendence také přiložit ruku k dílu a něco vytvořit. Mnohdy, zejména zpočátku, si to ani neuvědomuje, nicméně tvoří.
Jeho konstrukt může být snem nebo snílkovstvím, podle toho, zda jde o záležitost fantazijní či imaginální. Lidé mimo okultismus a možná i mnozí teoretici okultismu mezi tímto až tolik nerozlišují. Podstata není v ničem jiném, nežli schopnosti přenést něco odtamtud, zpoza zrcadla, do reality. 
Nejde jenom o to, že člověk něco napíše, namaluje, či vytvoří jiný druh díla. Ono to, co je vytvořeno, představuje pouhou manifestaci něčeho mnohem většího. Jde o to, co stane se části života, ale o tom jindy.

Kdo ponořen je do děje v imaginálnu, dříve nebo později, nejde-li pouze o hry snílka, nějak se mu imaginální odrazí kolem něj. Tak jak se může manifestovat entita, může se odtamtud manifestovat cokoli. Manifestace je něco jako krátkodobá ukázka nemající dlouhého trvání, jde z pohledu hrubé hmoty o něco neuvěřitelného, co se přesto děje, ovšem je to vázáno na jistý okamžik či shluk okamžiků.  Jde manifestaci evokovat? Tedy záměrně říkám evokovat, neb myslím na jevy, které se neprojevují prostřednictvím operatéra, ale v objektivním prostředí mimo jeho přímou kontrolu. 
Manifestace často probíhají způsobem, který, je-li řádně zaznamenám, může být i důkazem něčeho. Jde je popsat, pojmenovat. Jenomže manifestace nejsou jevem trvalým, v čemž je v podstatě pes zakopaný. 
Především manifestaci si lze tak nějak s tamtím za oponou, jde-li o něco vyznačujícího se inteligenci, domluvit. Zde podstatné je, aby došlo ke sladění energií a nějak se umělo najít vhodnou intenzitu a také, aby nedocházelo k nedorozuměním. Někdo místo slova inteligence, což již zavání něčím osobnějším, používá slovo síla. Jiný by třeba použil výraz konstrukt, což mi ale přijde neférové, jde-li o inteligenci odlišnou od člověka. Osobně nevěřím na konstrukty, které by porozuměly tomu, jak to asi člověk myslí a uměli mu to přesně manifestovat v hrubé matérií. Někdy bývá manifestace vskutku dokonalá. Což ostatně závisí na pevnosti vztahu operatéra a oné inteligence. Vážně bych chtěla vidět toho, kdo má pevný vztah s personifikovaným konstruktem. Jeho manifestace bude spíše náznaková, než-li něco, co může zachytit i jiný člověk. Prostě to chce štipku takové zvláštně neotřelé víry.
Prvním krokem je  divinace, kdy ona bytost (dovolím si ještě osobnější přístup, neb domnívám se, že skutečná manifestace v hrubé matérii jej vyžaduje) vyřkne něco, co se po nějaké době ukáže býti pravdou, něco dostatečně konkrétního. Ono tyto bytosti vidí vše zase z jiného úhlu a umí vidět něco, co ještě na hrubé matérii není, ale tam jinde, již ano. 
Nemusí to být hned, ale časem, však praxe dělá mistra, lze docílit manifestace přímo dokonalé. Jen pozor, nejde o jev trvalý a jakmile pomine, nelze se jeho existence dovolávat. Ono uvědomit si toto je velice důležité pro toho, kdo podobné věci zkouší. Člověk se tak vyhne zbytečné frustraci. Právě čím věrohodnější je manifestace, tím hůře si toto člověk připouští. 

Možná někoho napadne, jak se taková manifestace provádí. Vyžaduje to hodně času, zvykání si na energie jiné, zostřenější vnímání, odbourávání bariér a bludů. Jde o to, něco dělat, protože to člověku sedne a vytvořit si vztah,  naučit se slovům, gestům, pohybovým sestavám spojeným s tím kterým druhem magie. Pouze talent sám o sobě je fajn, ale nemá-li člověk ambice provádět varietní čísla s nádechem tajemna, potřebuje si nějak zařídit, by kromě manifestace se mu to odtamtud nějak provázalo se životem.    

Žádné komentáře: