5.9.16

O vztazích osobněji



Někdy nás formují věci, do nichž bychom to nikdy neřekli. Dokonce ani jejich původci, neb si neuvědomují, že něco, pro ně bagatelní, má pro někoho jiného velký význam.
V tomto směru se mi dostalo velké lekce ještě před dosažením dospělosti. Byla to velice fajn holka, se kterou jsme mívaly společnou část cesty vždy ráno a velice rády jsme si povídaly o věcech jako je věda, historie, naše sny a plány. Pravda, vrstevníci jí nedávali, neb měla na svůj věk sklony k nesmírné zodpovědnosti a její znalosti přesahovaly věkový standart i výběrových tříd.  Pro mně tato rána byla velice zajímavá a neměnila bych je za nic. Žel její sny se nestihl naplnit a já se po její smrti dověděla, že ony rána byly pro ní mnohem více, než by mně kdy vůbec napadlo.

Jsou lidé, kteří jsou s námi třeba jenom část naší cesty delší nebo kratší dobu. Na tom nesejde. Podstatné je, že vztahy člověka něčemu učí, něco mu předávají a měly by posouvat dál. Právě pro to nerozumím snaze tolik lidské, později vše negovat a bagatelizovat. Je přirozené, že člověk se časem dostane zase někam jinam a nejde potom později držet to, co bylo předtím. Možná snaha získat alibi nebo nenaplněná ambice dostává lidí do pozice, v níž neumí podívat se na to, co bylo, s nadhledem.  
Konce respektuji a nevidím v nich příležitost, jak brojit proti těm, jejichž úsek cesty v mé společnosti skončil. Naopak, lze si uvědomit, co posouvalo nás dál, více či méně...


Žádné komentáře: